Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah Dále

Šifra sedmé nevěry

1996

Richard vstal a otevřel okno.

Moc si tím ale nepolepšil. Ačkoli bylo teprve po ránu, vzduch venku se horkem přímo tetelil. Naštěstí bylo venku aspoň sucho a byla to přece jen změna. Zvenčí přitom pronikl do místnosti vzdálený pouliční ruch, motory aut, troubení netrpělivých řidičů, ale tyto zvuky nebyly silné, neboť hlučné městské centrum bylo odtud dost daleko.

Dragica ležela na posteli, ruce rozhozené do stran, černé vlasy rozevláté kolem hlavy. Pozorovala chlapce, jak se protahuje před oknem. Byl mladý, silný a tělo měl samý sval. Aspoň mi dlouho vydrží, pomyslela si. Na takového mladíčka si zatím počínal docela dobře.

Richardovi bylo teprve dvacet let, měl potřeštěné plány do budoucna a spoustu ideálů. Měly by mu vydržet dlouho, říkala si v duchu. Když se muž usadí, přijde nejen o ideály, ale zpravidla i o vášeň. Dragica by mohla povídat... Ale ona o takových věcech zásadně s nikým nemluvila. Ani přemýšlet o nich nechtěla, k tomu bude mít dost času později.

Vedle postele na nočním stolku stálo veliké zrcadlo, ale Dragica se do něj nikdy nepodívala, pokud nemusela. Znala se, znala se dobře. Kolikrát se dívala do podobných zrcadel, nedalo se ani spočítat. Kdysi se na sebe nemohla vynadívat, ale už dávno jí ten pohled zevšedněl. S léty se neměnila ani o vlásek, obličej měla stále jako osmnáctiletá dívka, jako tenkrát, když se potkala s Massiorem... Jak je to dávno!

Ačkoli bylo vedro, otřásla se chladem, sotva si vzpomněla na Massiora. Byl tak hrozný! Měl malé pichlavé oči a strašně nepříjemný hlas... A nikdy nezapomněla na jeho varování, ačkoliv si z něj už dávno nic nedělala.

»Až mi budeš posedmé nevěrná, zemřeš!«

Tak jí to tenkrát řekl - a ona mu dlouho věřila. A přece mu potom utekla. Vzala si s sebou koně, kočárek a truhličku šperků, aby měla něco do začátku. Nechtěla zemřít - ale ani žít pořád jenom s ním, stále poslouchat ten jeho nepříjemný hlas. Jeho pichlavé oči ji bodaly až u srdce.

Vydala se podle zapadajícího slunce, ale brzy se obrátila k půlnoci, aby zmátla stopy. Zdálo se jí, že přejela se svým koníkem půl světa. Prošla zeměmi, kde nikomu nerozuměla ani slovo a nikdo nechápal její slova; jen lesku zlatých šperků rozuměl každý a za kousek zlata jí poskytli všechno, nač jen ukázala prstem. Nakonec dorazila až do krajů, kde sice lidé nemluvili zcela stejnou řečí jako v jejím domově, ale přece jen jim rozuměla. Bylo to pohodlnější, než ukazovat prstem a provokovat chtivé pohledy leskem žlutého kovu. Rozhodla se, že se zde usadí; tak daleko snad Massiorův vliv nesahá.

Ačkoliv cestou část šperků utratila za živobytí, zlata měla pořád dost. Koupila si za ně ve městě dům s obchůdkem a zkusila prodávat všelijaké zboží. Myslela si, že to bude jednoduché, ale nevedlo se jí dobře. U Massiora byla zvyklá na pohádkový přepych; u lidí byl život obtížnější.

A tenkrát poznala Antonia. Byl to zkušený muž, tak jako ona i on prošel mnohými kraji a tady se zatoužil usadit. Měl nějaké peníze a zařídil si krámek naproti přes náměstí. Tak jako ona i on nebyl zdejší, ale řeč místních lidí ovládal téměř dokonale. Seznámil se s Dragicou při slavnostech jara, zalíbila se mu na první pohled ve svých krvavě červených šatech. Hned na místě jí nabídl svou ruku.

Odmítla ho. Tenkrát ještě plně věřila Massiorově temné výstraze. Antonio však byl vytrvalý a neustále jí nadbíhal. Obchod mu vzkvétal, kdežto s Dragicou to směřovalo od desíti k pěti. Neuměla vůbec obchodovat, nevěděla jak na to, kdekdo ji ošidil. Prodávala proto své šperky, až jí nakonec zůstal poslední náramek a prsten, zdobený velikým rubínem. Antonio jí za ně zaplatil dvojnásobek ceny, než jí nabízeli zlatníci ve městě. Půl roku s těmi penězi vystačila, ale pak byla tam co předtím a nevěděla, co dál.

Určitě však neměla chodit k Mošemu. Samozřejmě jí půjčil co chtěla, jenže za to požadoval tak nekřesťanské úroky, až se jí točila hlava. On křesťan vlastně nebyl, ale ostatní měšťané neměli srdce lepší, ačkoliv chodívali pravidelně každou neděli na bohoslužby do kamenné katedrály. Ti by jí nepůjčili vůbec nic, snad jen Antonio ji měl rád - ale právě tomu se bála cokoliv dlužit.

S Mošem však dopadla ještě hůř. Na uhrazení úroků jí dal zabavit vše co měla v domě. Městští biřici vykonali příkaz soudu lhostejně, nepomohl její pláč. Zůstal jí sice dům, ale teď to byly jen holé stěny a střecha, neměla čím se uživit. Ostatně suma, kterou pak za dům dostala, na splacení dluhu ani nestačila a Moše po ní své peníze tvrdě vymáhal.

Myslela si, že skočí do řeky. Ne, nemohla už utéci svému osudu, kdekoliv na světě by byla ztracená. A tehdy přišel Antonio znovu. Opakoval jí nabídku, aby si ho vzala. Za této situace už jinou volbu neměla a přikývla Antoniovi v naději, že tím získá aspoň pár dní, snad dokonce i týdnů.

Antonio zaplatil všechno do posledního měďáku. Kromě toho se jí i líbil, ale nemohla zapomenout na Massiorova slova.

»Až mi budeš posedmé nevěrná, zemřeš!«

Antonio byl v sedmém nebi. Měl ji teď pro sebe, jenom pro sebe - všichni muži ve městě mu ji záviděli. Dragica si však prožívala své peklo. Velké kostelní zvony jí zněly klinkáním umíráčku, svatební noc oplakala, jako kdyby to byla poslední noc jejího života. Antonio vůbec nechápal, co se s ní děje. Měl ji rád, na rukou by ji nosil. Poznal, že před ním měla jiného muže, ale nikdy se o tom ani nezmínil, nikdy jí nic nevyčítal. Těžce však nesl její stálé odmítání, dokonce i po svatbě. Cožpak by mu mohla vyjevit, že ji každé jeho objetí přibližuje jejímu osudu? Jen ona věděla, proč se tak zdráhá.

