Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah Dále

Veverky potápěčky

Veverky se pochopitelně výzkumnou výpravou brzy pochlubily ostatním zvířátkům a získaly tím jejich obdiv.

Potápění s kamínky

Potápění s kamínky

Pravda, zajíci se odvážili i dál než k městu, ale nikdy přitom nestudovali vodní svět. Jednak na to neměli čas, ale hlavně jim nepřálo štěstí jako veverkám, aby si našli také takovou ponorku. A konečně za třetí, zajíci jsou bázliví, ti by si rozmysleli vlézt do veliké sklenice.

Ježci byli ještě nadšenějšími posluchači. Ježek toho na svých krátkých nožičkách tolik nenaběhá jako zajíc, a vlézt do sklenice by si netroufl, jak by vylezl ven? To si mohou dovolit jen hbitější veverky.

Jen žáby nejevily pravý údiv. Žáby přece vodní svět znají už od pulců, pro ně je to stará, obnošená vesta.

„Kdybyste věděly, jak se bavíme pod vodou my, to byste teprve zůstaly s otevřenou pusou!“ popichovaly veverky.

„Jak se pod vodou bavíte?“ zajímaly se veverky.

„My žáby máme odjakživa umělecké sklony,“ řekla jedna. „nejlépe nám jde krasoplavání, hned potom zpěv, ale nemusíme se stydět ani za naše mozaiky!“

„Mozaiky?“ nechápaly veverky.

„Pojďte si je prohlédnout!“ zvaly je sborově žáby.

Veverky trochu plavat uměly a následovaly žáby k jejich »galerii«. Jenže žabí »galerie« byla nejen dál od břehu, ale také, a to zejména, v hloubce. A ukázalo se, že se do té hloubky veverky nedokáží potopit. Žádný div, veverky jsou lehoučká zvířátka, voda je nadnáší a proto se jim dobře plave, ale pod vodu jim to nejde, protože je voda rychle vynese zpátky na hladinu.

„Musíte si vzít s sebou něco těžkého,“ poradily jim žáby. „Máte výhodu, že jste lehké. Když odhodíte zátěž, voda vás sama hned vynese až na hladinu.“

A žáby se hned ochotně ponořily, aby veverkám donesly ze dna nějaký vhodný kámen.

Zrzečka tedy převzala od ochotných žabiček kámen, aby ji stáhl na dno. Držela ho pacičkami, ale kamínek byl pro ni příliš malý než aby jí významně pomohl pod vodu.

„To chce větší šutr!“ mínily žabky.

„Nebo tři malé,“ doplnila jiná. „Na váhu je to totéž.“

Tři menší kamínky však veverka nepobrala. Vyklouzly jí z paciček a jeden ji nestačil stáhnout pod vodu.

To už se ale vynořovaly další žáby. Dvě vlekly mezi sebou pořádný oblázek velký jako husí vejce. Zrzečka si ho pacičkami co nejpevněji uchopila a opravdu, kámen ji stáhl ke dnu. Za několik okamžiků už stála na dně a než se pořádně rozhlédla, vedle ní se na dno nechaly stáhnout dalšími kameny i Šedivka s Hnědulkou.

A teprve teď si mohly veverky vychutnat umělecké vlohy svých kamarádek žabek. Písečné dno pokrývala nádherná mozaika, sestavená z různobarevných kamínků do zajímavých geometrických vzorů. Čtverce, trojúhelníky, kroužky, elipsy, seskládané z barevných lesklých kamínků.

Veverkám by se to líbilo, jenže jim začal rychle docházet vzduch a potřebovaly se nadechnout. Nezbylo jim nic jiného než pustit kameny a voda je pak rychle vynesla nahoru na vzduch.

„Bylo to zajímavé,“ zhodnotily to žabám. „Ale měly jste to sestavit blíž ke břehu. Bylo by tam mělčeji, potápět se do hloubky je pro nás, suchozemská zvířátka, vyčerpávající. Bylo by tam také víc světla a bylo by to lépe vidět.“

„Jenže blíž ke břehu se taková mozaika rychle rozpadne,“ namítaly žáby. „Rozpadla by se dřív než bychom ji dokončily. Na mělčinách se víc projevují vlny a když vítr žene vodu proti břehu, vytváří dole protiproud, který každou mozaiku rychle zahladí.“

Byla to nejspíš pravda. Na proudy a protiproudy jsou v lese největší odbornice žáby. Možná i ryby, ale ty nemluví. Odborník, který neřekne ani slovo, není přece žádný odborník, ne?

„Ale i tak to bylo hezké,“ pochválila žabám jejich umělecké dílo Zrzečka. „Někdy se sem ještě připlaveme podívat.“

„Jen připlavte!“ zvaly je nadšeně žáby. „Chystáme se právě udělat další mozaiku támhle v té zátočině, je tam na dně kvalitní lesklý písek.“

„Dejte nám vědět, až ji budete mít hotovou!“ požádala žáby zdvořile Zrzečka.

„Ale budete nám muset zase přinést nějaké kameny,“ měla hned praktickou připomínku Hnědulka.

„Spolehněte se!“ ujistily je žáby.

 


Zpět Obsah Dále

29.11.2018 13:45