Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Veverčí zahrádka

Veverky se na svých výzkumných a objevitelských cestách nemohly vyhnout lidem. To v Čechách prostě nejde. Tady nejsou obrovské, neproniknutelné lesy, jako v dávných dobách, kdy ještě v Čechách vládli králové. Česká krajina je dnes prošpikovaná vesnicemi, městečky i velkými městy, takže je na mnoha místech u silnice cedule »konec obce« na stejném sloupu jako cedule »začátek další obce«. Lesy jsou v Čechách menší, ne tak rozsáhlé a jsou oddělené poli a lukami. A když veverky prošmejdily rodný lesík, hnalo je to dál.

Ani při průzkumných výpravách však nezapomínaly na shánění zásob. Zásoby, to je prostě veverčí povinnost. Veverky se na zimu zabezpečují raději víc než méně. Ale i při shánění jim zbude čas na objevování nových krajů. Co kdyby někde rostly houby čtyřstupem? To by byla úroda! Občas se to přece stává a i našim veverkám se to několikrát povedlo objevit. Naposledy se jim dokonce poštěstilo odvézt ty houby na lodičce. To měly tenkrát žně!

A když už narazily na nějakou vesnici, nedalo jim to, aby ji také neprošmejdily. Vždyť jim to už vícekrát bylo užitečné, třeba když objevily školu, kde se mohly za okny lecčemu přiučit!

Jedna taková příležitost se jim naskytla, když objevily ve vsi starší paní, která se tam právě starala o zahrádku. Rostly jí na ní krásné květinky a veverky si řekly, že si je vypěstují i v lese, aby tam bylo více krásy.

Proto také chvíli pozorovaly, jak to ta paní dělá. Jenže při tom brzy zjistily, že paní zasévá semínka květinek, uschovávaná v papírových sáčcích. To byl ovšem kámen úrazu, neboť veverky nevěděly, kde se dají takové sáčky se semínky sehnat.

Když paní odešla ze zahrádky do domu, veverky přeskočily plot - pochopitelně ve výšce, ze stromu na strom, jak to umějí. Ale v zahradě hned se stromu seskočily a šly to obhlédnout.

Pochopitelně propátraly i sáčky. Paní je hodila na kompost, neboť byly většinou prázdné, ale veverky našly v těchto sáčcích několik zapadlých semínek, které paní zahradnice přehlédla. To bylo něco pro veverky! Hned semínka shromáždila do jednoho sáčku a odnesla si je jako vzácnou kořist do lesa.

A nedonesly si tam jen semínka. Veverky dobře viděly, jak paní zahradnice půdu nejprve zryla a napadlo je, že to musí udělat také tak. Rýč by byl pro ně ale příliš velký a těžký, ale na návsi na pískovišti objevily menší, zapomenuté dětské rýče. Jeden si vytáhly z písku, přibraly k tomu nakřápnutý kyblíček a hurá do lesa zahradničit!

Vyhlédly si pěkné místečko na kraji lesa, kde byla hlína nejčernější a kde rostla spousta rostlinek. Tam se jistě bude jejich květinkám dařit! Políčko udělaly malé, ale usoudily, že jim bude stačit, větší by dalo moc práce. Práci jim dalo i tohle malé, jenom zrýt je dětským rýčem z pískoviště byla taková namáhavá fuška, že to veverky chtěly málem vzdát. Ale vidina krásných květinek jim pomáhala a nevzdaly to. Zryly záhonek, zasadily semínka a donesly z potůčku v kyblíčku vodu na zalití.

Teď jim ovšem nezbylo nic než čekat. Ale to se ví, neměly jenom políčko, když se tam nic nedělo, vrhly se zase na oblíbené shánění zásob, jak je u veverek zvykem.

Na políčko se jim dostalo času sotva jednou denně, kdy tam nosily v kyblíčku vodu, protože paní zahradnice své záhonky také denně zalévala. Ale protože se tam nic nedělo, hned po zalévání se zase rozběhly do lesa.

Až po týdnu najednou zjistily, že jim tam něco vyrašilo. Byly to jen slabé rostlinky, ale veverky měly radost, že jim roste aspoň něco. A pochopitelně se těšily na květinky.

Jenže květinky nějak nechtěly kvést. Listy se neroztáhly do stran, jak veverky čekaly, ale sbalily se skoro do koule. Tohle se snad nemělo dít!

Veverky se proto obrátily na radu k zajíčkům. Ti přece něco o rostlinkách také vědí! Zajíčci, to se ví, s veverkami kamarádili, takže hned přihopkali, aby se na ty květinky podívali.

„Jééé!“ podivili se, jakmile veverčí zahrádku spatřili. „Kde jste sehnaly tak nádherný salát?“

„Cože?“ podivily se veverky. „Jaký salát?“

„No ten, co vám tady vyrostl!“ ukázali zajíčci na ty krásné hlávky na veverčím záhonku. „Taky jíte salát?“

„Ne, salát nejíme,“ zamračily se veverky, neboť pochopily, že jejich snaha o květinový záhon zřejmě nedopadla jak chtěly.

„Když ho nejíte, dejte nám ho!“ žadonili zajíčci. „My salát moc rádi, jenže ve vesnici bývá za plotem, kam nemůžeme!“

„Jestli to opravdu nejsou květiny, tak si ho vezměte,“ řekla Zrzečka. „Salát jsme pěstovat nechtěly!“

„Ale salátek je mňam!“ pochvalovali si zajíčci. A hned se do těch krásných hlávek pustili.

Když veverky viděly, jak zajíčkům chutná, až jim za ušima lupalo, přestaly se mračit. Dobře, květinky to nejsou, ale radost zajíčků za to nakonec stála.

„A tady jste si zasely dokonce i mrkvičku!“ ukázali zajíčci veverkám trsy dalších zelených lístků. „Ta je taky mňam!“

„To taky nejsou květiny?“ ptaly se pro jistotu veverky.

„Taky ne, ale mrkvička, až vyroste, bude ještě víc mňam než salátek!“ pochvalovali si zajíčci.

Naštěstí to veverkám spravilo náladu. Nebudou květinky, budou spokojení zajíčci. To přece také stojí za tu námahu! Jsou to přece naši kamarádi!

A veverky se přestaly mračit úplně. Udělat kamarádům radost je přece také správná věc, ne?

Co si o tom myslíte vy?

 


Zpět Obsah Dále

09.01.2018 14:44