Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Obsah Dále

V e n d e

aneb zrození v Prázdnotě

 

Science fiction

Al.hexth

© 2018 Al.hexth

Nakladatelství: Autobus


Nuda na Vende

Pokud byl nějaký kosmický koráb plně vybaven pro výpravy do zbývajících neprobádaných a tajuplných koutů starého dobrého vesmíru, byla to loď jménem Vende.

Nuperganský wirzeganský (královský) institut Torgha da Sourenga si od Lastakarijského impéria nechal v roce 271 nové éry navrhnout, vyrobit, sestavit a uvést do provozu mohutnou mezihvězdnou loď, vybavenou vším možným, potažmo nemožným. Každý čtenář, aspoň rámcově znalý problematiky, má rázem jasno, co mohlo vzniknout spojením prvotřídních Lastakarijských strojíren a strhující tsunami Nuperganského bohatství. Ano, špičkový výrobek. A Vende jím opravdu byla.

Čtyři sta metrů dlouhý stroj o hmotnosti tří set třiceti tisíc tun, umožňující 406 členům posádky provádět veškerý myslitelný výzkum za téměř jakýchkoli myslitelných podmínek.

Po rok trvajících zkouškách a testech, při nichž se také dotvářely plně funkční protokoly pro posádku i velení, naplnila Vende své sklady zásobami, provedla poslední optimalizace a vyrazila do tajemné oblasti Dweng 23-17. To byl pečlivě vybraný cíl,  z něhož by měla Vende začít svou činností vracet nemalé investice svým majitelům.

Dweng 23-17 byl polygon mezi třemi hustě obydlenými oblastmi, jako stvořený pro vybudování mezihvězdné dopravní sítě. Měl ale jednu podstatnou vadu: čas od času se v něm beze stopy ztrácely lodě. A pokud psáno beze stopy, myšleno skutečně beze stopy. Žádné trosky, žádné volání o pomoc. Čili ideální místo, kde by si koráb jako Vende mohl vysloužit svůj díl slávy.

„Máme štěstí,“ nechal se slyšet kapitán lodi, „že jsme to zrovna my, kdo se nachází na tak skvěle připravené výpravě s tak velkým předpokládaným objevným potenciálem.“

Během osmi dnů provedla loď osm bezvadných teleportů, kterými překonala souhrnnou vzdálenost 690 světelných let a ocitla se na pomyslném okraji záhadné oblasti. Po novém kole prověrek se, věnčena početnou smečkou průzkumných sond, vnořila do Dwengu.

Napjaté očekávání čehosi nadpřirozeného se ale po několika zcela všedních dnech lineárního letu změnilo v mírně ospalou rutinu. Důvody byly dva. První z nich byl, že Vende - superpočítač vybavený inteligencí osmé generace - se o vše potřebné a vhodné dokázal starat úplně sám. A druhý důvod - dotyčná oblast se skutečně nejevila ani trochu záhadná, natož hrozivá - což ovšem na tvářích velení vyvolávalo poněkud kyselé úsměvy. Sourengané nebudou ani trochu rádi, pokud by se ukázalo že investovali své peníze jen tak pro nic za nic.

O mírné vytržení z pravidelného režimu se postarala menší, postarší loď, jež křižovala jejich kurz. Patřila typickému lovci záhad, nějakému kapitánovi So Ber Kworovi. Když se dozvěděl účel, s nímž Vende vstoupila do Dwengu, docela nediplomaticky se rozčílil. Dostal oprávněné obavy, že by mu výzkumný koráb mohl přímo pod nosem ukrást slávu, v níž doufal - objevit konečně důvod mizení lodí. Rozzlobeně přerušil relaci a uraženě se vzdálil.

Jenže nic nenasvědčovalo tomu, že by se v ospale všedním kosmu mohlo odehrát cokoli nepatřičného. Vende proto rozšiřovala okruh, do nějž vysílala sondy obtěžkané nejrůznějšími detektory, ale ty se vracely se stále stejným výsledkem: všechno v normálu.

„Nakonec si budeme muset nějakého toho vesmírného bubáka snad vymyslet,“ shrnul to kapitán Zimgolt jednoho večera při sledování denního souhrnu, v němž nejzajímavější byla informace, že se v odpadní šachtě na třetí palubě zasekl robot a jiný ho odtud musel vysvobodit.

„A to není špatný nápad,“ podotkl velitel první směny Saurus, některými členy posádky kteří měli své prapředky na jakési Zemi, poněkud nelogicky přezdívaný Dino.

Kapitán se tázavě ohlédl.

„Zatím dáváme Vende úkol záhady hledat. Jak by si poradila s úkolem záhadu vytvořit...?“

„Netušila jsem, jaký jsi fantasta,“ pousmála se velitelka třetí směny.

Ale kapitán povytáhl obočí. „To nezní špatně, velitelé-!“

„Vende nemůže pominout základní tři zákony,“ upřesnil Saurus. „Takže nebudeme ohroženi. Minulý testovací rok též ukázal, že její sdružená inteligence je opravdu výkonná. Připusťme, že vykonstruuje, a tím pádem též úspěšně vyřeší nějakou záhadu. Jaká je šance, že někdo jiný objeví, že jde o plagiát?“

Velení se zaraženě odmlčelo, důstojnickým salónkem znělo jen tiché srkání horkých nápojů.

„Co si budeme nalhávat, byl by to podvod,“ řekl konečně ostře kapitán.

Někdo ztěžka povzdechl, ale Saurus to nebyl, ten zrovna srkal.

„Ale jako varianta, která by nám pomohla překlenout rozpačité začátky, by se to dalo použít,“ dodal Zimgolt. „Zadání by samosebou muselo podléhat nejvyššímu utajení. A až narazíme na něco skutečně zajímavého, můžeme provést retrospektivní analýzu, odhalit programové selhání a navrhnout optimalizaci, čímž bychom si naopak mohli ještě vydobýt přední místo na stránkách prestižních vědeckých datacenter. Aspoň zatím nevím o korábu, který by sám se sebou hrál na kočku a myš...“

„Každé prvenství se počítá,“ podotkl opatrně Domarig, velitel čtvrté směny.

„Hra s ohněm,“ pronesla varovně velitelka druhé směny.

„Naše kariéra je v sázce tak jako tak,“ namítl Saurus. „Pokud se vrátíme s prázdnou, další šance už nebude, a napořád budeme mít nálepku bojácných velitelů.“

Opět zavládlo ticho.

„Ještě to promyslíme,“ uzavřel kapitán.

 


Obsah Dále

05.11.2018 07:55