Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Ježek chce taky létat

Od té doby, co se veverky naučily létat na rogallu, létaly rády a často. To se ví, postavily si jich víc, aby měla každá své. Když létaly nad lesem, doprovázeli je občas různí ptáčci, třeba kosi, vrabci, ale někdy i sojka nebo straka. A to se ví, stávalo se, že někdy s rogallem havarovaly. Přesně jako pilot, který nechtěně přistál do lesa, zůstal na stromě a museli ho kamarádi sundavat pomocí žebříku. Vlastně jim havarií umožnil rogallo okopírovat, jinak by asi nad tím marně bádaly.

Vždycky se lépe kopíruje něco hotového, ale veverkám to naštěstí nikdo nevyčítal, lidské předpisy pro zvířátka neplatí.

Jenže když do lesa nechtěně přistály veverky, nikdo pro ně nemusel vozit žebřík. Pro veverky je pobyt na stromě přirozený, takže v pohodě slezly, zkontrolovaly i rogallo, jestli se při havarii nepoškodilo, ale protože šlo o lehoučkou konstrukci, nikdy se nic rogallu nestalo. A i kdyby, veverky už si uměly postavit nové.

A to se rozumí, že veverčí předvádění sledovala ze země lesní zvířátka. A když se veverky vrátily na zem a měly už létání dost, zavolal na ně ježek Jehlička, jestli by mu taky nepostavily takové krásné křídlo. Taky by si chtěl zalétat!

„Postavily bychom ti rogallo, ale ty přece létat nemůžeš, jsi na to moc těžký,“ varovala ho Zrzečka.

„Když to uneslo člověka, musí to unést i mě,“ namítal ježek Jehlička. „To říkáte jen tak, nechcete mi pomoci!“

„Poslyš,“ přidala se Šedivka, „my ti to křídlo uděláme, ale to pak bude někde ležet, protože se na tom stejně létat nenaučíš!“

„Nemyslel jsem si, že jste takové nepřející!“ vyčetl jim.

„A nechceš si to vyzkoušet?“ napadlo Zrzečku. „Půjčím ti na to zkoušení svoje. Kdyby to šlo, postavíme ti tvoje vlastní, ale byla by to škoda námahy, kdyby ti to nešlo.“

Ježek se tedy uvolil ke zkoušce, ale hned si vymyslel další podmínku.

„Kdyby mi to šlo, dáte mi tohle křídlo,“ uvažoval. „Můžete si to další postavit pro sebe. Já chci křídlo, které tak krásně létá, ne že mě odbudete nějakým zmetkem!“

Veverky nedůvěra trochu mrzela, ale samotné je zajímalo, jestli se těžký ježek na krátkých nožičkách dokáže rozběhnout tak rychle, aby křídlo nabralo vzduch a vzneslo se s ním. Ježka přišlo vyprovodit hodně zvířátek, zvědavých, jak se ježek vznese.

Ježek Jehlička s mladým ježkem

Ježek Jehlička s mladým ježkem

Vytáhly tedy slavnostně rogallo na kopec, odkud se jim tak dobře startovalo, otočily je proti větru, přizpůsobily popruhy pro zavalitějšího ježka a ještě mu před startem dávaly poslední rady.

„Jen klid, já to zvládnu!“ holedbal se ježek Jehlička.

Nadhodil si rogallo na ramena a začal utíkat. Jenže po pár krocích ztratil rovnováhu a plácl sebou na trávu, až ho plachta od rogalla přikryla.

„Máte to nějak špatně vyvážené!“ huboval veverky, když za ním doběhly a pomáhaly mu se zvednout.

„Nám to tak létá,“ řekla Hnědulka. „Ale tobě se zamotaly nožičky, až ses svalil!“

„Já že jsem se svalil?“ durdil se ježek, jenže ostatní zvířátka se přidala, že všichni viděli, jak se Jehličkovi zapletly nohy.

Udělali druhý pokus, ale dopadlo to podobně. Ježčí nožičky zkrátka nejsou stavěné na rychlý běh. Větší šanci by měli zajíci, ti mají dlouhé nohy a jsou mistry v běhu, jenže zajíci jsou bázlivější a do vzduchu se jim nechtělo.

Zrzečku naštěstí něco napadlo.

„Musíme na to jinak!“ prohlásila. „Viděla jsem nedávno na skládce v lese nějaký vozíček, nebo co. Naložíme ježka na kola a roztlačíme ho, tak získá potřebnou rychlost.“

A hned odběhla do lesa, jak si to pamatovala. Zakrátko se vítězně vrátila s vozíčkem, ježka do vozíčku naložili a chystali se ho roztlačit.

„Moment!“ zarazil je ježek. „Mám takový dojem, že se ten vozíček hned při startu utrhne a zůstane na zemi!“

„Tak poletíš bez něj,“ řekla Zrzečka. „Slyšel jsi už někdy o »odhazovacím podvozku«?“

O tom ježek samozřejmě neslyšel, ale Zrzečka ho ujistila, že to slyšela ve škole. Němci prý měli za války taková letadla, co po startu odhodila podvozek a přistávala pak rovnou na lyžinu na břiše trupu. Říkal to pan učitel ve fyzice, tak to musí být pravda.

