Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Konec osamocení

Uplynulo pět let plných nadějí, planých poplachů i spokojeného žití. Začátky byly krušné. Adam stále nemohl překonat problém mnohonásobné nevěry, jak tomu sám soukromě říkal. Nejméně starostí měl se svou 'rodinou', jak říkal svým třem stálým přítelkyním. Nešlo být věrný pouze jedné a ostatním se vyhýbat, ve společné domácnosti to ani dost dobře nešlo. Po 'svatební noci' se parádně vyděsil, když se probudil v chumlu dívčích těl. Co jsem to udělal... Taková ostuda... Spánkem obluzený mozek viděl vše v černých barvách. Pak si na vše vzpomněl a úlevou se nahlas rozesmál. Probudil tím i ostatní, ale ničemu to nevadilo. Výborná nálada přetrvávala dalších několik dní, až si na tento způsob života Adam zvykl. První týden byl hájený, aby se sžil se svými gráciemi, pak měla nastat sexuální otročina. Na to si zvyknout jen tak nedalo. Každou noc se v pracovní ložnici objevila nová tvář. To už se téměř podobalo Adamově nevěře jeho třem gráciím. Stres se časem přenesl na psychiku, Adam býval často podrážděný, utrhoval se na každého, kdo mu zkřížil cestu, takže nejvíc na svou rodinu. To ho trápilo natolik, že začal ztrácet sexuální výkonnost. Nakonec se sbalil, na kus papíru napsal zprávu, že mizí na pár dní srovnat se se svým svědomím a že doufá, že nebude rušen. Pak ho přilepil doprostřed obrazovky domácího terminálu a odjel na stanici výtahu za kamarádským opičákem Joem. Samozřejmě nepředpokládal, že unikne všem těm kamerám a senzorům, pouze doufal, že se za ním nikdo osobně nevypraví.

Na stanici se objal se Joem, sedli si k obligátní láhve šampaňského a začali mávat rukama. Jak jinak se dorozumět znakovou řečí. Večer měl nachystaný pokojíček, ačkoliv si byl jist, že Joe nikam než na záchod neodcházel. Joe se jen culil, pak cosi zachraptěl a zpoza rohu se vynořila samička.

TO BYT MA MANZELKA! Adam zíral. Joe se chvíli bavil s manželkou tou hrdelní řečí, načež se samička otočila a odešla. Adam se Joem vrátili do společenské místnosti. Za chvíli se samička vrátila s početnou tlupou. A Joe zase začal ukazovat:

TOTO BYT MA MANZELKA, TOTO TAKY, TO JE SYN, DCERA, DALSI DCERA, SYN, SYN, DALSI MANZELKA, POMOCNA MANZELKA...

STOP, STOP! mával Adam rukama. Ničemu nerozuměl!

Joe začal vysvětlovat. Všechny samice v tlupě jsou jeho manželkami, jelikož je nejstarší. Pak existují další samci, kteří přijdou na řadu, až po tom, co si Joe na nějakou dobu vybere společnici. Ostatní jsou více méně k dispozici, ale musí s tím souhlasit obě strany. Tabu jsou těhotné, nemocné, zraněné a staré samičky a také mláďata. U těch to platí až do období dospívání, kdy se začnou mezi samci a samicemi projevovat rozdíly především v celkové velikosti a tělesných proporcích.


Toho dne a večera vypil Adam o pár flašek více, ale ten večer to ještě nezpozoroval. Ovšem ráno to bylo horší. Měl před očima důkaz, že se Zeměkoule točí. Točilo se vlastně všechno včetně Adamovy hlavy. Odpotácel se do koupelny, kde krátkou chvíli přemítal, jestli do mísy strčit zadek nebo hlavu. Nakonec skončil pod ledovou sprchou. Pak tak horkou, co snesl. Pak opět ledová. A znovu. Po pár střídání se začal svět ustalovat. Již se potácel jen mírně.

