Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky na vandru

Uprostřed léta přišla Zrzečka s nezvyklým nápadem.

„Pojďme si udělat výlet!“ navrhla. „A ne jen do sousedního lesa, ale co nejdál to půjde! Zrovna teď je v lese hluché místo, nic nedozrává, můžeme si to dovolit!“

„Ale nesmíme se na cestách zdržovat příliš dlouho,“ starala se Šedivka. „Ať nedopadneme jako veverčák Slobodan!“

To bylo opravdu vážné varování. Veverčák Slobodan tehdy od nich odešel a víckrát se neukázal. Kdoví, kde se právě toulá! A kdyby potkal kunu, těžko by jí utekl!

Ale výlety mohou být zajímavé a kdoví, třeba se při nich dostanou někam, kde se veverkám žije lépe! Veverky už slyšely o krajích, kde nikdy nesněží a celý rok je tam teplo. To by bylo něco pro veverky!

Jak si usmyslely, tak udělaly. První část výletu je přivedla na autobus do městečka. Tam počkaly, až lidé začnou nastupovat a v tom zmatku seskočily se stromu, doběhly k autobusu a mezi nohama lidí se propletly dovnitř. Ani si jich nikdo při tom zmatku nevšiml a nechtěl je hned honit! Veverky rychle zalezly do tmy pod sedačkami a ani nepískly, když se autobus rozjel.

Měly štěstí, byl to dálkový autobus, takže jel dlouho. Ale pak přece jen zastavil a veverky se rychle propletly mezi nohama cestujících ven, než by si jich někdo všiml.

Jenže byly v nějakém opravdu velkém městě a co horšího, nebyl tu žádný les. A co horšího, nebyly tu žádné veverky, které by jim mohly poradit. Nakonec našly něco jako vlak, opět se prosmýkly dovnitř a schovaly se pod sedadly, jak jen to šlo. Měly v tom už cvik, takže jely opět dlouho, než zaslechly, že přijíždějí na přestupní stanici na letiště.

„Letiště, to je ono!“ zajásala Zrzečka. „Holky, jestli se nám podaří dostat se do letadla, podíváme se opravdu daleko!“

Přestoupily tedy na autobus a brzy byly na letišti. Tam jsou sice všelijaké kontroly, ale nikdo nepočítá s kontrolami černých pasažérů velikosti veverek, všichni místní strážníci kontrolují lidi a nikoho nenapadne podívat se pod nohy, jestli tam nekličkují tři malé veverky. Těm se podařilo dostat se až do skupiny lidí, kteří měli letět kamsi daleko, a mezi nimi se dostaly až do letadla.

To ale letělo teprve dlouho! Veverky už měly hlad, naštěstí mezi lidmi cestovali nějací nepořádníci, kteří házeli na podlahu odpadky i s kousky nějakých divných dobrot. Bylo jich málo, ale na nejhorší hlad stačily. Veverky si nevybírají.

Konečně letadlo přistálo a veverky mohly vystoupit. Ale na letišti je potkala první smůla, naštěstí ne tak velká. Lidé si jich všimli a někteří je začali honit. Pronásledovatele naštěstí zastavil plot z jakýchsi kovových ozdob, mezi nimiž bylo dost místa, aby se na druhou stranu protáhla veverka, ale málo pro člověka. Dál už utíkaly bez pronásledovatelů a zastavily se až daleko od letiště.

Kolem silnice třu rostly podivné stromy. Takové veverky ještě nikdy neviděly. Místo normálního kmene a koruny z větví měly jen kmen, nahoře ověnčený vějířem velikánských listů.

„To budou palmy!“ poznala je Zrzečka, která ze všech tří prohlédla nejvíc knížek.

Měla pravdu a hned všechny tři na jednu palmu vyšplhaly. Šlo jim to dobře, ale nahoře je čekalo zklamání. Rostly tam sice jakési velké koule, ale s tak tvrdou skořápkou, že je nedokázaly rozkousnout. A to mají veverky přední zuby jako pořádná dláta! Jenže tyhle ořechy byly na ně přece jen moc velké.

A další zklamání na ně čekalo, když se pokusily přeskočit z jedné palmy na druhou. Palma nemá větve pěkně doširoka, jako naše stromy. Kmen má nahoře vějíř velkých listů, jenže po nich se nedá rozeběhnout jako po dřevěné větvi. List uhýbá, nedrží a výsledkem je, že veverka nedoskočí.

