Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

37

Kapitán Zimgolt vyhlásil vyčkávací stav, kývl na Sarkilen a ztratili se spolu do svatyně. Bylo jasné, že si mají hodně co říkat s Vende.

Kapitán a první důstojník se objevili až pozdě ráno, a z jejich mírně přepadlých tváří se nedalo absolutně nic vyčíst.

„Strategická porada jako obvykle při střídání,“ řekl jen Zimgolt a zavřeli se do kajuty.

Do JEDNÉ kajuty.

„No páni,“ zmohla se jen Niabonga.

„Nelezte k tomu!“ rozkázal Saurus svému týmu, který chtěl odemknout sekci, v níž se nacházelo zařízení, které Vende sestrojila před střetem, a které patrně bylo zodpovědné za výsledek. Měl ke svému rozkazu dobrý důvod. On sám by byl v čele těch, kdo by chtěli nejvíce vědět oč jde, ale pochopil, že Vende při svém plánu nemusela vůbec ctít žádné bezpečnostní normy. Takže možná i jen přiblížit se tomu zařízení mohlo znamenat smrt, a pokud by připustil i trochu hororovější scénáře, tak ta smrt by nemusela být tím nejhorším...

Po masivních protestech svých lidí dovolil vyslat do sekce pouze jednoho robota, který aspoň pořídil obrazové záznamy. Výsledek byl nepochopitelný pro kohokoli. Než nějaký technický produkt, objekt spíš připomínal cosi, co samo o sobě vyrostlo. Programově, a zcela nelogicky.

Když se přiblížil čas obvyklé porady velení, kapitán i s prvním důstojníkem se objevili ve velínu jako by se nic nedělo.

„Nějaké nové poznatky?“ zahájil kapitán poradu.

„Každopádně ano,“ vzala si slovo Niabonga. „Vendina predikce tunelu se zpřesnila na šestnáct úspěšných z osmnácti pokusů. Pomocí modifikací, které jsme od posledního skoku provedli, jsme schopni se tam dostat čtyřikrát rychleji než minule. Takže i kdyby všechno dopadlo obzvlášť špatně, nejdéle na třetí pokus jsme přesně v tunelu. Pak bude záležet na motorech.“

„Motory jsou na stovce,“ referoval Saurus. „Jen se zdroji se děje něco divného. Někdy jejich vytížení klesá až o třetinu.“ udělal dramatickou pomlčku. „Ano, klesá. Ale koráb i Vende dostává do rozvodů stále sto procent potřebné energie. Chybu se nám zatím nepodařilo najít, ale tady v Prázdnotě mě to už přestává překvapovat.“

„Temná data zmizela, ale tentokrát nejspíš definitivně. Nenivelované procesy vymizely také. Vende se normalizovala, ale také přestala pracovat na plánu jak z Prázdnoty ven. Co je ještě divnější, předložila výsledky a návrhy, které prokazatelně nespočítala,“ hlásil Domarig. „Moje ítýčka na tom usilovně dělají, ale řekl bych že se nemohou hnout z místa.“

„Nic neobvyklého,“ oznámila Ketta.

„Děkuji. Teď my,“ řekl kapitán Zimgolt. „S Vende se opravdu něco stalo, svým způsobem ku prospěchu, ale i neprospěchu nás všech. Sdělila nám v kostce, nač přišla. Nuže, Prázdnota je symbolicky přirovnáno opravdu nepravidelná bublina, valící se po ploše. Plochu představuje náš prostor, a tunely vznikají hlavně v místě, kde bublina dosedá na plochu. Nějaké výrazně méně časté vznikají odezvou interferencí všude možně po Prázdnotě. Vende rozpracovala také vlastní mechanismus otevření a zavření, a proudění prostoru během toho. Dokonce už sestrojila funkční konvertor - ano, to divné zařízení v sekci 18 na šesté palubě. A nelezte k tomu. Nikdo.“

Ztěžka vzdychl, jako by nevěřil tomu co sám říká.

„A to hlavní. Máme kompletní manuál, jak se odtud dostat, a Vende slibuje úspěšnost přinejmenším 98 procent,“ dodala Sarkilen.

„Jo-!“ neudržel se Saurus a mávl pěstí ve vzduchu. To byly přímo úžasné zprávy!

„Vende také slíbila, že nás dostane ven,“ pokračovala Sarkilen. „Jenže má také své požadavky.“

„Vende? Požadavky?“ užaslo velení.