»Až mi budeš posedmé nevěrná, zemřeš!«

Tenkrát Massiorovým slovům věřila. Když po sedmé svolila vyhovět Antoniovu naléhání, zapálila si v ložnici posvěcenou svíci, kterou si k tomuto účelu koupila. Věřila, že to bude poslední noc v jejím životě a utěšovala se, že i tak prožila dost a dost. Koneckonců, všechny její družky z dětství byly tou dobou dávno po smrti. Dvěstěpadesát let je přece úžasný věk - a navíc byla po celou tu dobu mladá a krásná, dokonce i teď vypadala jako osmnáctiletá dívenka.

Ráno po oné noci však vstala živá a když se podívala do zrcadla, byla pořád stejná, jako předtím.

Massior jí tedy lhal!

Určitě ji tenkrát chtěl jen pořádně vystrašit, aby ji měl jen pro sebe! Uvěřila mu ovšem velice snadno, nikdy předtím ji neoklamal. Nebo - že by to bylo posvěcenou svící, která překonala jeho kletbu? Buď jak buď, Dragica žila - a zbavila se i svého strachu.

Antonio se nestačil divit. Co se to s jeho mladou ženou stalo? Nejprve ho celá léta odmítala, dokonce i po svatbě se k němu nijak neměla - a teď se ho najednou nemohla nabažit. Ale zvykl si na to brzy a rád. Tenkrát byl právě na vrcholu svých sil a bral tuto změnu s vděčností. Domem se brzy ozval slaboučký křik malého Josífka a brzy po něm i Elizy a Márie. Dragica poznala štěstí, jaké si kdy stěží mohla představit.

Bohužel, netrvalo věčně.

Morová rána jí vzala Antonia. Všude ve městě lidé padali jako mouchy, umíráček zněl bez přestání, jenom jí a jejích dětí se nákaza nechytila, ačkoli měli nemocného přímo v domě a Dragica sama Antonia ošetřovala až do konce.

Nemoc přečkala, ale neštěstí tím ani zdaleka neskončilo. Nastala hrůzná doba nepřetržitých válek, trvajících celá dlouhá desetiletí. Vojáci ze všech koutů světa táhli krajem, někdy pod prapory cizáckých vojevůdců, jindy v hloučcích; často jich bylo více než obyčejných lidí, protože málo lidí přečkalo předešlé hrůzy morové rány. Některým vojákům bylo možné porozumět, jiným ne, ale všichni stejně krutě loupili a vraždili. Lidé se před nimi skrývali kde mohli, většinou v lesích. Také do města, kde vdova Dragica žila, vtrhli cizí vojáci. Vylidněné město se jim vůbec nepostavilo na odpor, ale nedalo jim ani očekávanou kořist. Hladoví lancknechti ze vzteku zavraždili, na koho přišli. Dragici se sice podařilo uniknout, ale všechny děti jí zabili - a zůstala sama.

Musela začínat znova. Město se dlouho nemohlo vzpamatovat z oněch válečných hrůz, ale vzpamatovalo se přece. Dragica vykopala ukryté peníze, dala opravit vypálený dům, pořídila si nové zboží a opět začala obchodovat. Tentokrát se jí už dařilo. Antonio ji naučil, jak si má počínat a tak byl její obchod brzy proslulý široko daleko.

Dlouho pak žila sama, snad po celý lidský věk. Některým lidem se však nedokázala zavděčit. Podivovali se nad tím, že je stále stejně mladá. Někteří jí to pouze záviděli, jiní ji otevřeně nenáviděli. Před těmi druhými se musela mít stále na pozoru. Nikdy si nebyla jistá, kdo z jejich zákazníků či sousedů ji obžaluje z čarodějnictví. Na vlastní oči viděla několik hořících hranic a netoužila ocitnout se na některé z dalších.

Obchod ji časem přivedl do sídelního královského města. Bylo tam mnohem rušněji než v malém městečku. Líbilo se jí zejména to, že se měšťané navzájem příliš neznali a proto se jeden o druhého nestarali. Koupila si dům na svahu nad řekou a přestěhovala se. Měla výborný nápad. Vždycky po dvaceti až třiceti letech střídala velké město s malým. Mezitím obvykle lidé zapomněli ma její tvář a nedívali se na ni skrz prsty. Nepoužívaný dům výhodně pronajímala a měla tak další užitek. Musela však správu svého majetku někomu svěřovat a to nebylo jednoduché, příležitost přece dělá zloděje. Musela své zboží občas navštěvovat. Při jedné takové návštěvě ji starý šedivý čeledín Janek poznal. Snad se mu kdysi líbila, jenomže když ji náhle před sebou spatřil mladou a krásnou, začal křičet o pomoc a svolávat ostatní čeleď. Naštěstí věděla o tajných dveřích a rychle se mu ztratila s očí, ale ještě dlouho si pak v širokém okolí lidé povídali o tajemné Bílé paní, která procházela zdí, ale nikomu neublížila.

Pak ale v sídelním městě poznala Chrudoše.

Zalíbil se jí jako mladý, svalnatý a velice zručný kovář. Zahořel pro ni žárem větším než jeho výheň. Vzala si ho za muže a nelitovala. Prožila s ním desítky let a přivedla na svět tři syny a dvě dcery. Velice se však o ně strachovala. Pravidelně navštěvovala všechny mše a vroucně se modlila, ne za sebe, ale za své nejbližší.

Její vřelé prosby byly vyslyšeny, i když ne docela. Aspoň že Chrudošovy děti nezemřely násilnou smrtí, jako Antoniovy. Její štěstí mělo bohužel jednu vadu. Chrudoš pomalu stárnul, stárnuly i jejich děti. Chlapci po čase vypadali, jako kdyby Dragica byla jejich dcera a ne matka. Nemohla s nimi bydlet pohromadě, bylo by to příliš křiklavé. Každému synovi proto zařídila obchod v jiném, menším městě. Pro spoustu práce za ní brzy přestali dojíždět - a snad tomu tak bylo lépe.

Pravda, neznali co je to nemoc a dožili se vysokého věku, ale nakonec přece jen odešli tam, kam odcházejí lidé, když prožijí vše co jim bylo osudem dáno.

Zato dcera Mária přinesla rodičům veliký žal.

Ve dvaceti letech se zklamala v lásce, ale místo aby se spořádaně vdala, stala se natruc zrádnému milému povětrnou ženou. Střídala muže rychle po sobě, jako kdyby věděla, že její osud bude krátký. Téhož roku velice rychle zestárla, dříve než její bratři, dříve než sám Chrudoš. Předčasně jí zešedivěly vlasy, vypadaly zuby a na sklonku léta zemřela. Když ji dávali do rakve, vypadala jako stoletá stařena.

Dragica ji upřímně oplakala. Pochopila, že na Máriu asi dopadla prastará Massiorova kletba a že trpěla nevinně.

Chrudoš už měl vlasy bílé jako sníh a tvář plnou vrásek, zatímco jeho žena stále vypadala jako děvčátko. Nemohl více vládnout svým těžkým kladivem a možná právě proto byl stále nevrlejší. Jednoho večera to nevydržel a udeřil na ni. Jak to, že ona jediná ze všech lidí nestárne, nemění se?

