Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky na velké lodi

Při jednom výletu se veverky dostaly až k velké řece. Jenže tam nevěděly, jak se dostat na druhou stranu. Bylo jim jasné, že řeku nepřeplavou. Jako spousta zvířátek i veverky umí plavat, ale nedá se říci, že by plavání vyhledávaly. Veverky zkrátka nejsou žáby, které se ve vodě ráchají od rána do večera. Když veverka díky své nešikovnosti vlastní spadne do rybníčku, samozřejmě na břeh doplave, ale dostat se na břeh po nedobrovolném pádu do vody je něco jiného než řeku přeplavat. Na to si prostě netroufaly.

Proto se jim velice zalíbila velká loď, plovoucí na řece. To by bylo něco pro veverky! Na té by se to plulo!

Taková velká loď! Na ní by se to plulo!

Taková velká loď!
Na ní by se to plulo!

Jenže velká loď plula příliš daleko od břehu než aby se na ni dalo doskočit a na břehu nebyly ani vhodné stromy, ze kterých by se dalo trochu plachtit. Ostatně i kdyby to šlo, bylo by to příliš riskantní. Jak víme, veverky plavat dovedou, ale jen krátce, takže se tomu raději rozumně vyhýbají.

Loď je ale fascinovala, takže běžely vedle ní po břehu, aby si ji mohly déle prohlížet. Šlo to, protože loď plula pomalu, ne jako autobusy nebo vlaky. Brzy poznaly, že na lodi jsou jen dva lidé, tedy vlastně lodníci. Jeden loď řídil u kormidla a druhý se po lodi jen tak poflakoval, jak se aspoň veverkám zdálo. Jistě by jim nevadilo, kdyby se s nimi veverky svezly!

Při tom obdivování velké lodě ale uběhly po břehu slušný kus cesty, když si najednou Šedivka všimla, že v dálce vede přes řeku most. Tam by se přece mohly dostat na druhou stranu! Jenže už byly tak zaujaté lodí, že je víc než možnost dostat se na druhou stranu řeky lákalo, co řekla za všechny Hnědulka.

„Skočíme na loď z mostu!“ napadlo ji.

Musíte si uvědomit, že skoky z výšky pro veverky není nic neobvyklého. Veverka klidně skočí ze skály nebo z tak vysokého stromu, že by si jiná zvířátka, ale i lidé, polámali v těle po dopadu všechny kosti. Veverkám se nic nestane díky ocásku, který jim nahrazuje padák. A skákat z výšky mohou i lidé, ovšem musí mít padák, který jim nahrazuje veverčí ocásek. 07

To bylo něco pro veverky! Honem předběhly loď a doběhly na most. Pak už jim zbývalo jen počkat, až loď začne podplouvat pod mostem, aby odhodlaně hupsly dolů. To se ví, z malé výšky (malé jen pro veverky vybavené padákovitým ocáskem!) se ani nemohly nestrefit a všechny tři v pořádku dopadly na hromady lodního nákladu.

Skok z mostu do lodi není pro veverky problém.

Skok z mostu do lodi není pro veverky problém.

No, nebylo to dobré přistání. Veverky si včas neuvědomily, do čeho skáčí. Lodní náklad byl černý, ale černý je i neškodný asfalt na silnicích anebo štěrk. Jenže tahle loď vezla uhlí a když se v něm veverky po dopadu vyválely, vypadaly všechny stejně, jako veveří černoušci. Ale to jim ani nevadilo, hlavně že byly na lodi a vezly se po řece!

Jenže lodní doprava po řekách nevyniká rychlostí, zejména když loď pluje proti proudu. To bylo zřejmé už když veverky loď doprovázely po břehu. Auto nebo vlak vy jim dávno ujelo, ale loď je tak pomalá, že jí i veverky stačí pěšky. Pro ně teď bylo důležité, že se vezou velkou lodí po vodě. Že se umazaly od uhlí? Nevadí, však se zase umyjí.

Raději se kochaly pohledem na pomalu ubíhající krajinu. Kdy se jim zase poštěstí takhle krásně se svézt?

