Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky a páv

Ve vesnici na druhé straně lesa než bylo městečko měli kromě menších usedlostí, dříve se říkalo statků, i jednu velkou, které se dřív říkalo velkostatek. Později v něm sídlilo zemědělské družstvo a dnes se tomu říkalo vznešeněji »farma«. Velkostatek měl ale velký dvůr a na něm žilo hodně domácích zvířátek. Když to veverky zjistily, přišly se tam na ně podívat.

Z domácích zvířátek se veverky bojí jen psů, ti by je mohli prohnat a v nejhorším případě i zakousnout. Ale na dvoře farmy měli jen jednoho hafana a ten byl přes den uvázaný u boudy, jen na noc měl celý dvůr pro sebe a hlídal.

Kromě několika koček a jednoho velkého kocoura tam ale občas utekla z teletníku telátka a bloumala pak po dvoře, než je zase zavřeli, a také spousta všelijaké drůbeže. Od hejna slepic, přes kolébavé kachny s malými kachňaty a husy s housaty až po krocana, krůty a krůťata. Ti všichni se pyšně procházeli po dvoře, husy a kachny se občas koupaly v nevelké požární nádrži, kam za nimi slepice ani krůty dobrovolně nešly, neboť uznávaly vodu jen z korýtka na pití.

Ozdobou dvora byl ale velký páv.

Vykračoval si ze všech ptačích obyvatel dvora nejpyšněji, jako kdyby mu všechno patřilo. Na každého roztahoval do vějíře svůj nádherně vybarvený ocas z překrásných pavích per a byl na ně velice pyšný.

Veverky se nejprve vyšplhaly na vysokou zeď kolem dvora, odkud opatrně zhodnotily, čeho by se měly bát.

Hafana ne, ten je na řetězu. Slepic ne, ty se neperou. Husy se sice občas perou a nepříjemně štípou, ale husy zrovna plavou na tom divném malém rybníčku a jen tak nevylezou. Takže pozor si musí dát jen na krocana a krůty, jsou ze všech domácích ptáků největší. A pak na toho barevného ptáka, i on vypadá nebezpečně. Kočky nepočítáme, s těmi se dá snadno domluvit příměří. Králíci jsou zavření v králíkárně, s těmi by se ale dalo popovídat nejvíc, podobají se hodně lesním zajíčkům, s kterými veverky vycházely vždycky v dobrém. Co tu je ještě? Aha, telátka, jenže ta smutně vykukují ze dveří teletníku, horní díl je sice otevřený, ale dolní je zavřený a telátka ho nepřelezou.

Nic moc nebezpečného tu zřejmě není, takže hurá přes zeď do dvora a půjdeme si popovídat se zajíčky... ehm... s králíčky.

A veverky hned hop do dvora a hrnuly se ke králíkárně, aby se králíčků zeptaly, co je tady ve dvoře zajímavého. Králíčci to jistě budou vědět a veverkám poradí.

Králíčci ale byli nějak ospalí a nechtělo se jim vybavovat se s veverkami. Jako největší zajímavost ve dvoře veverkám ukázali na páva, ten je tu ze všech nejkrásnější.

Páv ale o veverky nestál. Jakmile je spatřil, začal křičet.

„Utekli králíci z králíkárny! Chyťte je! Zavřete je!“

„My nejsme králíci, ale veverky!“ opravila ho Zrzečka.

„To je jedno, králíci jako veverky!“ křičel páv. „Vraťte se do své králíkárny!“

„Nemáme žádnou králíkárnu!“ ujistila ho Šedivka. „Jen se tu po dvoře chceme rozhlédnout, co je tady nejzajímavějšího!“

„Nejzajímavější jsem tu já!“ křičel páv. „A mě už jste jistě viděly, tak koukejte mazat, odkud jste přišly!“

„Proč máme mazat?“ dělala nechápavou Hnědulka. „Koho máme mazat? Potřebuješ snad namazat? Nebo umazat? A čím?“

„Ničím umazat nepotřebuji,“ urazil se páv. „Nebyl bych už tak hezký. Ale vy mazejte ze dvora, než na vás pošlu Broka!“

Jenže pes Brok nevypadal, že by ochotně poslechl. Veverky mu přece nic neudělaly, ve dvoře žádnou škodu netropily a že by se přetrhl kvůli nafoukanému pávovi, to tedy ne!