Adam na sebe natáhl čisté prádlo a triko a odešel do kuchyňky. Tam však již kraloval Joe, který v okamžiku, kdy Adam vstupoval do dveří, vyklopil na talíř porci slaniny s vejci. Položil talíř na stůl, přistrčil košíček s plackami a široce a vědoucně se na Adama usmál. Adamovi zakručel žaludek a pak...

Po snídani chtěl Adam zalehnout, ale Joe měl pro něho jiný plán. Po skoro neznatelné pěšince došli ke skalního sloupu. Za nejbližšímu záhybem se ukázalo krásné skalní jezírko. Pomalu došli ke skalnatému břehu a tam Joe ukázal doprava. Do vody se pozvolna skláněla skalní plotna a tam se vyvalovala za včerejška známá tlupa. Dospělí na vyhřátém kameni, mláďata ve vodě. Víc zaregistrovat Adam nestihl, do zad ho plácla velká tlapa a pak už letěl do vody. Vzápětí se s mohutným plácnutím zanořil do vody Joe, jedním mávnutím pracky vytáhl Adama na vzduch a postavil ho. Adam zjistil, že stojí v metru vody a zblble zírá.

NEJSI PRVNI ANI POSLEDNI, zagestikulovala chlupatá postava za Joem, ve které poznal jednu samičku z tlupy. Adam se rozesmál. Cítil, že z něho odtéká stres jako z prasklé nádrže. S mohutným cákáním začal plavat k protějšímu břehu. Tam vylezl na pozvolný břeh a ničeho nedbaje se uvelebil uprostřed tlupy. S veselým povykováním se shromáždili i ostatní a začali na Adama mávat packama. Sem tam se přišouralo nějaké opičátko, nevěřícně si sáhlo na neosrstěnou kůži a s užaslým výrazem kvapně uteklo.


Po týdnu zavolal domů, že je mu smutno, a ať se grácie seberou a dopraví se na stanici. Dostal totiž báječný nápad a nepochyboval, že bude schválen. Chtěl postavit společné bydlení jak pro sebe, svoji rodinu a pro opičí tlupu. Probíral to několik večerů s Joem a shodli se na společných pravidlech. Po příjezdu grácií je seznámil s Joem a jeho tlupou a s tím, co zatím společně vymysleli. Holky chvíli zíraly s vyvalenýma očima, pak zajásaly a začaly navrhovat podrobnosti. Ty probíraly jak na stanici, tak i při čvachtání se v jezírku. To už také přijela bábinka Helena jako oficiální představitel útočiště. S proslovem:

„Chovejte se ke mně jako k ostatním!“ došla k jezírku. Takže se k ní Joe zachoval jako původně k Adamovi a hodil ji do jezírka. Tam již čekal Adam, který bábinku vylovil a políbil ji na přivítanou. Pak pokračovali ke břehu se smíšenou tlupou. Bábinka na to zírala a jen kroutila hlavou. Když se doslechla o plánech na výstavbu společného obydlí, jako by omládla o padesát let. Postavit cokoliv kdekoliv nebyl problém, záviselo to pouze na schopnosti správně naprogramovat nanostroje. A kdo jiný by je měl programovat, když ne ten, co to vše vymyslel. Takže Adam s bábinkou na pár dní odjeli, aby se to Adam naučil. Když se vrátil, začala stavba. Žádný panely, cihly, překlady, žádná malta či prach z rozsypaného cementu. Zdi rostly přímo před očima. Občas za Adamem došel někdo s nějakým vylepšením, Adam pokýval hlavou a když to získalo všeobecný souhlas, bylo to zapracováno do plánů. Tak vznikla rozlehlá stavba, jelikož prvním pravidlem bylo co nejméně schodů. Proto taky měla stavba jen tři podlaží - sklep, přízemí a první patro. Ve sklepě byla technická zařízení a skladovací prostory, přízemí bylo obytné a v prvním patře byly ložnice a vůbec prostory, kde nebyl člověk/opice tak na ráně.