Jenže problémy vyvstaly, když jim začalo kručet v bříškách na znamení, že je čas k obědu. Na lodi totiž nic jedlého nerostlo. Veverky sice tušily, že lodníci jistě mají na lodi něco k jídlu, aby nemuseli kvůli svačině nebo obědu zastavit u břehu, ale dalo by se jistě úspěšně pochybovat o tom, že se s veverkami rozdělí a navíc, že to bude pro veverky. No jestli mají lodníci k svačině buřty nebo chleba se salámem... brrr! To přece veverky nežerou! A aby měli lodníci k svačině ořechy a ještě je veverkám nabídli, to už se opravdu nedalo předpokládat. Chtělo by to zastavit s lodí, vystoupit na břeh a podívat se po okolních keřích, jestli na nich něco jedlého neroste.

Jenže loď si to pořád šinula prostředkem řeky a lodníci nejevili snahu přistát u břehu. Jistě měli zásoby na několik dní! To ale veverkám včas nedošlo.

Pak loď podplouvala pod dalšími mosty, jenže veverkám to nepomohlo. Skočit z mostu je asi tak snadné jako skočit z vysoké borovice, ale vyskočit zpátky na most už tak snadné není. Vždyť i veverky musí na takovou borovici pracně šplhat pěkně po kmeni a nedokáží odspodu vyskočit na její větve. Jenže šplhat po mostě nebylo možné, most nemá kmen a loď plula vždycky příliš daleko od pilířů, aby se o ně nepoškodila.

A veverkám zatím kručelo v bříškách víc a víc. Co teď? To nevypadalo dobře! Veverky bez jídla dlouho nevydrží, zejména v zimě musí mít velké zásoby, aby ji přečkaly. Mráz jim nevadí, na to mají kožíšky, ale škrundlající žaludek je pro ně nepříjemný.

Tak na lodi prošvihly svačinu a pak i oběd. Ach jo, cožpak ti lodníci nic nejedí? Ale jedí, brzy si všimly, jak se u kormidla na chvíli vyměnili, aby si kormidelník a kapitán v jedné osobě mohl také dát něco k jídlu. A měl toho s sebou zřejmě dost, krmil se před veverkami, jako by je provokoval. I když by mu asi křivdily, lodníci přece o svých černých pasažérech nevěděli, jinak by se asi o ně více zajímali.

Až k večeru, když už veverky hlady šilhaly, loď zamířila ke břehu. Stál tam na břehu nějaký hostinec či co a lodníci se tam vypravili asi na pivo. Přirazili s lodí k molu, které napovídalo, že tam lodě občas kotví, loď pečlivě uvázali a pak vyšli na břeh.

Veverky ulehčeně seběhly za nimi na molo a hned šplhaly na vysoký kaštan, stojící poblíž hospody. Kaštany ještě nebyly zralé, ale to v té chvíli veverkám nevadilo, hlavně že na stromě nějaké byly! Rychle se najedly, aby jim žaludky přestaly vyhrávat intrády a teprve pak začaly uvažovat, co budou dělat dál.

Bylo to ale ve skutečnosti snadné uvažování. Co asi mohly dělat jiného, než otočit se domů? Menší potíž byla, že byly na druhém břehu řeky, ale předtím podpluly několik mostů a když se budou kolem nich vracet, není problém po nich přejít na opačnou stranu. Hlavně už se nespoléhat na žádnou loď, ze které se nedá vystoupit, když to veverka potřebuje!

Jako menší potíž se ukázalo, že už je večer a domů to zcela jistě nestihnou. Kolem řeky rostly stromy, kde se dalo v pohodě přespat. Veverkám stačí pár šikovně umístěných větví, aby se na nich dalo v pohodě přespat, nemusí to být zrovna vykotlaná díra, ta je nutná jen když prší a teď naštěstí nepršelo.

Tak se veverky prospaly v koruně velkého stromu a hned ráno pokračovaly po řece směrem domů. A opravdu si oddychly, když před sebou v dálce za polem spatřily »svůj« lesíček.

Všude dobře, doma nejlépe!

 


Zpět Obsah Dále

09.01.2018 14:44