Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky potápěčky

Veverky se pochopitelně svou výzkumnou výpravou brzy pochlubily ostatním zvířátkům. Pravda, zajíci se odvažovali i dál než k městu, ale nikdy přitom nestudovali vodní svět. Jednak na to neměli čas, ale hlavně jim nepřálo štěstí jako veverkám, aby si našli také takovou ponorku. A konečně za třetí, zajíci jsou bázliví, ti by si rozmysleli vlézt do veliké sklenice.

Ježci byli ještě nadšenějšími posluchači. Ježek toho na svých krátkých nožičkách tolik nenaběhá jako zajíc, a vlézt do sklenice by si netroufli, jak by vylezli ven? To si mohou dovolit jen hbitější veverky.

Jen žáby nejevily pravý údiv. Žáby přece vodní svět znají už od pulců, pro ně je to stará, obnošená vesta.

„Kdybyste věděly, jak se bavíme pod vodou my, to byste teprve zůstaly s otevřenou pusou!“ popichovaly veverky.

„Jak se pod vodou bavíte?“ zajímaly se veverky.

„My žáby máme odjakživa umělecké sklony,“ řekla jedna. „nejlépe nám jde krasoplavání, hned potom zpěv, ale nemusíme se stydět ani za naše mozaiky!“

„Mozaiky?“ nechápaly veverky.

„Pojďte si je prohlédnout!“ zvaly je sborově žáby.

Veverky trochu plavat uměly a následovaly žáby k jejich »galerii«. Jenže žabí »galerie« byla nejen dál od břehu, ale také, a to zejména, v hloubce. A ukázalo se, že se do té hloubky veverky nedokáží potopit. Žádný div, veverky jsou lehoučká zvířátka, voda je nadnáší a proto se jim dobře plave, ale pod vodu jim to nejde, protože je voda rychle vynese zpátky na hladinu.

„Musíte si vzít s sebou něco těžkého,“ poradily jim žáby. „Máte výhodu, že jste tak lehké, když odhodíte zátěž, voda vás sama hned vynese až na hladinu.“

A žáby se hned ochotně ponořily, aby veverkám donesly ze dna nějaký vhodný kámen.

Zrzečka tedy převzala od ochotných žabiček kámen, aby ji stáhl na dno. Držela ho pacičkami, ale kamínek byl příliš malý, než aby jí pomohl pod vodu.

„To chce větší šutr!“ mínily žabky.

„Anebo tři menší,“ doplnila jedna.

I žáby umí číst!

I žáby umí číst!

Jenže tři menší kamínky veverka nepobrala, dva jí z paciček vyklouzly a třetí ji nestačil stáhnout pod vodu.

To už se ale vynořovaly další žáby. Dvě vlekly mezi sebou pořádný oblázek velký jako husí vejce. Zrzečka ho uchopila co nejpevněji pacičkami a opravdu, kámen ji táhl ke dnu. Za několik okamžiků už stála na dně a než se pořádně rozhlédla, vedle ní se na dno nechaly stáhnout dalšími kameny i Šedivka s Hnědulkou.

A teprve teď si mohly veverky vychutnat umělecké vlohy svých kamarádek žabek. Písečné dno tu opravdu pokrývala pěkná mozaika, sestavená z různobarevných kamínků do zajímavých geometrických vzorů. Čtverce, trojúhelníky, kroužky, elipsy, vše seskládané z barevných lesklých kamínků.

Veverkám by se to líbilo, jenže jim začal rychle docházet vzduch a potřebovaly se nadechnout. Nezbylo jim nic jiného než pustit kameny a voda je pak rychle vynesla nahoru na vzduch.

„Bylo to zajímavé,“ zhodnotily to žabám. „Ale měly jste to sestavit blíž ke břehu. Bylo by tam mělčeji, potápět se do hloubky je pro suchozemská zvířátka vyčerpávající, bylo by tam také víc světla a bylo by to lépe vidět.“

„Jenže blíž ke břehu se taková mozaika rychle rozpadne,“ namítaly žáby. „Rozpadla by se dřív než bychom ji dokončily. Na mělčinách se víc projevují vlny a když vítr žene vodu proti břehu, vytváří dole protiproud, který každou mozaiku rychle zahladí.“

Byla to nejspíš pravda. Na proudy a protiproudy jsou v lese největší odbornice žáby. Možná i ryby, ale ty nemluví. Odborník, který neřekne ani slovo, není přece žádný odborník, ne?

„Ale i tak to bylo hezké,“ pochválila žabám jejich umělecké dílo Zrzečka. „Někdy se sem ještě připlaveme podívat.“

„Jen připlavte!“ zvaly je nadšeně žáby. „Chystáme se právě udělat další mozaiku támhle v té zátočině, je tam na dně kvalitní lesklý písek.“

„Dejte nám vědět, až ji budete mít hotovou!“ požádala žáby zdvořile Zrzečka.

„Ale budete nám muset zase přinést nějaké kameny,“ měla hned praktickou připomínku Hnědulka.

„Spolehněte se!“ ujistily je žáby.

 


Zpět Obsah Dále

11.11.2017 21:15