Přiznala mu, jak se kdysi dávno potkala s Massiorem. Jak ji zachránil před smečkou vlků, na něž ukázal svým podivným pokrouceným křížem, z něhož vyšlehly blesky a smečka ležela mrtvá na sněhu. Padla svému podivnému zachránci kolem nohou, děkovala mu za záchranu života a slíbila mu, že s ním bude až do nejdelší smrti.

»Nejsem z tohoto světa zachmuřil se, »ale když myslíš, že se mnou vydržíš, dobrá.«

Vzal ji do svého domu na vysoké skále a stala se tam jeho ženou. Byl na ni velice hodný, ale neustále nad sebou cítila jeho strašnou převahu. On znal všechno, ona nic. Rozmlouval podivnou řečí s obrovskými kovovými brouky, kteří občas za ním přicházeli do jeho domu, vyvolával si modravé duchy lidí i zvířat a dokonce i tajuplných knih, ve kterých si pomalu listoval a četl jejich podivné písmo, aniž by se jich dotkl. Stokrát jí navrhoval, že ji všemu naučí, ale ona to za nic na světě nechtěla znát, stačilo jí, že je s ním.

Jenomže když už to trvalo dlouho, přestal se jí takový život líbit. Což může žena žít s jedním mužem přes dvě stě let, aniž by se jí zošklivil? Jedné noci od něho definitivně utekla - a nezdálo se jí, že by ji pronásledoval.

»Až mi budeš posedmé nevěrná, zemřeš!«

Sama už nevěděla, jak je to dávno, co jí to řekl... Od té doby nespočetněkrát spočinula v náručí mužů, nejprve Antonia a teď i Chrudoše - a žila dál! Kletbu za ni nejspíš odnesla Mária, ale za to přece nemohla Dragica, nýbrž Massior!

Chrudoš však její zpověď nepřijal. Ani poznat ho najednou nemohla, rozkřičel se, že něco takového není možné, ona sama v tom musí mít prsty víc, než je ochotna přiznat. Hrozil jí, sliboval jí plameny pekelné i plameny inkvizice, byl úplně rudý zlostí, kterou nechápala. Chytil ji dokonce pod krkem a začal ji škrtit, až se jí zatmělo před očima a myslela si, že uhodila její poslední hodina.

V té chvíli se Chrudoš náhle roztřásl a bezvládně klesl k zemi. Utekla před ním na opačný konec místnosti a tam se tiše modlila, zatímco on chroptěl. Po chvíli umlkl a ona mu chtěla nabídnout smíření. Vzala ho za ruku - poznala však, že je opět vdovou.

Zůstala s ní její nejmladší dcera Ágnes. Měla ji nejradši ze všech svých dětí. Ta jediná vypadala pořád mladě, stejně tak jako její matka. Žily spolu skoro čtyřicet let jako dvě sestry - ale pak se Ágnes neodolatelně zamilovala do mladého zlatníka Filipa, přes výstrahy své matky se za něho provdala a byla s ním šťastná. Odstěhovala se k němu, ale s matkou se i nadále vídaly a stále k sobě lnuly.

Její štěstí však netrvalo dlouho - a opět vypukla vojna. Hned na počátku se Dragica rozhodla, že vezme dceru zpátky k sobě. Hlavní město bylo přece jen bezpečnější než sousední malá městečka. Vypravila se tam však pozdě. Do města mezitím vtrhla cizí vojska a zdivočelí vojáci Filipa umučili. Chtěli po něm peníze, které jim nemohl dát, ačkoliv byl zlatníkem. Nedlouho předtím totiž do domu vrazil jiný houfec a odnesl všechno, co za odnesení stálo.

Když zmučený Filip vydechl naposledy a žoldnéři peníze nedostali, obrátili svou pozornost k Ágnes - byla příliš krásná. Bránila se jim, ale proti celé tlupě neměla naději.

Dragica už z dálky viděla dým hořícího města. Neodvážila se ani vjet do města a teprve navečer se opatrně proplížila do Ágnesina a Filipova domu. A tam se teprve zděsila. Její překrásná Ágnes, kterou by ještě nedávno lidé považovali za její sestru, ležela bezvládně vedle svého mrtvého muže na podlaze vyrabovaného domu, ale co horšího, byla kost a kůže a měla - svrasklý obličej stařeny. Poznala matku a pověděla jí co se stalo, ale byla už hrozně slabá a v noci jí zemřela jako další oběť Massiorovy kletby.

Dragica pohřbila svou nejmilejší, náhle zestárlou dceru, spolu s jejím mladičkým mužem. Od té doby ji Ágnes často v divokých snech navštěvovala, někdy v podobě mladé dívenky, avšak mnohem častěji jako příšerný, zestárlý přízrak...

Přežila však i tuto ránu.

Už dříve se naučila mít své peníze zakopané po částech na mnoha místech, aby pro ni objevení a vyloupení jedné skrýše neznamenalo příliš velkou ránu. Jakmile po dlouhých sedmi letech války nastal mír, vykopala další z nich a pustila se znovu do obchodování.

Měla pak ještě další muže, ale ne více než dva v témže století. Vždy když doprovázela na hřbitov dalšího, umiňovala si, že právě on bude tím posledním; nějakou dobu pak vždycky vydržela žít v osamění, ale nikdy ne věčně. Pokaždé potkala někoho, kdo ji okouzlil. Moc se jí líbili muži s obrovskými svaly, takové milovala zvlášť náruživě. Když si přece jenom některého vyvolila, nikdo jí neodolal. Muži nemohli zůstat slepými k její věčně mladé kráse a ona si nevybírala žádné pápěrky. Všichni byli váženými měšťany; obchodník Gerhard to dokonce dotáhl na starostu města, byl nejváženější ze všech. Jenže co naplat, i ti nejsilnější neodvratně stárli a po několika desítkách let života se odebírali na místo věčného odpočinku, zatímco ona žila dál, pořád stejně mladá.

Dragica si nepřála další děti. Neodvolatelně jí umíraly a ona se toho děsila, ale přes všechnu opatrnost přiváděla na svět další a další. Chlapci se od jiných lidí nelišili. Pokud nezemřeli násilnou smrtí, žili zpravidla dlouho, ale nakonec umírali jako všichni ostatní. Na dcerách však ulpěla podivná kletba. Zůstávaly dlouho mladé a krásné - dokud žily spořádaným životem. Jakmile přestaly dodržovat svatý slib, daný svým mužům, velice rychle, mnohdy doslova přes noc se změnily v prastaré babizny a zemřely. Jejich matka odmítala muže mnohem častěji - ráda žila jako osamělá kráska.

»Až mi budeš posedmé nevěrná, zemřeš!« proklel ji kdysi dávno Massior. Časem si uvědomila, že velká část jeho kletby se vyplnila - jenomže ne na ní, ale na jejích dcerách.