Ježek už se tedy nehádal a připravil se. Veverky ho zkusily roztlačit a po chvilce se jim to podařilo.

„Naber vzduch!“ poručila mu udýchaná Zrzečka, která ho tlačila po pravé straně.

Ježek naklonil křídlo nahoru, křídlo nabralo vzduch a než se všichni stihli leknout, byl i s rogallem ve vzduchu.

Jak ale Zrzečka řekla, tak se stalo. Vozíček zůstal dole a po pár kotrmelcích se zastavil. Ostatně už ho ježek nepotřeboval.

Jenže se stalo něco, s čím nikdo nepočítal, ani veverky. Byl toho dne opravdu svěží vítr, foukal přesně proti kopci, takže na návětrné straně vznikl silný stoupavý proud. Ten ježka s rogallem podebral zespodu a než se ježek vzpamatoval, letěl vysoko nad nejvyššími stromy. A teď se ukázalo, jak si vlastně létání neuměl ani představit. Veverky byly přece jen na výšky zvyklé, ale ježek se celý svůj život pohybuje na zemi a teď se mu z té výšky začala točit hlava.

„Letí to moc vysoko!“ ječel dolů. „Jak to?“

„My takhle přece létáme!“ křičela za ním Zrzečka. „Holky, půjčte mi své rogallo, poletím za ním a budu mu dávat rady!“

Hnědulka hned Zrzečce nabídla svoje rogallo, Zrzečka se rychle rozběhla a také se vznesla. Jenže ježek už byl příliš daleko vpředu a ječel strachy, že spadne.

„Klid, nikam nespadneš!“ křičela za ním Zrzečka. „Nahoru padat nebudeš a dole tě určitě najdeme! Zkus radši zatočit, letíš pořád rovně, takhle zaletíš daleko do polí!“

Jenže ježek neměl ponětí, jak by mohl zatočit. Křečovitě se držel čeho mohl a letěl přímo proti větru, který ho vynášel pořád výš a výš. Zrzečka letěla za ním, ale nemohla ho dohonit. Přece jen byla mnohem lehčí, sice ji vítr brzy vynesl výš než ježka, ale ten měl velký náskok. Navíc ji ježek neviděl a myslel si, že je ve vzduchu sám a ječel tím víc.

Naštěstí jak ježek, tak po něm i Zrzečka brzy ze stoupavého proudu vylétli a pak už jen plachtili vzduchem. Ježek se uklidnil, neboť se mu zatím nic zlého nedělo, zezadu pořád slyšel Zrzečku a její rady, takže mu přece jen došlo, že má ve vzduchu doprovod. Letěli tedy oba dál, přeletěli vesnici a pokračovali přes pole plné vzrostlé kukuřice.

Na tom poli nakonec přistáli, ale i v tom se od sebe lišili.

Zrzečka z rogalla seskočila, když se křídla skoro dotýkala vršků kukuřice, dopadla na silnější stvol, chytila se drápky jako byla zvyklá na kmenech stromů a rychle slezla dolů. Uvolněné rogallo se o kukuřici také zastavilo a pak se propadlo mezi stvoly až na zem, kde je Zrzečka našla.

Ježek se do poslední chvíli křečovitě držel, takže ho nejprve »pohladilo« několik kukuřičných stvolů. To »pohlazení« se však nebezpečně podobalo výprasku, až ježek zakvičel bolestí. Jenže potom narazil ještě tvrději, křídlo se zastavilo a i se svým pilotem žuchlo až dolů.

„Jauvajs, jauvajs!“ křičel ježek.

Při dopadu si udělal pár modřin a nádavkem ho jedna tyčka křídla přetáhla po hřbetě.

Rychle se vymotal z plachty, kterou přitom ještě popíchal, a hned se sháněl po Zrzečce.

„Taky tě to tak zvalchovalo?“ křičel na ni, jakmile ji uviděl.

„Proč by mě to mělo zvalchovat?“ odvětila Zrzečka. „Bylo to přece skoro normální přistání. Buď rád, že jsi přistál jenom do kukuřice, to jsi ani nepadal z velké výšky. Ale kdybys přistál do koruny vysokého stromu a nezachytil by ses, spadl bys až na zem a to by teprve byl pád. Poslyš, Jehličko, ta vlastně nemáš ani náš ocásek! Jak chceš padat bez padáku?“

Ježka Jehličku to zarazilo. No jo, veverky přece skáčí až ze stromů jen tak na ocásku místo padáku! Ale ježek takový krásný huňatý ocásek nemá, kdyby spadl z vysoké borovice, zlámal by si všechny kosti!

„Vlastně - užil jsem si to,“ řekl kajícně. „Ale opakovat už to ani nechci. Mohlo by to dopadnout hůř.“

Vyrazil směrem k rodnému pelíšku a Zrzečka za ním táhla obě rogalla. To její mělo trochu popíchanou plachtu z igelitové tašky, ale snad to nebude moc vadit. Hlavně že ježek uznal, že létání není pro ježky.

Aspoň už nespadne!

 


Zpět Obsah Dále

01.11.2017 22:43