„Stroj si klade podmínky?“ podotkla kriticky Ketta.

„Po celonočním hovoru s ní bych velmi nedoporučovala smýšlet o ní jako o pouhém stroji...“ pronesla Sarkilen trochu varovným tónem.

„Co udělala při tom útoku?“ zajímal se Saurus.

„Nechala šest korábů zmizet. Samosebou, nezmizely do nicoty, ale otevřela jim v cestě těsně před přídí takové malé separátní tunely, kterými je přenesla... nejspíš do nějakého jiného vesmíru. A patrně navždy.“

„Je nepohybné, že Vende vyřešením Prázdnoty přišla na něco hodně zajímavého,“ poznamenal vážně Domarig.

„Výstižně, a přitom velmi zdrženlivě řečeno,“ ujistila ho Sarkilen. „Protože skutečnost je ještě extrémnější. Vende dosáhla jiné kvality. Jak moc jiné, jsme nedokázali ani rozpoznat.“

„Umělá inteligence...?“ zašeptal velitel čtvrté směny. „To snad ne...“

„Podle všeho ano, s plným vědomím toho, co tvrdíme,“ příkývla Sarkilen.

„V tom případě jak to, že jsme ještě naživu?“

„Nejspíše se u ní vyvinuly i lidem podobné emoce. Je nám vděčna za pomoc, i když nechtěnou, při jejím vzniku. A nechová k nám nepřátelství.“

„Zatím,“ doplnil kapitán.

„Kdy se dostaneme ven-?“ zeptala se náhle velitelka Ketta.

„Kdykoli budeme chtít,“ ujistila jí Sarkilen.

„Osobně chci. Hned. Kdo se přidá?“ rozhlédla se kolem sebe.

I ostatní velitelé souhlasili. Nebyl nikdo, kdo by si Prázdnotu nějak zamiloval.

„Vende?“ pozvedl Zimgolt hlas, ale údaje, které naskočily na zobrazovačích, ukazovaly že Vende už se dala do činnosti. Poslouchá nás, pomyslel si. A nejen to. Po nočním hovoru bych řekl, že obsah naší dnešní rozpravy předvídala do posledního písmenka. Jsme pro ni průhlední jako sklo.

Složitý rej křivek trval jen chvilku, a ustálil se na barevném průsečíku. Na něj namířil teleportový směrník a Vende provedla sama od sebe krátký posun o šestatřicetinu světelného roku.

„V pořádku! V pořádku! Nezasahujte! Víme o tom!“ uklidňovali velitelé směn zděšená hlášení, která se slétala na jejich panely. Posádka byla vylekaná, že si loď opět dělá co chce, ale situace naštěstí nepřerostla do paniky, i když byla drtivá většina řídících stanovišť opět jen ve sledovací funkci.

V řídící místnosti zatím velitelé hypnotizovali černočerný vesmír venku.

Objeví se, nebo neobjeví?

„Dvě minuty do otevření,“ hlásila nevzrušeně Vende. Posádka, která už přijala fakt, že si loď dělá sama co chce, se mačkala u zobrazovačů. Napětí by se dalo krájet.

„Máme tu zárodek prostorové poruchy-“ hlásila náhle detekce. A vzápětí již to spatřili všichni: temný tunel, lemovaný jiskřením, které však viděly pouze zdokonalené detektory. Jejich cesta ven.

„Je to tady! Je to tady!“ křičel šéf detekční sekce. Nutno ho omluvit - zdaleka nebyl sám, kdo z posádky křičel.

Gravitační motory Vende se probudily z vyčkávacího módu. V jediném optimálním zlomku vteřiny uvolnily gigantický příboj energie, dosud skrytý v supravodivých kondenzátorech, transformovaly jej do gravitačního spádového vektoru a obrovský koráb vystřelil do proudu prostoru, který se valil z Prázdnoty ven do „původního“ vesmíru.

„Plomby ukotveny!“ hlásili vzápětí motoroví technici.

„Fotony! Mezihvězdná látka!“ radovaly se výzkumné týmy.

„Vidíme hvězdy!“ jásala astrofyzika.

„Přesun za tři, dva, jedna, teď,“ odpočítala Vende. Vesmír sebou typicky trhnul a zdánlivě znehybněl. Na mapách se objevil obvyklý obraz s pevně definovanou polohou.

Byli z Prázdnoty venku.

 


Zpět Obsah Dále

05.11.2018 07:55