Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky a zajíčci

Na podzim začíná období, kterému myslivci říkají »hony«. To je smutná doba pro všechno zaječí obyvatelstvo. Myslivci při honu táhnou krajinou a střílí zajíce, bažanty i koroptve. Aby se před nimi žádný zajoch nemohl někam schovat, mají s sebou psy, kteří schované zajíce vypátrají a když zajíc začne utíkat před psy, ozve se »prásk!« a zajíček doběhal...

A tak jednoho dne nastal v lese shon. »Myslivci jdou!« šla zlá zvěst mezi zajíci. Ti nejbojácnější nevydrželi a dali se na útěk hned, jenže to nebylo moudré, protože nevěděli, kudy myslivci letos půjdou. Ti opatrnější raději počkali, jenže pak se ukázalo, že se střelba přibližuje přímo k lesíku a ne jako loni, kdy myslivci táhli dál přes pole. Vyskočit a utíkat bylo možné jen teď, později bude pozdě!

Veverek se hon netýkal. Veverky jsou v Čechách chráněné a myslivci je nesmějí střílet. Mohly by se na hon klidně dívat ze svého pelíšku, ale veverkám bylo líto kamarádů zajíčků. Těm teď nastala běda běd a kdoví, jestli je ještě někdy uvidí?

Najednou Zrzečka vyskočila, jak dostala nápad.

„Holky, nepomůžeme zajíčkům?“ navrhla ostatním.

„Ale jak?“ podívala se po ní smutně Šedivka. „Víš přece, že zajíčci umí běhat rychleji než my!“

„Ale my máme lanovku!“ připomněla jim Zrzečka. „Kdo by hledal zajíce nahoře na skále? Když se skrčí, nebude na ně zdola vidět a ani psi na ně nemohou!“

A hned seběhla se stromu a pelášila k zaječím doupátkům, zatímco Šedivka s Hnědulkou začaly rychle připravovat lanovku.

Přemluvit zaječí rodinku nebylo tak těžké. Zajíčci se svezli lanovkou už předtím a věděli, že to nic není. Pantáta zajíc Bobeš ani zaječice Týna se sice minule do lanovky nalákat nedali, že je to spíš pro ty mladé, ale teď jim teklo do bot a moudře usoudili, že v nouzi i lanovka může být dobrá.

A tak veverky spustily bednu - vlastně kabinku - do dolní »stanice«, naložily celou zaječí rodinku a rychle točily klikou, aby byli zajíčci co nejdřív v bezpečí. A nahoře honem - hop a skok, zalezte tady do jeskyňky a ať z vás myslivci a jejich psi ani ouško nezahlédnou!

Stihli to všichni na poslední chvíli, rojnice myslivců už se chystala vstoupit do lesa. Už se z kraje ozývalo praštění větviček pod mysliveckými botami, ozývalo se i ňafání psů. Zajíci se třásli strachy, ale přece jen to bylo u veverek bezpečnější než kdyby se pokoušeli utíkat.

Veverky věděly, že jim nic nehrozí, neboť myslivci nesmí v Čechách veverky střílet. Proto je klidně pozorovaly shora. Ale ani veverky se neodvažovaly dolů z bezpečné výšky. Jednak by je mohl někdo považovat za zajíce a co by jim pomohlo, až by na ten omyl přišli, když už by byly zastřelené! Ale kromě toho dole také poštěkávala smečka psů!

Psi se samozřejmě netajili tím, že čichají zajíce. Sice je čichali z divné strany, totiž odshora, ale čichali je dobře. Ohlíželi se tím směrem, ale myslivci je hubovali, aby si nevšímali veverek a hledali zajíce! Jenže psi neumí mluvit a nemohli svým pánům vysvětlit, že čichají správně zajíce, i když právě z těch míst, kde jsou vidět jen veverky.

Myslivci postupovali lesem, prošli do sousedního háje, ale v našem lese nepráskla ani jedna rána. Až v sousedním lesíčku vylétlo z úkrytu pár bažantů a ovšemže měli smůlu. Prásk! Prásk! Bouchaly pušky jako o vojenských manévrech. A bažanti padali k zemi, kde už pro ně spěchali psi, aby je za pochvalu přinesli pánům. Hon pokračoval, ale od našeho lesíka se už vzdaloval.

Až teď si mohli zajíčci oddychnout! Děkovali veverkám za ten nápad i za lanovku, která jim dnes zachránila kožíšky. Bez ní by to určitě dopadlo hůř!

Veverky byly pochopitelně rády, že zajíčkům pomohly. Po odchodu myslivců celou zaječí rodinku opatrně svezly lanovkou dolů a v lese mohla zase nastat pohoda jako dřív.

Ježci celý hon prospali! Ani nechtěli zajíčkům věřit, jak jim bylo nahoře u veverek úzko! Ale když to potvrdily žabky, museli to uznat i ježci. A také byli rádi, že to dopadlo výjimečně dobře.

Zvířátka si přece mají pomáhat!

 


Zpět Obsah Dále

09.01.2018 14:44