Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah Dále

Otec rodu! Nebo ne?

Neschopen odpovědi zíral Adam na bábinku. Vypadalo to, že svá slova myslí nesmírně vážně. Kradmo se proto rozhlédl, jestli skutečně není někde schována skrytá kamera. Bohužel, nic...

„A..a... Ale ...“ Pokoušel se Adam probudit vyjevený mozek.

„Jaký ale? Snad mi nechcete tvrdit, že jste gay? Nebo že jste v mládí nechtěně obkročmo spadl na zábradlí! Nebo jste na starší?“, svůdně se pootočila. „Na těch mladých musím trvat, hlavně z důvodu plodnosti.“

„Ehm, sorry, byl jsem z toho poněkud na větvi,“ podařilo se mu ovládnout mluvidla. „Velmi rád přijmu vaši nabídku. Jen, šlo-li by to, rád bych přeci jen... No, pro začátek, jen jednu na zkoušku. Nikdy jsem nechodil s více holkama... A pak, až si zvyknu, tak bych jakoby přijímal do rodiny další. A vůbec, v klidu mi můžete tykat, mě to nevadí...“

Bábinka mi potřásla rukou:

„Helena, těší mě. Ale rodinu sem nepleť. Samozřejmě, můžeš si vybrat jednu, se kterou budeš trvale žít, ale k dispozici budeš muset být více dívkám. Jde nám o návrat mužů, nejen o tvé blaho...“

Adama napadla spásná myšlenka:

„A co muži z útočiště, odkud pocházím?“

Odpověď byla pro něho studená sprcha:

„My nevíme, odkud pocházíš! Zaregistrovaly jsme tě, když tě umělá inteligence nouzového vstupu začala lékařsky zkoumat! Co se dělo předtím, nevíme. Můžeš nám říct, kde se to vaše útočiště nachází?“

Poloha útočiště nebyla tajná, byl to však tak nesmírně podružný údaj, že se jím nikdo nezabýval. Kam taky jít, venku byla zima, tma a radioaktivita... Adam to prostě nevěděl...

„Tak vidíš. Můžeme začít pomocí nanostrojů začít hledat ostatní útočiště. Než je však najdeme, musíš to vše oddřít. Nejdříve prokazatelně oplodníš tolik dívek, aby se narodilo alespoň pět chlapců a pak tě začneme dávat do pořádku. Podle vyšetření na vstupu bude s tebou hromada práce. Snížený věk dožití, nabouraná krvetvorba, ledviny, játra... Musíme tě dát do kupy, abys nám vydržel co nejdéle!“

Adam to vzdal. Jen jsem si umínil, že poprvé to zde bude pouze s tou, kterou si vybere sám.


Ze všeho nejdřív získal Adam nové bydlení, které bylo oproti pobytu v původním útočišti naprosto přepychové. Nejvíc se těšil na pořádnou hygienu, za těch pár týdnů na cestách tomu moc nedal. Jediná výjimka byla stanice výtahu, a to také bylo už pár dní...

Nebyl zklamán. Nebyla to žádná prťavá koupelna či malý sprchový kout. Velká vzdušná a světlá místnost, nazvaná »Hygienický kabinet«. Zapuštěná velká vana, ve které by se ani tři osoby netísnily. Sprchový kout či spíše nika, ve které by se mohlo sprchovat družstvo hráček volejbalu. Dvě moderní umyvadla, bidet, zrcadlo přes půl stěny s dokonalým osvětlením. Hypermoderní toaleta za nízkou zídkou, s ohřívaným prkénkem a automatickou obsluhou. Skrovná sauna obložená dřevem, tak 3 x 3 metry. Přímý přístup jak do hlavní ložnice, tak i na terasu.

Zbytek bytu byl již poněkud standardní. Ložnice pro Adama. Ložnic pro jeho vyvolenou, bude-li nějaká. Obě propojené dveřmi s možností odstranění příčky. Takzvaná pracovní ložnice s vlastní koupelnou. Obývací pokoj s nezbytným terminálem nahrazujícím počítač, televizi, domácí kino apod. Pouze kuchyňka byla menší, měl se stravovat v nedaleké automatizované jídelně. A i ta bude přecházet na lidskou obsluhu, jak se bude postupně probouzet osazenstvo.


Těch pár dní do probuzení první várky dívek strávil Adam lenošením, dlouhými koupelemi a spánkem. Potřeboval to...

A už nastal očekávaný okamžik. V obývacím pokoji se shromáždil hlouček krásných dívek. To bylo krásy, až oči přecházejí. Nebo odcházejí? Přitom, jak mu sdělily, jde o normálně vypadající dívky, bez výběru. Prostě se vzaly věkově a zdravotně vyhovující osoby z kryotanků.

Děvčata byla oblečena do bikinek, abych je mohl posoudit. Bábinka Helena, kterou si Adam přizval na první setkání, mu stručně komentovala osobní údaje těch dívek. Adam zatím jen zíral! Po chvilce jsem si uvědomil, jak ho asi vidí ony. Slintající idiot s vyvalenýma očima a pootevřenou hubou. Polkl, zavřel ústa a s přivřenýma očima v duchu odříkal prvních patnáct prvočísel. Pomohlo to.

„Tak vás tady vítám,“ začal Adam improvizovaný proslov. „Jistě vás informovali o událostech v tomto útočišti a proč vás probudili z hibernace. Předpokládám, že vám řekli i co vás čeká v příštích dnech.“ Proboha, co to plácám, prolétlo Adamovi hlavou, zní to jako stranický projev!

„Ehm, jak to říct,“ začal tedy jinak. „Budeme od počátku jedna velká rodina...“ Tak takhle taky ne.

„Na rovinu, mám si z vás vybrat milenku, ale jak tak koukám, nebudu to mít jednoduché. Nechcete mi s tím pomoct? Nehlaste se všechny!“ To už bylo lepší. Hrudníky se vypjaly, rozpačité pohledy zjasněly a objevily se i úsměvy. Skupinka se zahemžila a rozvinula se do neuspořádané řady. Adamovu pozornost upoutaly tři dívky, stojící semknutě kousek vedle. První, co ho napadlo, by pojem »Tři grácie«. Tak se jmenoval obraz visící na čestném místě v muzejní galerii.

Byly tady ve skutečnosti: Blondýnka s pomněnkovýma očima a růžovými tvářičkami. Trochu snědší černovláska s černýma očima. A jako zlatý hřeb nádherná zrzka se zelenýma kočičíma očima a mléčnou pletí.

Adam měl tedy vybráno a zároveň zaděláno na problém. Jak ostatním říct, že už si vybral a ostatní se můžou spakovat a jít? A sestavit si nějaký pořadník, jak se postupně budou střídat v »pracovní ložnici«... Svěřil se se svými starostmi bábince Heleně a ta to vyřešila s ženským taktem. Dívky odešly, ale zůstaly všechny tři grácie. A že jsou to nerozlučné kamarádky, vše dělaly dohromady a i do studeného spánku šly společně. A kdybych je teď chtěl rozdělit, byl bych necita a všude by mě pomluvily.

Co se dalo dělat? V tomto případě nic, Adam jen objednal zrušení příčky mezi ložnicemi a výměnu dvou lůžek za jedno veliké prostorné letiště...

 


Zpět Obsah Dále

21.02.2019 20:39