Její poslední muž Jeroným byl uznávaným biologem. Sama mu dokonce pomáhala dostudovat. Bylo to krátce po další hrozné válce, navíc byl sirotek a na studie neměl prostředky. Líbil se jí a obdivovala ho pro jeho úžasné znalosti. Sama se za ta staletí naučila sotva číst, psát a počítat - uměla právě tolik, kolik potřebovala k obchodu. Vedle Jeronýma si sama připadala moudřejší a dokonalejší.

Moudrost ho však nezachránila před stářím. I on zplešatěl a záda se mu začala ohýbat. Jeho svaly, v mládí vytrénované, časem ochably a z mladického žáru v něm zbýval už jen vlažný odlesk. Určitě ji měl pořád stejně rád - ale ona věděla, že brzy půjde za jeho rakví tam, kde dnes odpočívaly všechny její dosavadní lásky.

»Jak to tenkrát říkal ten chlap?« ptal se jí mnohokrát zamyšleně. »Říkal, že není z tohoto světa?«

»Ano!« odpovídala mu podrážděně. Po neblahé zkušenosti s Chrudošem si brala za muže pouze ty, kteří jí před svatbou slavnostně přísahali, že jí nikdy nebudou vyčítat Massiora a jeho kouzla, jež ji udělala věčně mladou. Většinou nic nechápali, jen hloubavého Jeronýma Massior zajímal. Vyptával se na něho až příliš často - to neměl dělat! Bylo to pro ni příjemné asi stejně, jako šťourání do bolavého zubu. Dragicu zuby bolely málokdy a pokud se jí některý zkazil, nechala si jej co nejdříve vytrhnout. Věděla, že jí brzy naroste jiný. Právě tak se jí rychle a bez jizev hojily rány.

»Co říkal o těch osudových řetězech, které každý člověk nosí v sobě? Poslyš - to by přece mohly být chromozómy! Je nad slunce jasnější, že s tebou něco udělal. Škoda, že si to nepamatuješ a my nevíme, co to bylo. Kdyby se nám podařilo rozluštit tohle kódování, objevili bychom nejspíš tajemství dlouhověkosti a svět by se od základů změnil, rozumíš?«

Nerozuměla mu. Zdálo se jí, že Jeroným má cosi společného s Massiorem - používal často a rád slova, která nechápala. Dráždilo ji to až k vzteku.

»Jak to mám vědět?« odsekla mu pokaždé.

»Neříkal, kdy se chce vrátit domů?«

»Ne, jen mi pořád opakoval, že ještě neví všechno, co potřebuje vědět. Co mu ještě chybělo? Vždyť věděl všechno! Doufám, že se do toho svého jiného světa už dávno vrátil!«

»Nikdo nemůže vědět všechno,« řekl Jeroným zamyšleně.

To ji dopálilo. Co on o něm má co soudit, stejně mu ani po kotníky nesahá. Massior nebyl obyčejný člověk!

»Sliboval, že si mě vezme s sebou, když mu zůstanu věrná. Nemůže mě tu prý nechat, protože my lidé neumíme žít dlouho, jako žijí u nich... Stejně bych s ním nikdy nešla. Určitě mě lákal do pekla, ďábel jeden! Proč nade mnou vyřkl tu kletbu? Syčák! Stejně se mu nepovedla, nevěrná jsem mu byla - ne jen sedmkrát, ale aspoň sedm tisíckrát!«

»On to možná myslel jinak prohlásil Jeroným tiše.

»Co ty o tom víš?« utrhla se na něho.

Několikrát si vzal do injekční stříkačky pár kapek její krve a odnášel si ji do ústavu. Nikdy však na nic nepřišel. Mluvil sice učeně o oktalových zakončeních jakési kyseliny, kterou má v krvi tak nějak navíc, ale to zase bylo na její chápání příliš složité.

»V elektronovém mikroskopu to vypadá jako taková malá chobotnice,« říkal se starostí v hlase. »Má to osm konců, sedm delších, jeden kratší. Co to může být? Kdybych si tak mohl popovídat s Massiorem! To by byla debata! Ani nevíš, co bych za to dal!«

Pokřižovala se nad takovým rouháním. Ale ovšem, Jeroným by za takový rozhovor dal i duši a ti dva by si určitě měli o čem povídat. Vůbec by jim nevadilo, že jim obyčejný člověk jako Dragica nerozumí ani slovo.

Ve svých výzkumech pomalu ale jistě zešedivěl, tvář mu pokryly drobné vrásky. Dragica ho už nemilovala. Začala za ním chodit i do ústavu, ale ne kvůli němu a jeho výzkumům, nýbrž pro jeho mladého asistenta Richarda. Jeroným si nevěru zasluhoval. Už proto, že se čím dál víc podobal Massiorovi.

Dnešní doba je příšerná, uvažovala teskně Dragica. Dříve byl svět mnohem jednodušší a hezčí, i když cesty nebyly tak pohodlné a všude bylo víc nebezpečí - bažiny, mor, lapkové, vlci i vlkodlaci, zlé kikimory, běsi, čarodějníci a vodjani. Dnes je svět nepochopitelný. Zmizeli vlci, vlhvice i víly, čarodějové se stáhli do svých doupat; ale dost možná se jen přizpůsobili a nechali se najmout do těch nových továren a ústavů. Ani války nejsou co bývaly. Ne že by se lidé nějak zlepšili; zabíjejí se právě tak krutě a nemilosrdně i dnes. Jenže dříve bylo možné vojákům uniknout do lesů. Dnes nejsou lesy dost husté, není kam se schovat. Pokroucený kříž, jako měl kdysi Masssior, má dnes pomalu každý voják. Srší z nich sice jiné blesky, víc ohnivé než ledové, ale zabíjejí stejně jistě. Ke všemu často padá na lidi smrt i zezhora, ani si jí nevšimnou. Lidé se nemodlí, nikdo se nebojí tajemných sil.

Na dnešní době se jí líbilo snad jen jediné - lidé se už nedívají tak přísně na věrnost jako za předchozích věků. Žít a co nejvíce si užít, to je dnešní heslo. Proč vlastně žila až dosud tak odříkaně? Od útěku od Massiora nebyla žádnému ze svých dalších mužů nevěrná, dnes to bylo poprvé. Kolik že to mužů vlastně poznala? Massiora nepočítá, ačkoliv byl její první. Mnohem více milovala obchodníka Antonia, potom kováře Chrudoše, pak kudrnatého Heřmana, hezounka Bogdana a nakonec váženého starostu Gerharda. Bylo nesmírně příjemné být paní starostovou, všechny ženy ve městečku jí uctivě ustupovaly s cesty. Škoda, že Gerharda odvlekli kamsi do koncentráku, odkud se už nevrátil. Sama měla tenkrát řádně nahnáno. Těžko by mohla prokázat nějaký pitomý árijský původ, když se přece narodila bůhvíkde a navíc v šerém dávnověku.

