Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Obsah Dále

Veverčí příhody

(dobrodružství veverčího trojlístku)

Veverčí příhody (dobrodružství veverčího trojlístku)

 

Václav Semerád

© 2017 Václav Semerád, Praha


Jak se veverky probudily

Ve vysokém kmeni břízy na kraji lesa byla dutina. Prostě díra, kde snad dřív rostla nějaká větev, ulomená větrem. Dřevo se časem změnilo v troud, vyhnilo a vznikla díra.

Tři veverčata v jednom pelíšku...

Tři veverčata v jednom pelíšku...

V té díře byl malý pelíšek a v něm spaly tři malé veverky. Byly to tři veverčí sestřičky, ale přitom každá jinak zbarvená, jak se u veverčat stává. Jedna byla shora zrzavá, jen bříško měla bílé a sestřičky jí říkaly Zrzečka, druhá byla celá nenápadně šedivá, proto jí říkaly Šedivka a třetí byla tak trochu dohněda a ostatní jí říkali Hnědulka. Veverky byly ještě malé, ale zvědavé, jako je to u veverčat normální.

Když je veverka malinká, stará se o ni veverčí maminka

Když je veverka malinká,
stará se o ni veverčí maminka

Jednoho rána spaly neobvykle dlouho. Nikdo je nebudil, jak byly zvyklé. Veverčí maminka jim nepřinesla vůbec nic k jídlu, ale co hůř, vůbec nepřišla. To se u veverek občas stává. Někdy je to neštěstím, když starou mámu veveřici někdo uloví. Mohla by to být liška nebo i kuna, ty číhají na neopatrná zvířátka a když je chytí, odnesou si je do doupěte a sežerou. Ale mohlo by to být i jinak. Zvířecí rodiče se o děti starají jen zpočátku, dokud se o sebe mláďata nedokáží postarat. Až jednoho dne usoudí, že jsou mláďata dost velká, nechají je být, ať se o sebe starají. U ptáků to bývá jasnější. Jakmile se ptáčátko naučí létat, povinnost rodičů starat se o ně končí. U jiných zvířátek to není tak zřetelně spojené s uměním létat, ale každé mládě se v lese jednou osamostatní.

Veverka Hnědulka.

Veverka Hnědulka.

Když tedy veverčí máma nepřišla a nepřinesla veverčatům snídani, pak se jí buď něco stalo, nebo už byla veverčata dost velká, aby se začala starat. A nejspíš to tak bylo, protože veverčí máma si už pár dní občas stěžovala, jak je shánění pochoutek den ode dne těžší. A to už veverky nepily mlíčko, jako zpočátku, ale všechny tři už měly zuby, že si dokázaly rozlousknout i ořech.

„Jo, holky, vypadá to na to, že se už musíme starat samy,“ zhodnotila to Zrzečka, když máma veveřice nepřinesla ani oběd. Pořád ještě ležely ve vyhřátém pelíšku, ale hlad už začal pracovat a veverkám už začalo hlady kručet v břiše.

„Nemohlo to počkat aspoň do zítřka?“ protahovala se vzadu v pelíšku Hnědulka.

Veverka Šedivka.

Veverka Šedivka.

„Mohlo, když do zítřka vydržíš o hladu,“ ujistila ji Zrzečka. „Ale já mám hlad už teď. Která jdete se mnou?“

Zrzečka si pochutnává na oříšku.

Zrzečka si pochutnává na oříšku.

Hlad měly všechny tři a v pelíšku nezůstala žádná. A to je co říci, pelíšek byl měkký, vyhřátý, zatímco venku bylo ještě dost chladno. Ale hlad byl horší než zima. Zima se dá vydržet, zvlášť když měly všechny tři pěkně huňaté kožíšky. Tři veverky tedy vylezly z pelíšku a koukaly, kde je něco k snědku.

Bylo jaro a to ještě v lese moc lesních plodů nenajdete, ale veverkám stačí, když najdou mladé lístečky, i ty se dají okusovat. Naštěstí je našly hned na bříze. Nakrmily se zelenými pupeny a pak se vrátily do pelíšku.

„No jo,“ řekla Šedivka, „budeme se ale muset vypravit dál do lesa. Nemůžeme přece okousávat pořád jen naši břízu. Jednou to jistě snese, dvakrát traky, ale kdybychom ji okousávaly pořád, ještě by nám uschla. A to přece nechceme!“

Rozhodly se tedy, že od zítřka budou chodit dál do lesa, aby si rodnou břízu šetřily. V lese je stromů habaděj, jistě najdou jiné sladké zelené pupeny.

Musí se o sebe postarat samy.

 


Obsah Dále

01.11.2017 22:43