„Zavolej mě, kdyby dělaly škodu!“ bručel na páva. „Jestli ale nic zlého nedělají, nech je být!“

Zůstal roztažený na zápraží a jen se po veverkách líně díval.

„Že nic zlého nedělají?“ kohoutil se páv. „Urážejí mě!“

„To není nic tak zlého, aby to vyžadovalo můj zásah,“ řekl rozšafně Brok. „Když tě urážejí, urážej je taky a bude to!“

„Když já ani nevím, jak se tihle králíci s ocásky urážejí!“ lamentoval páv.

„My se neurážíme,“ podotkla k tomu Zrzečka. „Nás jen tak někdo neurazí a nějaký přerostlý krocan teprve ne!“

„Cože?“ zakrákal páv rozzlobeně. „Slyšeli jste to všichni? Ti ocasatí králíci mi říkají »přerostlý krocan«! To je urážka přímo smrtelná! Ale tady poteče krev! Já je snad uklovu!“

Rozběhl se k nim, ale kdepak chytit veverky! Zvlášť když mu překážel jeho krásný dlouhý ocas! A veverky to pochopily jako báječnou hru na honěnou. Občas se mu některá ukázala, páv se po ní rozehnal, ale veverka uskočila a zmizela mu s očí. Pak už se všechny tři držely vzadu za ním a schovávaly se mu pod jeho vlastním ocasem, ať se točil jak chtěl.

Králíci v králíkárně se tomu smáli, až se smíchy váleli po kotcích. Konečně se někdo tomu nafoukanci postavil! Přidaly se k nim na dvoře všechny slepice, pak kachna a husy. Všichni se smáli, jak páv nemůže najít veverky, když je má pod ocasem.

Pak se ale otevřely dveře, spíš menší vrata do kravína a ven vykoukla kráva.

„Co je to tady za hluk?“ zabučela.

„Ále, tihle ocasatí králíci mě urazili!“ stěžoval si páv. „Že jsem ňákej přerostlej krocan! Taková urážka!“

„A ty je neurážíš?“ obořila se na něho kráva. „To jsou přece veverky a ne »ňáký ocasatý králíci«!“

„Já jsem nejkrásnější pták z celého dvora!“ kasal se páv. „Mě nikdo nesmí srovnávat s krocanem!“

„Nejkrásnější možná jsi,“ připustila kráva. „Však tě tady mají jen pro krásu, jinak z tebe žádný užitek nemají! Bez svých barevných per bys byl úplně k ničemu! My krávy nejsme zrovna královny krásy, ale jsme lidem užitečnější. Proto je nás v kravíně hned dvacet.“

„Ale ty... ty veverky... ty taky nejsou užitečné!“ řekl páv.

„Veverky do dvora nepatří,“ řekla kráva. „Veverky patří do lesa a tam jistě mají své místečko. A kromě toho se mi líbí, zvlášť ta zrzavá!“

„Co je na ní hezkého?“ durdil se páv. „Nejkrásnější ocas mám přece já!“

„Možná máš,“ řekla Zrzečka. „Ale náš ocásek má výhodu, slouží nám i jako kormidlo i jako padák.“

„Takže je nejen hezký, ale i užitečný!“ shrnula to kráva.

Páv se ale urazil. Roztáhl křídla a odletěl na druhý konec dvora, kde už zase pyšně roztáhl svůj barevný ocas a snažil se vzbudit údiv hejna hus.

„Je hezký,“ přiznala mu kráva. „Ale s tou užitečností to nic moc není. My dáváme mléko, slepice vejce, ale co on?“

„Kdyby nebyl tak nafoukaný, byl by mnohem hezčí,“ řekla Šedivka. „Krása není jen v peří.“

Měla ovšem pravdu.

 


Zpět Obsah Dále

18.11.2017 10:03