Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky a škola

Veverky brzy prozkoumaly oblast lesa v dosahu od svého hnízdečka v dutině břízy. Nezacházely dál, aby se stačily rychle vrátit při nějaké nepředvídané události. Jejich oblast proto sahala jen něco přes kilometr od jejich břízy.

V této oblasti se kromě lesa nacházel jeden rybníček a dva potůčky. První přiváděl čerstvou vodu do rybníčku, druhý byl na druhé straně a odváděl přebytečnou vodu z rybníčku. Rybníček si lidé založili na chov ryb, což bylo patrné podle umělé hráze, v níž bylo stavidlo, vypouštějící přebytečnou vodu, kudy se však ryby nemohly dostat.

Lidé rybníček občas vylovili a velké ryby odvezli, ale o tom naše veverky neměly ani tušení. Navíc to nebylo každým rokem, takže se na výlov rybníčku nepamatovali ani zajíci, ježci a jiná lesní zvířátka. 

Potůček vytékající z rybníčku spadal nevelkým vodopádem, ale ten už byl příliš daleko od veverčího hnízdečka a veverky tam ani nechodily. I tak měly ve svém »revíru« dost pamětihodností, se kterými se musely seznámit. Především je zajímaly stromy, na kterých rostlo něco jedlého - ovšem jedlého pro veverky. Některé lesní plody totiž lidé nejedí. Buď jsou pro ně nechutné, jako třeba kaštany nebo žaludy, nebo dokonce jedovaté, jako některé houby. Veverky si ale pochutnají i na žaludech a kaštanech a houby jim chutnají i když je lidé považují za nejedlé nebo dokonce jedovaté. Veverčí žaludek zkrátka stráví i to, nač lidský nestačí. Ale to je u zvířátek dost časté. I jejich jídelníček se dost liší. Ježek nežere všechno to, co chutná veverkám a veverky určitě odmítnou maso, slimáky a žížaly, které chutnají ježkům.

Bříza s veverkami ale nestála uprostřed lesa, a do veverčího rajónu spadaly i jeho okraje. A právě na jednom okraji už stály domky a rozkládala se tam vesnice. A to se ví, zvědavé veverky ji neopomenuly navštívit.

Vesnice je pro veverky zajímavá, ale někdy i nebezpečná. Lidé veverky nehoní ani neloví, veverky tam ohrožují především psi. Ti jsou u mnoha stavení zaměstnaní jako hlídači, ale občas se baví i lovem myší. Za ulovené myši je lidé chválí, protože myši se přiživují na lidských zásobách. Myši chytají i kočky a proto je vesnice plná i koček, v každém stavení mají aspoň jednu.

Jedno z lidských přísloví totiž říká, kdo nechce živit kočku, živí místo kočky celý regiment myší.

Kočky však veverky nechytají a neloví, veverka pro ně není myš a navíc je pro kočku příliš velká. Mezi veverkami a kočkami panuje mír, nebo aspoň trvalé příměří. To ale neplatí o psech, ti veverky považují za velké myši, na které mají právo lovu. Někteří velcí psi to nerozlišují a loví i kočky, ale na vsi lidé kočky chrání a pes, který má zakázáno honit kočky, si obvykle nevšímá ani veverek. Otázka je, jak takové psy od sebe odlišit, proto je pro veverky jistější, když se psům raději vyhýbají.

Veverka ve vsi na plotě u školy

Veverka ve vsi na plotě u školy

Naštěstí psi nedokáží lézt na stromy a v tom mají veverky nespornou výhodu. Ve vesnici je obvykle stromů dost a veverky se na nich mohou před psy zachránit. Navíc menší a obratnější veverky snadno projdou i mezi tyčkami plotů, kudy se velký pes za nimi neprotáhne.

Vesnice veverky láká. Lidé nejsou veverkám nebezpeční, jako jejich psi. Někteří dokonce veverky krmí, když je uvidí. A to se ví, to je něco pro veverky!

Jeden domek si ale naše veverky oblíbily nejvíc. Byla to zdejší vesnická škola, plná menších lidí, nejspíš lidských mláďat. Některé děti veverkám házely ze svých svačin kousky rohlíku nebo chleba a to se ví, to bylo něco pro veverky! Neodmítly ani kousek sýra, jen salámem opovrhly, nejsou přece masožravci!

Jenže většinu času musely děti ve škole sedět a učily se. To znamená, že poslouchaly, co jim vykládá paní učitelka, někdy si psaly do sešitů a v té době neměly na veverky čas, i když veverky zvědavě nakukovaly do třídy i při vyučování.

Přitom se nejen děti, ale i veverky dozvěděly zajímavosti!

Pravda, některé předměty veverky moc nezajímaly. K čemu by asi veverka potřebovala počty? Na spočítání zásob? Veverkám stačilo vědět, jestli jich mají dost nebo málo, ale aby počítaly každý oříšek a každou sušenou houbu?

Jiné předměty ale byly zajímavější. To když učitelka dětem vykládala v zeměpisu o dalekých krajích a v přírodopisu o tom, co najdou v přírodě. Jednou paní učitelka vykládala dětem právě o veverkách a jako učební pomůcku použila veverky, zvědavě nakukující oknem do třídy.

Tak se veverky naučily plno znalostí o přírodě i o dalekých krajích, kam se nejspíš nikdy nepodívají, protože se nacházejí příliš daleko, nicméně i to bylo zajímavé. Možná se něco z toho bude hodit i veverkám.

A i kdyby ne, bylo to zajímavé...

 


Zpět Obsah Dále

01.11.2017 22:43