Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Otec rodu! Nebo ne?

Neschopen odpovědi jsem zíral na bábinku. Vypadalo to, že svá slova myslí nesmírně vážně. Kradmo jsem se rozhlédl, jestli skutečně není někde schována skrytá kamera. Bohužel, nic...

„A..a... Ale ...“ Pokoušel jsem se probudit vyjevený mozek.

„Jaký ale? Snad mi nechcete tvrdit, že jste gay? Nebo že jste v mládí nechtěně obkročmo spadl na zábradlí! Nebo jste na starší?“ svůdně se pootočila. „Na těch mladých musím trvat, hlavně z důvodu plodnosti.“

„Ehm, sorry, byl jsem z toho poněkud na větvi,“ podařilo se mi ovládnout mluvidla. „Velmi rád přijmu vaši nabídku. Jen, šlo-li by to, rád bych přeci jen... No, pro začátek, jen jednu na zkoušku. Nikdy jsem nechodil s více holkama... A pak, až si zvyknu, tak bych jakoby přijímal do rodiny další. A vůbec, v klidu mi můžete tykat, mě to nevadí...“

Bábinka mi potřásla rukou:

„Helena, těší mě. Ale rodinu sem nepleť. Samozřejmě, můžeš si vybrat jednu, se kterou budeš trvale žít, ale k dispozici budeš muset být více dívkám. Jde nám o návrat mužů, nejen o tvé blaho...“

Napadla mě spásná myšlenka:

„A co muži z útočiště, odkud pocházím?“

Odpověď byla studená sprcha:

„My nevíme, odkud pocházíš! Nejdříve jsme tě zaregistrovaly, když tě umělá inteligence nouzového vstupu začala lékařsky zkoumat! Co se dělo předtím, nevíme. Můžeš nám říct, kde se to vaše útočiště nachází?“

Poloha útočiště nebyla tajná, byl to však tak nesmírně podružný údaj, že se jím nikdo nezabýval. Kam taky jít, venku byla zima, tma a radioaktivita...

„Tak vidíš. Můžeme začít pomocí nanostrojů začít hledat ostatní útočiště. Než je však najdeme, musíš to vše oddřít. Nejdříve prokazatelně oplodníš tolik dívek, aby se narodilo alespoň pět chlapců a pak tě začnem dávat do pořádku. Podle vyšetření na vstupu bude s tebou hromada práce. Snížený věk dožití, nabouraná krvetvorba, ledviny, játra... Musíme tě dát do kupy, abys nám vydržel co nejdéle!“

Vzdal jsem to. Jen jsem si umínil, že poprvé to zde bude pouze s tou, kterou si vyberu sám.


Ze všeho nejdřív jsem získal nové bydlení, které bylo oproti mému pobytu v původním útočišti naprosto přepychové. Ze všeho nejvíc jsem se těšil na pořádnou hygienu, za těch pár týdnů na cestách jsem tomu moc nedal. Jediná výjimka byla stanice výtahu, a to také bylo už pár dní...

Nebyl jsem zklamán. Nebyla to žádná prťavá koupelna či malý sprchový kout. Velká vzdušná a světlá místnost, nazvaná 'Hygienický kabinet'. Zapuštěná veliká vana, ve které by se tři osoby ani moc netísnily. Sprchový kout či spíše nika, ve které by se mohlo sprchovat družstvo hráček volejbalu. Dvě moderní umyvadla, bidet, zrcadlo přes půl stěny s dokonalým osvětlením. Hypermoderní toaleta za nízkou zídkou, s ohřívaným prkénkem a automatickou obsluhou. Skrovná sauna obložená dřevem, tak 3 x 3 metry. Přímý přístup jak do hlavní ložnice, tak i na terasu.

Zbytek bytu byl již poněkud standardní. Ložnice pro mě. Ložnic pro mou vyvolenou, bude-li nějaká. Obě propojené dveřmi s možností odstranění příčky. Takzvaná pracovní ložnice s vlastní koupelnou. Obývací pokoj s nezbytným terminálem nahrazujícím počítač, televizi, domácí kino apod. Pouze kuchyňka byla menší, měl jsem se stravovat v nedaleké automatizované jídelně. A i ta bude přecházet na lidskou obsluhu, jak se bude postupně probouzet osazenstvo.


Těch pár dní do probuzení první várky dívek jsem strávil lenošením, dlouhými koupelemi a spánkem. Potřeboval jsem to...

A už nastal očekávaný okamžik. V obývacím pokoji se shromáždil hlouček krásných dívek. To bylo krásy, až oči přecházejí. Nebo odcházejí? Přitom, jak mi bylo sděleno, jde o normálně vypadající dívky, nevybíraly je. Prostě se vzaly věkově a zdravotně vyhovující osoby z kryotanků.

Děvčata byla oblečena do bikinek, abych je mohl posoudit. Bábinka Helena, kterou jsem si přizval na první setkání, mi stručně komentovala osobní údaje těch dívek. Já zatím jen zíral! Po chvilce jsem si uvědomil, jak mě asi vidí ony. Slintající idiot s vyvalenýma očima a pootevřenou hubou. Polkl jsem, zavřel ústa a s přivřenýma očima jsem v duchu odříkal prvních patnáct prvočísel. Pomohlo to.

„Tak vás tady vítám,“ začal jsem improvizovaný proslov. „Jistě už víte o událostech v tomto útočišti a proč jste tedy probuzené z hibernace. Předpokládám, že víte i to, co vás čeká v následujících dnech.“

Proboha, co to plácám, zní to jako stranický projev!

„Ehm, jak to říct, “ začal jsem jinak. „Budeme od počátku jedna velká rodina...“ Tak takhle taky ne.

„Na rovinu, mám si z vás vybrat milenku, ale jak se koukám, nebudu to mít jednoduché. Nechcete mi s tím pomoct? Nehlaste se všechny!“ To už bylo lepší. Hrudníky se vypjaly, rozpačité pohledy zjasněly a objevily se i úsměvy. Skupinka se zahemžila a rozvinula se do neuspořádané řady. Mou pozornost upoutaly tři dívky, stojící semknutě kousek vedle. První, co mě napadlo, by pojem 'Tři grácie'. Tak se jmenoval obraz visící na čestném místě v muzejní galerii.

Byly tu ve skutečnosti: Blondýnka s pomněnkovýma očima a růžovýma tvářičkama. Trochu snědší černovláska s černýma očima. A jako zlatý hřeb nádherná zrzka se zelenýma kočičíma očima a mléčnou pletí.


Měl jsem vybráno a zároveň zaděláno na problém. Jak ostatním říct, že už jsem si vybral a ostatní se můžou spakovat a jít. A sestavit si nějaký pořadník, jak se postupně budou střídat v 'pracovní ložnici'... Svěřil jsem své starosti bábince Heleně a ta to vyřešila s ženským taktem. Dívenky odešly, ale zůstaly všechny tři grácie. A že jsou to nerozlučné kamarádky, vše dělaly dohromady a i do studeného spánku šly společně. A kdybych je teď chtěl rozdělit, byl bych necita a všude by mě pomluvily.

Co se dalo dělat? V tomto případě nic, jen jsem objednal zrušení příčky mezi ložnicemi a výměnu dvou lůžek za jedno, avšak veliké prostorné letiště...

 


Zpět Obsah Dále

28.07.2017 23:05