Mezitím pokračovalo pozvolné probouzení osazenstva a začalo být rušno. Občas některá obyvatelka při spatření Adama propukla v pláč, občas se na něho i některá vrhla, ale grácie byly vždy po ruce. A kdyby ani grácie nestačily, nedaleko byl vždy někdo z Adamsovic tlupy. Pojmenování přišlo po tom, co někdo vyhrabal z archivu seriál 'The Addams Family' z dávných dob kinematografie a převedl ho na vysílání v domácích terminálech. Joe občas prohlašoval, že se nechá oholit, aby vypadal jako komorník Lurch a mláďátka si hrála na pomocnou Ruku.


Pak neočekávaně přijela bábinka Helena, nechala se hodit do jezírka a oznámila novinky v průzkumu. Po Adamově příchodu byly vyslány průzkumné nanostroje pátrat po ostatních útočištích. Zatím byly objeveny dvě útočiště, jedno nebylo podle všeho vůbec dokončeno a osídleno, ve druhém zkolaboval systém životní podpory po neodborném násilném zásahu. Jistou zajímavostí bylo umístění obou útočišť. Obě byly poblíž sebe na jihovýchodním pobřeží Středozemního moře. Také byly nalezeny stopy po jaderných explozích, a to v době ještě před pádem komety.

Nyní panovala ve štábu průzkumu vzrušená atmosféra, další průzkum našel na severu Evropy podzemní prostory, zcela jistě vybudované člověkem. Každou chvíli se čekaly nové informace.

Další zprávy byly poněkud znepokojující. Teplota -3°C byla podivná. Že by se průzkumníci probourali do ledničky? Všude tma, ani stopy po životě. Police a police, na nich plastové krabice. Pak některou chytřejší napadlo zadat hledání v archivu. Výsledek se dostavil během pár minut. Ano, bylo to dílo lidských rukou, nikoliv však pro lidi:

Špicberské globální úložiště semen je zabezpečené úložiště semen nacházející se na norském souostroví Špicberky za polárním kruhem. Toto zařízení bylo založeno pro zachování široké rozmanitosti semen rostlin z míst po celém světě v podzemní jeskyni. Zařízení má být mj. bezpečné útočiště semen v případě velkých regionálních či globálních krizí. Skladování semen je zprostředkováváno zdarma. V obřích ledových halách jsou uchovávána semena v černých krabicích zmražených na teplotu mezi -10 a -20 °C, což by mělo zajistit perfektní stav semen nejméně stovky let.


I v dalších letech se stále něco dělo. Obydlí Adamsovic tlupy se postupně rozrůstalo, přibyla nemocnice, pak i jesle, školka a pomalu se chystala opravdová škola. Do toho zase jednou přijela bábinka Helena s obvyklými drby i seriózními zprávami od průzkumných týmů. Problém byl v tom, že týmy sice nacházely další útočiště, ale všechny byly neobydlené. Někde popadaly stropy při zemětřesení, jinde to zase byla láva z probuzeného Vesuvu. Některé vypadaly jako čerstvě opuštěné, všude se svítilo, vše bylo funkční, ale lidi nikde. V jednom případě za to mohla náboženská sekta, která lidi zblbla natolik, že se s prorokem v čele odebrala do vysněného Edenu, který samozřejmě neexistoval. Pozůstatky po této expedici se našly v centru pouště Gobi. Jinde to byla hromadná sebevražda, jelikož prorok lidem vysvětlil, že se Alláh velmi rozzlobil na lidi a tento stav skončí ve chvíli, kdy budou všichni mrtví. Pak začne Alláh zkoumat, kdo nahradí člověka.

Tentokrát si bábinka na Adama počkala, až budou o samotě. Nejnovější zprávy byly alarmující:

„Vypadá to, že jsme našli útočiště, ze kterého pocházíš. Leží docela blízko, v argentinských Andách, necelých 5000 kilometrů severně. Vypadá nedotčeně, průzkum vnitřku jsme však prozatím stopli. Máme však jistotu, že je obydlen. Chceme tě v centru průzkumu.“

 


Zpět Obsah Dále

28.07.2017 23:05