Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

29

Její veličenstvo královna Xogerot, na tváři vyloženě zhnusený a štítivý výraz, se nastěhovala do skromné karanténní sekce na Vende, protože na její jachtě došly zásoby vody. Nebylo divu: její veličenstvo včetně doprovodu se chovalo, jako by venku žádný problém neexistoval. Díky tomu se zdroje Iakai dostaly na dno velmi rychle. Upřímně řečeno, ani ten vzduch už tam nebyl nic moc.

„Máme-li společně přežít, rozebereme vaši loď,“ řekl bez okolků kapitán. Vyčkal několik minut, až skončí zděšený křik a lamentování posádky Iakai, a neoblomně dodal: „To bylo rozhodnutí, nikoliv otázka.“ Pak kývl na Sauruse. „Tvůj oddíl má jedinečnou šanci na výcvik.“

Luxusní jachta byla podrobena několika útokům s cílem násilného vniknutí na palubu, tentokrát v ostrém módu, a poté během dne demontována, ale k užitku toho Vende moc nezískala. Jen nových 16 osob opět trochu víc zatížilo její zdroje.

„Dobu po kterou přežijeme jsme si zkrátili již o tři dny,“ referovala velitelka Ketta. „A nezdá se mi, že by Domarig nějak hýřil nadšením.“

Velitel čtvrté směny se maličko ušklíbl. „Milá kolegyně, kdybych ti dnes ráno neposílal zadání na nové detektory, skoro bych uvěřil že máš ke své poznámce nějaký důvod. Ale moji lidé spolu s Vende nezůstali stát na místě. Předpokládáme, že pomocí nových senzorů zjistíme mnohem víc o Prázdnotě a principu tunelů.“

„Jak moc nás to přiblíží šanci na odlet z Prázdnoty?“ tázal se kapitán.

„Držím se při zemi, ale předpokládám, že Vende asi bude mít pravdu a šance snad už bude nadpoloviční. Přesto však zůstávám pesimistický - to víte, procesionální zátěž. Vende totiž predikuje 71 procent.“

Po slovech velitele čtvrté směny nastalo velké ticho.

„Víme, na základě čeho tak usuzuje?“

„Ne. Skutečně nemám lidské kapacity na analýzy stamilionů řádků kódu a nespočtu dat, o něž Vende své prognózy opírá,“ zněla odpověď. Domarig se podmračeně rozhlédl, ale nikdo ho nekritizoval. Promnul si oči a dodal: „Do dneška podali moji lidé přes stovku použitelných nápadů, jak problém zkusit řešit, či jak napomoci řešení najít. Kromě jediných dvou případů vždy Vende už o tom nápadu věděla předem a měla ho zabudovaný ve svých řešitelských obvodech i prognózách. Mozek naší lodi je výrazně chytřejší než celý můj výzkumný a objevitelský tým. Její kombinační, dedukční a indukční kapacita je skutečně nepředstavitelná. Takže i když sám stále nevěřím, možná má Vende přece jen pravdu, akorát jí nikdo z nás není schopen ověřit.“

Vtom se na jeho osobním panelu objevil náčelník sítě. „Už víme, kdo manipuluje temnými daty!“

Ve chvíli bylo velení napojeno na obsluhu sítě.

„Přístupy na ose času vyznačují žluté čárky, výška symbolizuje intenzitu. Tohle je jediný dohledaný úsek, jiné nejsou, a nejspíš ani nebudou,“ referoval náčelník.

„Vysvětli!“

„Jedno iniciativní ítýčko si ručně postavilo vlastní sledovací člen.“ Náčelník se podíval na velitelku Kettu. „Mimo záznamy,“ dodal opatrně, ale neústupně. „A připojil ho tady, na servisní port třetí sběrnice. V podstatě hardwarově hacknul svůj vlastní systém. Připojení trvalo necelých šest sekund, než se sledovací člen spálil.“

„Proč spálil?“

„Z důvodů, které neznáme, došlo k jeho masivnímu přetížení. Ale některá, velmi zajímavá data přesto nasbíral. A odpověď zní: s temnými daty manipuluje Vende, a nezanechává za sebou absolutně žádné stopy. A nejen to. Ukázalo se, že mozek naší lodi provozuje značné množství vlastní, nenivelované činnosti.“

Zprvu nikdo nevěděl, co na to říci.

„Síť je nakažena, a my nevíme jak či odkud,“ řekl těžce Domarig. „Nezbyde než jí celou rozpojit a sanovat.“

„Což ale znamená, že přijdeme úplně o všechno, co jsme dosud vymysleli!“ namítla Ketta.

„Neříkám to vůbec rád,“ povzdechl. „Ale bezpečnost je prvořadá. Mozek nesmí obsahovat nic co by nepodléhalo nivelaci.“

„Počkej,“ zasáhl Saurus. „Nacházíme se v tak neuvěřitelné situaci, že nějaký hypotetický virus uvnitř Vende je pouhý žert oproti jiným hrozbám. Pokud něco cizího opravdu v síti máme, dá se předpokládat, že to bude ještě chytřejší než Vende, je to tak?“

Velitel Domarig to chvíli zvažoval. „Patrně ano, jinak by si s tím Vende sama dávno poradila.“

„Tak,“ kývl Saurus. „V tom případě bych si tipoval, že ani ta... věc, nebo entita, nechce zůstat navěky zabitá v Prázdnotě. Rozumíme si...?“

„Dá se nějak zjistit, zda tyhle neznámé aktivity Vende pomáhají nebo jí naopak škodí?“ tázal se Zimgolt.

