Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky a autíčko

Veverky se nedržely jenom ve svém koutečku lesa. Podnikaly občas průzkumně-objevitelské výpravy za lesními plody i do okolí. V tomto širším okolí se nacházelo několik vesnic a trochu dál i jedno městečko. Občas musely přebíhat přes silnice, pokud se nedaly podběhnout pod některým mostkem, kudy chodila i ostatní lesní a polní zvířátka.

Přebíhání přes silnici nebylo bez nebezpečí, ale veverky si vždycky dávaly pozor, aby zrovna nejelo nějaké auto.

Jednou ale našly na kraji silnice takovou divnou věc. Měla tvar obdélníku a když ji veverky opatrně otevřely, zjistily, že je plná papírků. Ty papírky měly jistě nějaký význam a veverky je na kraji silnice nenechaly, auta by je jistě rozjezdila. Vzaly si je do svého koutku lesa a uschovaly v suché jeskyňce vysoko nad stromy, tam, co obvykle sušily houby a jiné lesní plody.

Až druhého dne se vypravily do městečka, neboť je hnala zvědavost, co je mezi lidmi. Dostaly se až před radnici a tam si všimly nové vyhlášky na radniční nástěnce.

 

Ztratil jsem tašku s důležitými doklady. Kdo je poctivě odevzdá, tomu koupím nové auto.

Radní Holeček.

„Holky, že to bude ta taška s papírky, co jsme našly!“ hned napadlo Zrzečku. Hned přestaly okounět u radnice a hupky hupky spěchaly zpět do lesa. A hned vyšplhaly na skálu do jeskyňky, aby si tu tašku prohlédly pořádně.

A opravdu! V tašce byly i nějaké peníze, ale hlavně tam byly divné plány. A veverky rychle vymyslely, jak to udělají. Zrzečka napsala na kus odrbaného papírku dopis pro radního a všechny tři s ním spěchaly zase do města. Došly k hlavnímu vchodu do radnice a nejprve se polekaly, když se před nimi dveře samy otevřely, ale když zjistily, že se dveře otevírají, kdykoliv někdo před nimi přejde, dodaly si kuráže, zamávaly na dveře pacičkami a když se otevřely, vběhly do budovy radnice. Chvíli bloudily po chodbách, až objevily dveře s nápisem »Radní Holeček« a svůj dopis položily na práh. Pak se rychle obrátily a utíkaly domů.

Jaké asi bylo překvapení pana radního, když před dveřmi své kanceláře objevil papírek se vzkazem.

Našli sme tašku co ji scháníte, vrátíme vám ji, když si pro ni dojdete. Najdete ji na kraji lesa.

Veverki

Naškrábané to bylo strašně, jenže na konci dopisu byl opravdu otisk veverčí pacičky, takže se tomu dalo věřit.

Pan radní hned vyběhl z radnice, vsedl do auta a jel se podívat po silnici k lesu, jestli je to opravdu tak. Na kraji lesa zpomalil a koukal, jestli něco neuvidí. A skutečně! Na stromě na ulomené větvi visela jeho taška s dokumenty!

To se jen tak nevidí, myslel si pan radní Holeček. Zastavil, přeskočil příkop a došel až ke stromu. Taška tam visela právě ve výšce, kam na ni snadno dosáhl. Pan radní ji opatrně sundal, hned ji na místě otevřel a když zjistil, že jsou v ní nejen dokumenty, ale i všechny peníze, bylo mu jasné, že jsou veverky opravdu těmi poctivými nálezci.

Obrátil se, nasedl do auta a odjel.

Veverky se za pár dní opět vypravily do města a co tam nenašly! Na radniční nástěnce byl vzkaz pro ně!

 

Slíbil jsem poctivému nálezci dokumentů auto. Slib plním a nálezce ať si auto vyzvedne poblíž místa, kde mi vrátil tašku s dokumenty.

Radní Holeček.

 

Tomu veverky nerozuměly. Co by dělaly s autem? Ale přece jen jim zvědavost nedala a utíkaly rychle na kraj lesa, kde panu radnímu nechaly jeho tašku.

Samozřejmě tam žádné auto nestálo, jenže veverky si brzy všimly pošlapané trávy a podle ní došly až k mostku, kudy zvířátka podbíhala silnici. A pod mostkem opravdu stálo auto! Bylo malé, zelené, dlouhé sotva půl metru, podobalo se malému džípu a do otevřené kabiny se vešly všechny tři. A k jejich velkému překvapení, když při nasedání zavadily o rychlostní páku, se auto pohnulo. Nebylo to sice skutečné velké auto, jen hračkové, ale bylo elektrické a skutečně jezdilo.

To bylo něco pro veverky! Opatrně s autíčkem vycouvaly, otočily je k lesu a už ujížděly! To se ví, že autíčko ukázaly všem svým kamarádům. Zajíčky hned svezly, aby si to také zkusili, pak ještě naložily ježky a nakonec žabky. Zajíci sice tvrdili, že to auto jezdí pomaleji než běhají zajíci, lišce by neujelo, ale veverky přece neměly autíčko, aby ujížděly lišce, ale jen tak pro radost!

Autíčko pro radost

Autíčko pro radost

Autíčko pro radost veverek

A samozřejmě musely přede všemi pochválit pana radního Holečka, neboť poctivě splnil slib daný poctivému nálezci. I když auto pro veverky ho jistě nestálo tolik, jako opravdické auto.

Takže na tom vydělali všichni.

Radní Holeček měl své drahocenné dokumenty i peníze, navíc měl u všech lesních zvířátek pověst poctivého chlapa, co drží slovo, i když jde jenom o veverky.

Veverky dostaly za poctivost autíčko pro radost. To se ví, že si ho hleděly! Udělaly si pro autíčko garáž v jeskyňce až dole ve skále, kam se dalo zajet. Jeskyňka byla napůl zakrytá lískovým keřem, kde veverky sklízely oříšky. Autíčko muselo zajíždět do jeskyňky opatrně, ale nepršelo tam na ně a zvenčí nebylo vidět. Nemusely se tedy bát, že jim někdo autíčko odnese.

To se, panečku, měly!

 


Zpět Obsah Dále

30.08.2018 14:30