Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah Dále

Veverky a orel

Veverky rády létaly na rogallu, ale nebyla to vždycky jen zábava. Pravda, liška je ve vzduchu honit nemohla a když ji shora viděly, ještě před ní varovaly ostatní zvířátka v lese, aby se včas schovala.

Orel viděl snadnou kořist...

Orel viděl snadnou kořist...

Už na to přišla i liška, ale protože proti veverkám nic nezmohla, radši se odstěhovala o dva lesy dál, kde ještě mohla něco ulovit.

Jenže se stalo, že sem zabloudil velikánský orel. Je to dravý pták, a zvířátka se ho bojí, mají ale proč. Velký orel může ulovit i lišku, takže i ta se schovává, když ho spatří kroužit po obloze.

To se ví, i veverky mají z orla strach, i když je před orlem chrání větve stromů. V korunách stromů totiž orel nemůže využít svá obrovská křídla, skrz větve zkrátka neproletí. Proto orel raději loví na polích a když vidí neopatrnou rybu, která si plave těsně pod hladinou, snaží se ulovit ji. Je tedy nebezpečnější na polích, na lukách a nad hladinou řek a rybníků, než v lese.

Když ale spatřil veverky, jak si létají na rogallech, dostal na ně chuť. Konec konců, taková veverka z dálky vypadá jako mladý, neopatrný zajíček a zajíčci orlům velice chutnají. Když tedy viděl veverky kroužit nad lesem na rogallech, hned k nim stočil let a připravil si na pařátech k lovu všechny drápy.

Jenže veverky si ho všimly včas. Přece jen i veverky měly z orla strach. Všechny tři přitáhly rogalla a sklonily let strmě dolů do lesa. Každá zamířila jinam, aby nebyly všechny pohromadě.

Jenže orel se dlouho nerozmýšlel. Mladým zajíčkům se na dálku nejvíc podobala Zrzečka, pustil se tedy za ní. Zrzečka letěla co nejrychleji dolů, jenže rogallo není tryskáč, orel zkrátil křídla a letěl rychleji.

Už už ji málem popadl, jenže v té chvíli se Zrzečka pustila tyček a skočila dolů. Skoků z výšek se veverky nebojí, mají přece místo padáku huňatý ocásek. Odlehčené rogallo se vzepjalo proti orlovi, ten je okamžitě popadl pařáty, jenže to už i on viděl, že popadl jen pár dřevěných tyček potažených igelitovou nákupní taškou, zatímco Zrzečka dole kormidluje ocáskem do koruny stromu, kam za ní nemohl. Ve větvích je veverka rychlejší, tam by orlu křídla jen překážela.

Orel ze vzteku rozsápal nešťastné rogallo na cáry, přelámal všechny tyčky, ale tím si nepomohl. Naopak, všechna lesní zvířátka, která se před ním schovávala, velice ráda viděla, jak se orlovi lov nepodařil a to bylo posměšků ze všech vchodů doupat, kde byla zvířátka v bezpečí!

Orel ty posměšky neunesl. Ještě naposledy roztrhl igelit na malé kusy, pak zbytky rogalla upustil, roztáhl křídla a rychle odletěl. Orel posměšky nemá rád a tady se mu vysmál celý les.

Šedivka a Hnědulka se vřítily se svými rogally do korun stromů, jenže jako Zrzečka, i ony se na poslední chvíli pustily. Pro veverky je vždycky jistější přistávat na svém načepýřeném ocásku, v používání ocásku jako padáku mají větší cvik a nemůže se jim jen tak stát nějaká nehoda. Odlehčená rogalla do větví přistála sama, jenže rogallo, to je pár tyček a plachta, prostě se zachytily o nejbližší větve a zůstaly viset v koruně stromu. Pro veverky je už maličkost snést je dolů.

„Nic si z toho nedělej,“ utěšovaly Zrzečku, když svého rozbitého rogalla litovala. „Uděláš si jiné.“

A to byla pravda. Najít další zapomenutou igelitovou tašku nebyl v lese problém, lidé tam toho natahají víc než dost, udělat si z proutků kostru už uměly, brzy budou zase létat všechny tři.

A orel se lesu, kde stržil takový posměch, radši vyhne a nebude zvířátka plašit.

 


Zpět Obsah Dále

29.11.2018 13:45