Zejména když jsou palmy daleko od sebe, jak je tam mají lidé ve zvyku sázet. Skončilo to tak, že všechny tři spadly až dolů na zem. Což o to, veverka si v takovém suchu rozčepejří ocásek a přistane jako na padáku, ale se skákáním ze stromu na strom je tam konec. A aby to bylo ještě horší, veverky brzy zjistily, že těch palem je tam opravdu málo. Je to tím, že v té zemi skoro neprší, lidé musí stromy zalévat vodou z řeky a proto je tam palem tak málo. A k dovršení všeho zlého se objevili toulaví psi. Tvářili se, že o veverky nemají zájem, ale čert aby jim věřil!

Veverky nakonec pochopily, že tohle není dobrá země pro veverky! A od toho nebylo daleko k rozhodnutí vrátit se domů do Čech. Doma je doma! Jsou tam aspoň občas lesy, kde je stromů tak hustě, že se dá skákat ze stromu na strom. Ořechy tady rostou velké, pravda, ale co z nich, když se ukousnout nedají?

Teď ještě jestli se jim podaří dostat se zpátky do letadla! Ale veverky využily noci. Na letišti nebyla úplná tma, bylo tu dost světla z letištní budovy a štěstí tentokrát veverkám přálo. Když lidé opět nastupovali do letadla, veverky se mezi ně vmísily a podařilo se jim dostat až do letadla, kde se jim podařilo zalézt pod sedadla.

Hurá, letíme domů!

Teď ještě přetrpět pár hodin a můžeme se těšit na rodné Čechy, myslely si veverky. Konečně letadlo přistálo! Teď jenom nenápadně ven a hledat, kudy pojedeme zpátky!

Jenže když letadlo přistálo, veverky velice rychle zjistily, že něco nebude v pořádku. Pravda, nebylo tu takové úmorné vedro, jako v zemi s palmami. Ale Čechy to nebyly. Naštěstí, když se konečně vymotaly z letiště, objevily stromy a ejhle, na nich byly dokonce veverky! Honem k nim, ty snad něco budou vědět!

Veverky se naštěstí mezi sebou dorozumí všude. Ty zdejší našemu trojlístku vysvětlily, že si při zpáteční cestě jistě spletly letadlo, protože místo do Prahy doletěly do Moskvy.

„Máte tady aspoň lesy?“ zeptala se Zrzečka zaraženě.

„O lesy v Rusku žádná nouze není,“ vysvětlovala jí místní zrzavá veverka. „Lesů je tu dost a nás veverek je v nich také dost. Ale náhodou jsem slyšela, jaké je to u vás. A buďte rády, že jste doma v Čechách! Ne že by to tady nebylo špatné, žít se tu dá docela dobře, ale vám by se tu asi nelíbilo.“

„Zatím to tady vypadá dobře,“ namítala Zrzečka.

„Jo, v létě!“ souhlasila ruská veverka. „Ale počkejte, až sem vtrhne zima! Všude napadne metr sněhu, mráz je až to praští a navíc tu máme hladové vlky! Není jednoduché být veverkou v Rusku! Radši se vraťte, doma je doma!“

Veverky nakonec usoudily, že má pravdu. Doma je doma! U nás nemáme palmy, ale ani hladové vlky. Jen ještě jak se domů dostanou? Stačí drobný omyl - a poletíme třeba do Japonska! Kdo ví, jestli i tam jsou místní veverky tak ochotné pomáhat!

Naštěstí to místní zvládly. Doprovodily náš trojlístek až k letišti a pak ještě poslouchaly hlášení letištního rozhlasu. Když se ozvalo: »Cestující do Prahy ať se připraví...« řekly našim třem, aby už nezaváhaly a pokusily se odletět zrovna tímhle letadlem.

Veverky nastoupily, opět se rychle schovaly pod sedadla, kam se za letu cestující nedívají, a celou cestu se těšily, že se snad už konečně vracejí domů. Pak letadlo přistálo a veverky poznaly letištní budovou. Hurá, jsme doma!

Čekala je ještě další cesta podzemní dráhou a po ní dálkový autobus, ale tentokrát si dávaly obzvláštní pozor, aby ani omylem nenasedly do špatného dopravního prostředku.

A když po vystoupení poznaly známé městečko, všechny tři by nejraději políbily asfalt autobusového nádraží.

„Máme o čem povídat,“ řekla Zrzečka. „Ale co je to platné, doma je doma!“

Ostatní s ní plně souhlasily...

 


Zpět Obsah Dále

09.01.2018 14:44