Když se to tak vezme, Jeronýma měla ráda jen krátce. Ano, byl také vážený a uznávaný, nejenom ve městě, ale možná i po celém světě. To mu musela přiznat - ale svaly jako zápasník neměl ani v mládí, natož teď. A bílé krysy byly pro něho tak zajímavé, že ani neviděl, jak se proti němu Dragica s jeho asistentem domlouvají.

Budiž, Richard Jeronýma docela dobře nahradí. Je to sice také muž vědy, ale mnohem víc pozornosti věnuje krásné mladé ženě svého šéfa, než nějakým pitomým pokusům, ze kterých mu stejně nekouká nic než trocha slávy - mezi stejnými blázny.

Jeroným odcestoval na vědecké symposium a Richard větřil příležitost. Večer přišel na návštěvu a zůstal pak u Dragicy přes noc. Měli před sebou týden klidu, týden, kdy je nikdo nebude rušit. Ale i kdyby tu Jeroným byl, ptát se ho nebudu, beztoho je tenhle dům můj, řekla si Dragica vzdorně. Dnes už ženy sňatkem nepřicházejí o svobodu, mohou si nadále žít jak se jim zachce - a muži? Ti jim nemají do ničeho co mluvit. Dávno minuly doby, kdy jim byly ženy podřízeny. Ostatně ani Richard není jediný muž na tomto světě, každý se za Dragicou rád otočí a ona si může kdykoliv vybrat. Proč ne?

Zatím jí však Richard stačil. Stál teď u okna a kochal se nádherným pohledem. Dům byl postaven na kopci a na město byl odtud překrásný výhled, zejména na historický střed, mnohem pestřejší a barevnější, než jak vypadal před věky.

»A víš, co říkal ten tvůj páprda?« zasmál se. »Nezlobíš se, že mu tak říkám, viď?«

»Nezajímá mě ani co říkal on, ani jak mu říkáš ty,« řekla Dragica s povzdechem. »Dala bych si radši víno, mám hroznou žízeň, jsem vyschlá jako troud.«

»Kdybys ho jen slyšela, co vymyslel za nesmysly! Tvrdil, že máš v sobě nějakou biologickou bombu. Je si tím naprosto jistý, pitomec! On je prý posledním mužem, který má šanci u tebe něco zjistit. On - a poslední? Já myslel, že se snad smíchy umlátím. Náfuka - co si o sobě myslí? Straší mu na věži, nejspíš u něho začíná senilita... Kdo to kdy slyšel? Rozbuška s genovým počítadlem - do osmi!«

Zachvěla se - ale naježila se.

»Mluvíš nesrozumitelně jako on. Ale ať si Jeroným říká co chce, neposmívej se jeho vědě. S Massiorem by se měřit nemohl, ale i tak se od něho budeš muset ještě hodně učit. A podej mi konečně to víno, je na stolku.«

Poslechl ji bez řečí. Všichni ji vždycky poslouchali bez odmlouvání. Měla proti obyčejným lidem převahu věku, kterou každý podvědomě cítil. Slyšela, jak nalévá do dvou sklenic, pro ni i pro sebe. Pak se otočil, aby si s ní připil.

»Proboha!« vykřikl.

Obě sklenice krátce po sobě dopadly na podlahu. Cinkot střepů, krůpěje vína rozstříknuté do všech stran, Richardovy oči vytřeštěné děsem.

»Co to děláš?« sykla na něho nazlobeně. »Nešiko! Červené víno se přece špatně pere!«

Místo odpovědi zavyl hrůzou a vyrazil ze dveří, pranic nedbal na to, že není oblečený. Dragica slyšela, jak křičí a zalyká se hrůzou, nejprve na chodbě, pak i venku na ulici. Co je to s ním? Blázen! Taková ostuda! Nadzvedla se a její oči se stočily stranou.

V zrcadle na nočním stolku náhle spatřila, co Richarda tak vyděsilo - a ztuhla hrůzou.

Měla ostatně proč.

»Ágnes - holčičko moje! Co tady děláš?« vykřikla suchým, staženým hrdlem.

Spatřila naprosto jasně a zřetelně strašlivou svrasklou tvář své nejmilejší dcery, žlutou a hrozivou. Kost a kůže, šedivé vlasy, vyceněné bílé zuby téměř beze rtů. Právě tato tvář ji celá dlouhá léta strašila v děsných snech! Proč ale přišla až do její ložnice - a navíc ve dne? Proč?

Přízrak byl zticha, jen trochu pohyboval čelistmi.

»Vrať se do hrobu! Prosím tě, nech mě být!«

Ani nevykřikla, staženým hrdlem ze sebe vydala jen trochu silnější sípání. Náhle se cítila strašně slabá, jakoby na ni dopadla tíha posledních staletí. Vztáhla proti přízraku ruce jako na obranu. Slabostí se ale zapotácela a musela se opřít o noční stolek. Pak najednou vytřeštila oči ještě víc.

Ne!

Tohle přece - nejsou její ruce!

V té chvíli pochopila, že domnělý přízrak v zrcadle není mrtvý - zatím. Ta příšerná stařena je z masa a kostí, ačkoli masa už na ní mnoho nezbývá, sesychá se čím dál víc a víc...

Není to však Ágnes, její nejmilejší dcera.

Nepřišla za ní.

Jak by také mohla, vždyť ta se přece rozpadla na prach už před staletími...

 


Zpět Obsah Dále


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Q-190319184: 19/3 v 19:23 na téma: §Romány : S nostalgií jsem opět zavítal na vaše stránky, abych si znovu pročetl knihy z AUTOBUSU. Je již dávno co jsem zde trávil spoustu času a hltal jednu knihu za druhou. Bude mi trvat, než se opět prokoušu tou spoustou skvělých knih, ale času zde stráveného jsem nikdy nelitoval. Oči unavené od čtení, ale potom v hlavě po náročném dni či týdnu klid. Perfektní relax. Děkuji Rum-cajs

Domů
Statistiky

"Úlety" (komentáře)

Téma= Hlasovali 2, celkem 10 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

 

 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: dvastavosumnáct = (nejsi robot?)    (18516 příspěvků).  

 (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: §Admin

 Přidat přílepek!?

26.03.2019  id: 1298459

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 325 e-mailu 26.03.2019 00:00 :

Kapitola 37 dodána k "Skrček". 25.03.2019 2230

Ukončen "Studna světů" (měsíc beze změn). 25.03.2019 2230

Ukončen "Imperium 2" (měsíc beze změn). 25.03.2019 2230

Změna v "Skrček" 25.03.2019 2230   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: Q-190319184

 

 

Téma: §Romány

?Přidat přílepek!?

19.03.2019 v 19:23 id: 1297708

S nostalgií jsem opět zavítal na vaše stránky, abych si znovu pročetl knihy z AUTOBUSU. Je již dávno co jsem zde trávil spoustu času a hltal jednu knihu za druhou. Bude mi trvat, než se opět prokoušu tou spoustou skvělých knih, ale času zde stráveného jsem nikdy nelitoval. Oči unavené od čtení, ale potom v hlavě po náročném dni či týdnu klid. Perfektní relax. Děkuji Rum-cajs


4. Jméno: Q-190319075

 

Info: veterán

Téma: §Skrc

?Přidat přílepek!?