Náčelník na zobrazovači zavrtěl hlavou. „Je div, že jsme si toho byli schopni všimnout. Ítýčko mělo ten svůj sledovací člen dobře pojištěný, takže pod slovy „vyhořelo“ se skrývá pouze zničení vstupního dekodéru. Nahradili jsme ho - pochopitelně opět ručně - a připojili na odloučeném bodu sběrnice jedna.“

„Výsledek?“

„Asi padesát sekund sesbíraných dat, která ukazují že je vše v nejlepším pořádku,“ ušklíbl se hořce náčelník. „Pak si ítýčko shodou okolností uvědomilo, že ta data jsou falešná. Něco mu do jeho sledovacího členu posílalo vymyšlené, i když téměř dokonale věrohodné odpovědi. Prostě se to před ním maskovalo.“

„Řešili jste to nějak?“

„Ovšemže. Přidělali jsme hardwarově programovaný mapovací modul. Napojení proběhlo tentokráte na odloučeném bodu sběrnice čtyři sta sedm. Sledovací člen byl tentokráte zablokován. A to okamžitě, během jediné první žádosti o odezvu.“

„Což znamená,“ převzal nit úvah Domarig, „že to, co jsme při prvním pokusu náhodou zahlédli, se nejenom učí. Ale už nás to dokonce i očekávalo. Chtělo se to před námi skrýt, a dokonce poznalo že jsme to prokoukli. Myslí to napřed stejně jako my. Anebo... ještě lépe než my.“

To byla děsná představa, a každý z velení pochopil, co to znamená. Pokud něco ovládlo mozek Vende, nelze s tím bojovat. Ne tady, v Prázdnotě. Protože Vende měla oči a uši všude. I teď její čidla snímají o čem se na poradě mluví, a nejen to. Takže i šance, že by ítýčka byť ručně sestavila nějaký nový špionážní člen, je prakticky nulová. To, co je nyní v síti, očima a ušima Vende snadno pochopí, k čemu se schyluje, a přijme taková opatření, jaká uzná za vhodné.

Ticho mezi veliteli vládlo tentokrát hodně dlouho.

„Obávám se cokoli říci,“ ozval se konečně kapitán.

Nikdo nedokázal odporovat. Pro tuto variantu nebyli sebeméně připraveni.

Nakonec kapitán ukázal na zobrazovač náčelníka sítě.

„Jak vidíme, Vende nevadí, že se o tom dozvědělo velení lodě. Dost možná vidíme situaci příliš černě. Domarigu, jak moc máte zmapované chyby, jež nastaly ve Vende po přechodu tunelem?“

„Něco kolem dvanácti procent. Odložili jsme to ve prospěch hledání jak odtud ven.“

„Takže přibližně devět z deseti procesů uvnitř Vende je mimo kontrolu?“

„Tak bych to neřekl. Jsou neprověřené, to ano. Ale podle toho co víme, pracují tak jak mají,“ přiznal ne moc ochotně velitel.

„Pokud údaje na vašich panelech, která zrovna vidíme, nejsou fiktivní podvržená data.“

„Ano,“ přiznal náčelník.

„A přestože to nedokážeme posoudit, má Vende nadějnou prognózu. Nemůžou být ta temná data a neznámé procesy nějakým adaptačním mechanismem na naši situaci, jež vybočuje úplně všemu co dosud známe?“

Domarig neurčitě pokrčil rameny. „Na to bychom potřebovali analýzu, kterou si - obávám se - zrovna nemůžeme dovolit.“

„Abychom kolem sebe lépe viděli, museli jsme nechat vyvinout nové detektory. Co když Vende musela také vyvinout nějaké procesy k zachování, či zvýšení funkčnosti? Zaznělo tu, že Vende je chytřejší než my. Myslíš, že Vende stále ctí tři zákony?“

Domarig zhluboka vzdychl. „Protože se posádka nenalézá vyhozená v Prázdnotě, a koráb funguje jak má, soudím že ano.“

„Takže je vázána prvořadou starostí o nás. Má-li prvnímu zákonu dostát, pochopitelně nestojí o to, abychom do jejích procesů zasahovali - pro naše vlastní dobro. Neodborný zásah by jí přinejmenším zbrzdil. A teď zásadní otázka: jsme schopni jiného než neodborného zásahu?“

Domarig znovu velmi těžce vzdychl. „To nejsme. Pokud nám Vende svou inteligencí utekla, už jí nedostihneme. Nikdy.“

„A pokud bychom všechno vypnuli a rozpojili, byli bychom schopni ručně dokončit heuristiky, které má rozjeté s cílem dostat nás odtud?“

Velitel dlouho mlčel. Bylo vidět, že poctivě zvažuje všechny myslitelné varianty. „Nulová šance,“ musel přiznat nakonec.

„Takže,“ uzavřel kapitán, „nejlepší co můžeme udělat, je nechat Vende na pokoji. Ať se nám to líbí nebo ne.“

Velitelé mlčeli. V dané chvíli to byl souhlas.

„Zařídím to,“ zvedl se Domarig.

„A my ostatní to mějme na paměti,“ uzavřel Zimgolt.

 


Zpět Obsah Dále

05.11.2018 07:55