Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky a lochneska

Veverky si uspořádaly výlet do městečka. Cestičku už tam měly prozkoumanou a vyšlapanou, ale opatrnost nikdy neodložily a pro jistotu postupovaly pomalu. Už z dálky ale slyšely z města neobvyklý hluk lidí, ozývalo se odtud divné troubení a protože to neznaly, dávaly si obzvlášť pozor.

Nebylo to ale nic nebezpečného. Shon lidí byl na náměstí, protože byla ve městě pouť s atrakcemi pro děti. Byly zde nějaké houpačky, řetízkový kolotoč, lochneska a dětský vláček, jezdící po kolejích pořád dokolečka, zato byl i s tunelem.

Veverkám se to líbilo, mohly na tom oči nechat. Viděly, jak se kluci a holky houpou na houpačkách, točí se na kolotoči a jezdí vláčkem. Ale nejvíc se jim líbila lochneska. Vypadala jako dva hadi, kteří se honí pořád dokolečka a vozí na hřbetě děti.

„Ty dva hady si můžeme udělat i u nás v lese!“ napadlo Šedivku, když nad tím trochu přemýšlela.

„Kde ale sebereš ty dva hady?“ nechápala Hnědulka.

„Musí být dva?“ opáčila Šedivka. „Užovka Uršula by nám snad postačila. Je jen jedna, ale zato dlouhá!“

„Teď jde o to, jestli ji přemluvíš, aby se točila dokolečka a vozila nás,“ pochybovala Hnědulka.

„To je otázka ochoty a důvěry,“ řekla Šedivka. „Nechte to na mě, já ji ukecám.“

Ještě hodnou chvíli se na pouť dívaly, ale pak dostaly hlad, zejména když viděli, jak si děti kupují cukrovou vatu, perníčky, ale také párky v rohlíku a bramboráky, které tam jeden prodavač smažil přímo na pouti. Lidské jídlo je moc nezajímalo, ale někdy stačí vidět, jak se druhý krmí, dokonce i když vidíte vepříka, jak žere z korýtka, aby se každému začaly sbíhat sliny.

Veverky se tedy vrátily do lesa a nejprve posvačily pár hub, aby zahnaly hlad. Pak ale Šedivka odběhla a za chvíli svolávala ostatní, aby honem přiběhly.

Užovka Uršula

Užovka Uršula

Užovka Uršula byla stará, dlouhá užovka a Šedivka ji ani nemusela dlouho přemlouvat, aby si udělaly pouť. Uršula na ni byla sama zvědavá a za chvilku už se točila na lesním paloučku dokolečka a na jejím hřbetě tři veverky.

To bylo jásání a výskání! A samozřejmě se seběhla zvířátka a sledovala to řádění. Zajíčci se hned chtěli také svést a zaječice Týna by jim to docela ráda dovolila, jen je zarazila, že nastupovat a vystupovat za jízdy je zakázané.

Užovka Uršula si ale také musela odpočinout a vyhlásila proto přestávku. Veverky sklouzly z jejího hřbetu a místo nich na užovčí hřbet naskočili tři mladí zajíčci. Byli menší a lehčí než veverky a užovku tolik nezatěžovali, proto s nimi kroužila delší dobu než s veverkami.

Pak se ještě svezly veverky a s nimi dva krtci, po nich ještě tři malí ježci. Ježků se užovka bála, aby ji nepopíchali, ale když si ježci na její hřbet lehli na bříška, kde ostny nemají, vůbec ji nepíchali a protože byli malí a lehoučcí, vozila je užovka Uršula nakonec nejraději.

Byla by to krásná pouť, ale zkazil ji křeček Kchárl. Také ho přilákal hluk, ale hned ho napadlo, že by na tom mohl vydělat. Honem utíkal, nalámal si větvičky a rychle je zarážel kolem točící se užovky do země, až byli všichni obklopení plotem. Posadil se pak u branky a ohlásil všem, že přišel vybírat vstupné.

Křeček Kchárl u stolku se vstupenkami

Křeček Kchárl u stolku se vstupenkami

„U lidí se za lochnesku platí!“ tvrdil sebevědomě. „Každý mi zaplatíte jeden oříšek, jinak vás nepustím domů!“

„Copak tady na paloučku máme s sebou oříšky?“ durdila se Zrzečka. „To je nesmysl!“

„Pustím jednu veverku, ale dokud mi nepřinese za každé zvířátko oříšek, nikoho už nepustím,“ trval na svém křeček.

„To by se ti hodilo!“ rozzlobila se i užovka Uršula. „Ničím jsi nepřispěl a chceš jen vybírat? Já jsem všechny vozila!“

„Takže mi zaplatíš za pronájem paloučku!“ rozhodl křeček Kchárl. „Nic není zadarmo, i za pronájem se u lidí platí!“

„Jakýpak pronájem v lese?“ zlobila se užovka. „Les není na pronájem, to bys lehce přišel k hotovému! Já jsem všechny vozila a co jsi pro zábavu udělal ty?“

„Nadřel jsem se víc než vy všichni!“ tvrdil křeček. „Víte, co mi dalo práce, než jsem postavil tuhle ohradu?“

„Ale tu jsi nestavěl pro zábavu ostatních, ale jen pro sebe!“ řekla užovka. „Koukej nás okamžitě pustit a tu ohradu si postav kolem svého doupěte, aby tě nikdo nevykradl!“

„To víš!“ odfrkl si křeček. „Ohradu kolem doupěte! Aby o něm každý hned věděl a ještě by mě lidi přišli lovit! Takové rady si vykládej někomu hloupějšímu!“

„Takže ta ohrada je vlastně úplně k ničemu!“ řekla užovka.

„Jak to, k ničemu?“ durdil se křeček. „Ohrada tu je, aby mi nikdo nemohl utéci bez placení!“

„Ale k naší zábavě to rozhodně nepřispělo!“ řekla užovka.

„Naopak, ohrada každou zábavu zkazí!“ řekla Hnědulka.

„A není dobrá ani aby nikdo neutekl bez placení,“ dodala ještě užovka.

Šlehla ocasem a jediným mrsknutím ohradu pokácela. Ne celou, ale zbyl z ní jen kus kolem branky, kde chtěl křeček Kchárl vybírat vstupné. Zvířátka ale měla křečka a jeho vstupného dost a nikomu se nechtělo uznat, že se při stavbě ohrady nejvíc nadřel.

Nadřel se, ale ne pro zvířátka, ale proti nim.

A to mu nikdo v lese neuznal.

 


Zpět Obsah Dále

01.11.2017 22:43