19.03.2019 v 08:27 id: 1297650

proč se mi ztratilo moje jméno? Copak jsem cizí?


jaxx: To se děje, když si smažete cookies... (20.03.2019 11:43)


SW: Zapnul jsem přesměrování, při prvním přihlášení se to přesměruje správně.

Ve "schovávacím MENU" přibyla značka "non-EU". Když na ni kliknete, dozvíte se, jak jsmte na tom s COOKIES. Když tam bude "máte je zakázané", pak se nedivte. (20.03.2019 13:12)


5. Jméno: jiho

 

Info: důchodce

Téma: §Zamyslise

?

17.03.2019 v 15:00 id: 1297431

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/03/16/za-schvalovani-atentatu-na/


SW: Jo, to je jedna věc. Teď do toho čtěte:

https://aeronet.cz/news/a-uz-je-to-tady-policie-vypnula-prvni-cesky-web-na-zaklade-noveho-drakonickeho-paragrafu-podle-hostingove-firmy-navic-pry-neslo-na-webu-o-nic-zavazneho-policie-uz-nemusi-nic-dokazovat/

(Stručně jednou větou: Policie ČR může nyní zlikvidovat kterýkoliv web podle vlastní vůle, bez požehnání soudu a bez jakékoliv zodpovědnosti. Bravo, Orwell!)

https://aeronet.cz/news/video-necenzurovane-zabery-masakru-muslimu-v-christchurch-vyvolavaji-podezreni-ze-se-jednalo-o-false-flag-operaci-s-krizovymi-herci-zadny-krik-obeti-zadne-diry-od-kulek-ve-zdech-zadna-krev/

To video nebude nikdy zveřejněné! (Jsou na něm vidět chyby režisérů a herců, takže je jasné, že jde o sehranou komedii!) Obávám se, že inscenovaný útok v mešitách na Novém Zélandě je horší než podobně inscenovaný útok "911" v New Yorku.

A s větším dopadem, zejména na nás!

Za zmínku stojí ještě jedna skutečnost. Nové telefony mají baterie pevně zabudované, aby se nedaly vypnout jejich vyjmutím a sloužily jako nevypínatelné štěnice. Ty telefony vás pak odposlouchávají i když nejsou rozsvícené a nedávají najevo žádnou aktivitu. To je také hlavní důvod nedávného útoku na firmu Huawei - ta totiž tuhle možnost nepodporuje. Přesně naopak, než se jim klade za vinu. (17.03.2019 18:31)


jiho: Můžete jej vypnout a dát do plechové krabičky. Faradayova klec je pro současné technologie neprůstřelná. (17.03.2019 20:01)


SW: Čímž se okamžitě stanete sprostým podezřelým (jistě chcete něco utajit, že?) a objektem mimořádného zájmu jisté kasty...

Příkladem, jak vám mohou obstavit web, je obyčejný komentář v diskusi s nenávistným obsahem, který tam uveřejní nějaký placený provokatér z neziskovky. Napíše do diskuse nenávistný příspěvek, samozřejmě tak, aby jeho skutečná IP adresa nešla dohledat (máme na výběr z mnoha anonymizérů, že?), a jakmile zjistí, že jeho názor administrátor v diskusí nesmazal a úspěšně se ujal, předá podnět policii, která vydá příkaz k vypnutí webu, aby provozovatel webu nemohl ex-post závadný příspěvek smazat z databáze. Vypadá to, že si Policie šetří práci, protože až dosud se musela obracet na provozovatele webů a žádat o poskytnutí IP adresy osoby, která nenávistný příspěvek publikovala. Jenže, znáte to, jak to dnes v takových případech chodí. Lidé navštěvují weby nejen z domova, ale i z práce, ze škol, z kaváren, z vlaků, z anonymizérů v Číně, Bělorusku a USA, ani policie nedokáže podle IP adresy autora komentáře určit. Vypadá to, že když obstaví celý server, tak ho prolezou a posbírají informace o všech čtenářích webu, o všech diskutujících, o všech jejich přezdívkách! Není tomu tak! Největší chuťovkou totiž je, že by normálně stačila půlhodina na zduplikování příslušného disku a ať koumají! Jenže tohle je určeno na blokování nepohodlných webů, proto 90 dní! A Policie není za nic zodpovědná. Vše je "podle zákona".

Tedy, takový dárek neměli ani příslušníci StB neblahé paměti!

(17.03.2019 20:25)


jiho: Co se týká aeronetu, tak jsem si vícekrát ověřil, že nepatří mezi spolehlivé zdroje informací a považuji jej spíš za konspirační web. Na informace o vypnutém webu jsem narazil i jinde, ale nikde se nedalo zjistit, o který web se jednalo. Takže pochybnosti zůstaly. Nicméně ten paragraf je fakt a naprosto s vámi souhlasím. I když i bez něj naši "ochránci" zvládli například kauzu Mironet.

Jestli mobil vysílá, nebo ne, se dá velmi snadno ověřit. Stačí jej položit blízko zapnutého rádia. V režimu letadlo, případně vypnutý můj mobil opravdu mlčí. Co dělá iPhone, to opravdu netuším, nikdy jsem jej neměl, ani mít nebudu. Takže to odposlouchávání vypnutého mobilu moc pravděpodobně nevypadá. Něco jiného je odposlech hovorů a nebo možnost Velkého Bratra přečíst obsah zabaveného mobilu. O tom se vypráví přímo legendy.

A s trolly na diskusním fóru mám také svoje zkušenosti z doby, než jsem je raději zrušil. (18.03.2019 09:22)


SW: Takže jste se přesvědčil, že vás v současné době neodposlouchávají. To není důkaz, že se to neděje, to je jen důkaz, že jste pro ně momentálně neškodný a nějaké odposlouchávání jim nestojí za námahu (Faltýnek už by si neměl být tak jistý)! Tady je přece řeč o zadních vrátkách mobilů, která Policii umožňují zapnout Váš telefon, aniž by se rozsvítil, a změnit ho tak v odposlouchávací zařízení. Faltýnek už jim za odposlouchávání stojí a také že ho telefonem odposlouchávají - sami to přece přiznávají!

A co se týká "konspiračních webů" - zkuste si stáhnout video ohledně "masakru na Novém Zélandě" a detailně si ho prohlédněte! Jednak zjistíte, že ten "konspirační web" není Aeronet (ten to jen přebírá, neboť to video budete stahovat přímo z Nového Zélandu), jednak věřte více vlastním očím! A pokud vám to oči otevře, pochopíte, že "konspirátoři" jsou spíš v ČT! (18.03.2019 10:33)


jiho: Že ČT nelže jen když nevysílá, to vím už dávno. S věřením vlastním očím je to trošku problém. Na Novém Zélandu jsem nikdy nebyl a příslušné mešity jsem mikdy nenavštívil, takže i to video musím brát s určitou rezervou. Stejně jako "důkazy", že lidé na Měsíci nikdy nepřistáli, případně že Země je placatá a dinosauří kosti byly stvořeny rovnou jako zkameněliny. Takže se všechno snažím pro jistotu ověřovat z více stran. A pokud alespoň trošku rozumím elektronice, tak je rozhodně snadnější odposlouchávat telefonní hovory, než zapínat (nepovšimnutě) na dálku vypnuté telefony a používat je jako štěnice. Ano, jde ledacos a věřím, že i Číňani nejspíš mají zadní dvířka ve všemožných telefonech a jiných zařízeních, na druhé straně u Američanů jsem si jistý. (18.03.2019 16:08)


jiho: Jo a mimochodem, pokud vás zajímá alternativní uvažování, tak vřele doporučuji web Svobodné Universum - Kupředu do minulosti.

https://www.kupredudominulosti.cz/ (18.03.2019 16:17)


vgj: 2SW: Ad útoky na NZ, bohužel to bylo až příliš reálné... na Aeronetu jsou dost fantasmagorie (minimálně v tomto případu). Terminální balistika .223 Rem je prostě taková, že do těla je 5mm velká dirka (která se křečí svalů zatáhne) a za ní se udělá strašná paseka, střela fragmentuje a točí se. Ven vyletět nemusí, krvácí se dovnitř (mimochodem, ráže .223 se dnes na zvěř nemá moc používat, protože sice nezničí tolik masa ale může působit zbytečnou bolest a zvíře odejde a pojde). Krev se rozlévá až po pominutí svalové křeče, pokud je díra směrem dolů...

Střelba z brokovnice přes čelní okno žádné velké stopy nezanechává. Prostá díra 1.8 cm velká, čelní sklo se nerozsype (ostatní skla v autě ano). Ve vzdálenosti pár cm od hlavně letí broky i se svým nosičem spolu, jako jednotná střela, až později odpadne ten plast a bloky se rozletí (na 25 m je 78 % broků v kruhu 1m).

Některá zatčení co byla na videech neměla nic společného se střelcem. Docela razantně tam zatkli 3 chlapy a jednu ženskou, které si nezákonně vzali svou dlouhou loveckou zbraň do auta a jeli vyzvednout děti do školy a odvést do bezpečí.... Tito lidé dostali pěkně po ústech, narozdíl od střelce, na kterého měli čas 36 minut.

Z druhé mešity začal střelec (totální srab a magor) utíkat v okamžiku kdy na něj jeden člověk namířil jeho vlastní zbraní (střelec se vracel do auta pro náboje a nechal tam bohužel prázdnou brokovnici). Střelec po této konfrontaci okamžitě utekl. (v druhé měšitě tak bylo jen 8 mrtvých).

Ad Huawei a mobily. Odposlouchávat se dá úplně všechno, jen jde o to které straně dáte kód. Standarně není v mobilu díra, ale vládní složky mají od výrobců certifikáty, kterými mohou OS a FW modifikovat.

P.S: zdravíme všechny čtenáře (ať už dělají pro kohokoliv ). (19.03.2019 10:37)


vgj: Jinak problém NZ a zbraní tam je v tom, že zatím potkali jen samé slušné lidi. Na NZ stačí pžijet, předložit zbrojní průkaz své zěmě a během půl hodiny bez jakékoliv kontroly vám udělají návštěvnický ZP A můžete si jit koupit pušku nebo brokovnici (lovecké/sportovní zbraně, i když někdo jim nesmyslně říká útočné.. asi geny po němcích). Pistole si na NZ jen tak nekoupíte, ty se schvalují a mohou být jen na střelnici.

Na NZ neexistuje nošení zbraní pro osobní ochranu. Ale lov je tam rozšířen (území jak VB a na ní samá divočina s přemnoženými divokými kozami). Na osobu je tam cca 6x více zbraní než v ČR a loví tam každý kdo chce. https://www.gunlex.cz/clanky/hlavni-clanky/2713-jak-to-chodi-u-protinozcu (19.03.2019 10:41)


6. Jméno: BaF

 

Info: fanda sci-fi

Téma: §Krkonosske

?Přidat přílepek!?

11.03.2019 v 20:06 id: 1296826

Ach jo, člověk se tady zuby nehty snaží vypotit slušný a věcný dotaz, a ještě dostane vynadáno, že nečte a plácá repliky .

 

Do konce jsem dočetl (jako vždy, než něco napíšu), ale protože závěrečné plivnutí na adresu Dfensovi nepohodlných menšin je jeho nikdy nevynechaný refrén, nečekal jsem, že by zrovna ten někoho zaujal. Ale jo, když to berete takhle, tak proč ne. S tím, že povinně nařízené rasové/pohlavní/atd. kvóty jsou blbost, souhlasím taky. S čím nesouhlasím, to už jsem napsal.


SW: Mě naopak zaujalo právě to závěrečné plivnutí na gender/multi/politkorektnost, protože vidím, na co se dívají vnoučkové. Ti to naštěstí nesledují nějak uvědoměle, spíš to mají jako kulisu k hraní s autíčky, ale mně už ty "pohádky" opravdu působí eklhaft. (11.03.2019 22:14)


7. Jméno: Q-1610011533

 

 

Téma: §Drag

?Přidat přílepek!?

09.03.2019 v 22:19 id: 1296587

tak už se to stalo @:) už přistál ... v amazonském pralese :)


Q-190310135729: Kdo? Co? (10.03.2019 13:57)


jaxx: První Q si dělá blbou srandu z Dragona: https://www.denik.cz/veda-a-technika/kosmicka-lod-crew-dragon-se-odpoutala-od-iss-pristane-v-atlantskem-oceanu-20190308.html Ten mimo jiné vezl na ISS figurínu Ripleyové (Alien) plnou senzorů... (10.03.2019 17:52)


SW: Dobře, ale proč to má téma "Liangé" a ne "Dragon"? (10.03.2019 21:35)


jaxx: I na to je vysvětlení: To bylo v hlavní fóru naposledy použité téma a pan Q si toho nevšiml nebo netuší nic o nějakých tématech... Navíc neví nic o přílepcích, jinak by to umístil jako přílepek k příspěvku 1296257. Asi tak. (11.03.2019 10:02)


SW: Takže to (částečně) napravím v databázi... (11.03.2019 13:12)


jiho: Mám pocit, že se to skutečně týkalo Liangé a byla to narážka na velrybu, kterou našli právě v tom pralese.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/brazilie-ekologie-more-velryba-amazonie-prales.A190226_143307_zahranicni_luka (11.03.2019 17:12)


SW: Kdyby tam tenhle odkaz byl, nebylo by o čem debatit (11.03.2019 22:08)


8. Jméno: Q-1703182256

 

 

Téma: §Admin

 Přidat přílepek!?

07.03.2019 v 16:24 id: 1296278

Ještě jednou dobrý den. Při pokusu o stažení knížky z Vašich stránek se mi objeví chybová hláška HTTP ERROR 500, příkazový řádek ve tvaru:http://sw.gurroa.cz/getepub.php?f=zoidee.html&huf=%A7&olda=0&mana=0 Když v příkazu umažu vše po . html stažení se podaří. Sám ale uznáte, že taková práce je na "http". S pozdravem Jarda


jiho: Potvrzuji problém, dělá mi to taky.FIrefox i Chrome. (07.03.2019 19:29)


jiho: Zdá se, že už to jede. (08.03.2019 11:29)


SW: Přišel jsem na tu chybu, ale bylo to drsné. Problém byl v parametru "huf" kde se objevily jakési potvorné znaky předávané za procentem (zkrátka se nevyplácí používat znaky jako "Euro" a jiné UTF8). Jenže to byla opravdu složitá oprava, při ní jsem navíc zjistil, že špatně funguje přihlášení, změna nicku apod. Nakonec jsem se rozhodl řešit to rázně. Nebudu se nikoho tázat, zda souhlasí s použitím COOKIEs, prostě platí: Má je povolené, tak souhlasí, má je zakázané, tak nesouhlasí. Náhodný uživatel dostane automaticky přidělené jméno "Q-datum(čas)" a heslo "datum", když si to změní, udělá jen dobře (jinak se na něho může přihlásit kdokoliv, odpovědnost za zneužití odmítám, padá na jeho hlavu). Kdo nepovoluje COOKIEs, bude se tu objevovat zásadně jako "anonym", budu ho považovat za "dítě" a nebude si smět nastavit fakticky nic. Přesněji řečeno, nastavit si může co chce, ale bez COOKIE se k tomu už nedostane. Kdo si COOKIEs smaže, má možnost změnit si nick + heslo na to minulé, pak se mu všechno obnoví, kdo nezná nick nebo heslo, má opět smůlu. Jedinou výjimkou je, kdo si nastaví e-mailovou adresu a v databázi už taková je, toho to přepne na původního uživatele.

Předělal jsem zobrazení, v nastavení se dá nastavit počet sloupců (telefony 1, standard 2, široké obrazovky 3). Nefunguje to všude, ale leckde už ano. Lépe to využije širokou obrazovku a pro telefony to snad taky bude přínos.

Ale dost mě to zdrželo... (11.03.2019 13:45)


SW: Největší problém poslední doby mi udělali "internetoví paranoici". To jsou lidi, kteří sem přicházejí přes anonymizéry, takže s každým přístupem přijdou "jako" odjinud: z Běloruska, Ukrajiny, USA, Číny, Austrálie... To by ještě nevadilo, kdyby mi dovolili zapsat si u nich COOKIE. Jenže nedovolují. Ale kdyby jen nedovolovali! (Zařadil bych je jako "anonymy" a bylo by to...) Oni COOKIES dovolují, tzn. po dotazu na počet aktivních COOKIES vrátí číslo řádu stovek, takže je program nehodí mezi anonymy, nechá je založit nového uživatele a zapsat COOKIE, jenže když přijde znovu, je už zase bez COOKIE a tedy bez identifikace. COOKIES zkrátka dovolí jen někomu, mně ne. Pak se však nedá odlišit od "nového uživatele" a nemohu přece házet mezi "anonymy" každého nově příchozího. Nakonec jsem to řešil smírně. Kdo COOKIE povoluje, ale mně ne, může si celý den užívat "přiděleného jména" jako každý nově příchozí. Ale po půlnoci se to prostě smaže, ať si nastaví cokoliv. Pokud bude navíc používat anonymizér, nemůže nastavit zhola nic. Nemohu dopustit, aby tady bylo na 5000 stálých čtenářů 20000 "mrtvolek". Proto jsem udělal opatření, aby v den první návštěvy nešla vůbec zrušit "dětská pojistka". Paranoik zkrátka dostane očesanou nabídku, bez "rozcuchaných" verzí a kde je verzí více, tam je pro něho jen jedna atd... Každý svého štěstí strůjcem...

Měl bych jen připomínku k těm, kdo mají nick a heslo "přidělené" robotkem Emailkem. To heslo je děsně průhledné, uhodne ho každý. Nechcete-li, aby se někdo přihlašoval vaším jménem, změňte si aspoň to heslo! Když to neuděláte, nestěžujte si, že se někdo přihlásil vaším jménem a dělá vám ostudu. To heslo uhodne kdekdo a nepochybujte, že i tady jsou takoví škodolibci. A nemusí to být lidi! Zejména pornostránky mají příšerně agresivní roboty (16.03.2019 14:27)


9. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

Téma: §Skrc

?Přidat přílepek!?

05.03.2019 v 14:50 id: 1296262

Inu, velkou výhodou literatury SF je to, že obvykle je k okamžitě k disposici spousta dalšího, ale hlavně volného místa.... Navíc ty prázdné SF světy bývají (podle potřeby) nejen obyvatelné, ale i  krásné, nebo -podle potřeby- hnusné.... Prostě takovým "zředěním" hustoty obyvatelstva, a i  jeho roztříděním se vyřeší SPOUSTA potíží...Škoda, že tomu tak v realitě není...

Řekl bych, že nějak divně v reálu přibývá hlavně všelijakých parasitů, kteří se silně a obratně vyhýbají účasti na vytváření hodnot, ale hromadně se hrnou k jejich rozdělování a manipulaci s nimi. Do téhle příživnické skupiny bych si troufl zařadit i ty různé "kecology", podivuhodné aktivisty, samozvané ochránce atp... Nu a ovšem přibývá sakra velikánské množství lenochů, ale pilných seberozmnožovatelů, drzých, útočných a všeho chtivých, bezohledných sobců, hlupáků... Škoda, že doopravdy nemůžeme koupit ostrov a vypakovat je tam! Škoda, že se nemůžeme sami odstěhovat někam do hezkého a vlídného světa, bez tady těch...

Škoda, že nemůžeme žít ve světě SF!

Náš opravdpvý svět přetéká čím dál tím víc lidským odpadem...


10. Jméno: nonw

 

 

Téma: §Skrc

?Přidat přílepek!?

04.03.2019 v 20:45 id: 1296260

Sori asi jsem to špatně formuloval. Nemyslel jsem nutně poslat někoho, kdo vypadá normálně. Ale naprogramovat obrazovku/řídicí zařízení, aby tak vypadal a mluvil normálním přízvukem.


SW: Představ si tedy civilizaci, která nezná divadlo a nepěstuje vymyšlené příběhy, protože nejsou pravdivé. Pochopitelně pak nemá ani filmové příběhy. Film (nebo spíš jiný záznam obrazu) má čistě k dokumentárním účelům. Pojem "filmové triky" je pak pro ně víceméně neznámý, stejně jako "dabing". Takže jim nezbývá než fofrem najít někoho, kdo nebude vzbuzovat odpor. (Viz Jevetajové v Africe). Což o to, lidé se špičatýma ušima v našich pověstech existují (elfové) a odpor nevzbuzují. Horší to mají menší, statnější, ale rudí Jevetajové. (04.03.2019 23:14)



Komentáře

Začátek


17.10.2018 23:15