Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah Dále

Veverky na vandru

Uprostřed léta přišla Zrzečka s nezvyklým nápadem.

„Pojďme si udělat výlet!“ navrhla. „A ne jen do sousedního lesa, ale co nejdál to půjde! Zrovna teď je v lese hluché místo, nic nedozrává, můžeme si to dovolit!“

„Ale nesmíme se na cestách zdržovat příliš dlouho,“ starala se Šedivka. „Ať nedopadneme jako veverčák Slobodan!“

To bylo opravdu vážné varování. Veverčák Slobodan tehdy od nich odešel a víckrát se neukázal. Kdoví, kde se právě toulá! A kdyby potkal kunu, těžko by jí utekl!

Ale výlety mohou být zajímavé a kdoví, třeba se při nich dostanou někam, kde se veverkám žije lépe! Veverky slyšely o krajích, kde nikdy nesněží a celý rok je tam teplo. To by bylo něco pro veverky!

Jak si usmyslely, tak udělaly. První část výletu je přivedla na autobus do městečka. Tam počkaly, až lidé začnou nastupovat a v tom zmatku seskočily se stromu, doběhly k autobusu a mezi nohama lidí se propletly dovnitř. Ani si jich nikdo při tom zmatku nevšiml a nechtěl je hned honit! Veverky rychle zalezly do tmy pod sedačkami a ani nepískly, když se autobus rozjel.

Měly štěstí, byl to dálkový autobus, takže jel dlouho. Ale pak přece jen zastavil a veverky se rychle propletly mezi nohama cestujících ven, než si jich někdo všimne.

Jenže byly v nějakém opravdu velkém městě a co horšího, nebyl tu žádný les. A co horšího, nebyly tu žádné veverky, které by jim mohly poradit. Nakonec našly něco jako vlak, který už znaly, opět se prosmýkly dovnitř a schovaly se pod sedadly. Měly v tom už cvik, takže jely opět dlouho, než zaslechly, že jsou na přestupní stanici na autobus k letišti.

„Letiště, to je ono!“ zajásala Zrzečka. „Holky, jestli se nám podaří dostat se do letadla, podíváme se opravdu daleko!“

Přestoupily tedy na autobus a brzy byly na letišti. Tam jsou sice všelijaké kontroly, ale nikdo nepočítá s kontrolami černých pasažérů velikosti veverek. Všichni strážníci kontrolují lidi a nikoho nenapadne dívat se pod nohy, jestli tam nekličkují tři malé veverky. Těm se podařilo dostat se až do skupiny lidí, kteří měli letět kamsi daleko, a v jejich houfu se dostaly až do letadla.

To ale letělo teprve dlouho! Veverky už měly hlad, naštěstí mezi lidmi cestovali nepořádníci, kteří házeli na podlahu odpadky i s kousky nějakých divných dobrot. Bylo jich málo, ale na nejhorší hlad to stačilo. Maso to nebylo a  z ostatního si veverky nevybírají.

Veverky v Africe

Konečně letadlo přistálo a veverky mohly vystoupit. Ale na letišti je potkala první smůla, naštěstí ne tak velká. Lidé si jich všimli a někteří je začali honit. Pronásledovatele naštěstí zastavil plot z jakýchsi kovových ozdob. Mezi nimi bylo dost místa, aby se na druhou stranu protáhly tři veverky, ale málo pro člověka. Dál už tedy utíkaly bez pronásledovatelů a zastavily se až daleko od letiště.

Kolem silnice tu rostly podivné stromy. Takové veverky ještě nikdy neviděly. Místo normálního kmene a koruny z větví měly jen kmen, nahoře ověnčený vějířem velikánských listů.

„To budou palmy!“ poznala je Zrzečka, která ze všech tří prohlédla nejvíc knížek.

Měla pravdu a hned všechny tři na jednu palmu vyšplhaly. Šlo jim to dobře, ale nahoře je čekalo zklamání. Rostly tam sice jakési velké ořechy, ale s tak tvrdou skořápkou, že je nedokázaly rozkousnout. A to mají veverky přední zuby jako pořádná dláta! Jenže tyhle obrovské koule byly na ně přece jen moc velké.

A další zklamání na ně čekalo, když se pokusily přeskočit z jedné palmy na druhou. Palma nemá větve pěkně doširoka, jako naše stromy. Kmen má nahoře vějíř velkých listů, jenže po nich se nedá rozběhnout jako po dřevěné větvi. List uhýbá, nedrží a výsledkem je, že veverka na druhou palmu nedoskočí.

Zejména když jsou palmy daleko od sebe, jak je tam mají lidé ve zvyku sázet. Skončilo to tak, že všechny tři spadly až dolů na zem. Což o to, veverka si v takovém suchu rozčepejří ocásek a přistane jako na padáku, ale se skákáním ze stromu na strom je tam konec. A aby to bylo ještě horší, veverky brzy zjistily, že těch palem je tam opravdu málo. Je to tím, že v té zemi skoro vůbec neprší, lidé musí palmy zalévat vodou z řeky a proto je jich tam tak málo. A k dovršení všeho zlého se objevili toulaví psi. Tvářili se, že o veverky nemají zájem, ale čert aby jim věřil!

Veverky nakonec pochopily, že tohle není dobrá země pro veverky! A od toho nebylo daleko k rozhodnutí vrátit se domů do Čech. Doma je doma! Jsou tam aspoň občas lesy, kde je stromů tak hustě, že se dá skákat ze stromu na strom. Ořechy tady rostou větší, pravda, ale co z nich, když se ani rozkousnout nedají?

Teď ještě jestli se jim podaří dostat se zpátky do letadla! Ale veverky využily noci. Na letišti nebyla úplná tma, bylo tu dost světla z letištní budovy a štěstí tentokrát veverkám přálo. Když lidé opět nastupovali do letadla, veverky se mezi ně vmísily a podařilo se jim dostat až do letadla, kde v rychlosti zalezly pod sedadla.

Hurá, letíme domů!

Teď ještě přetrpět pár hodin a můžeme se těšit na rodné Čechy, myslely si veverky. Konečně letadlo přistálo! Teď jenom nenápadně ven a hledat, kudy pojedeme zpátky!

Jenže když letadlo přistálo, veverky velice rychle zjistily, že něco nebude v pořádku. Pravda, nebylo tu takové úmorné vedro, jako v zemi s palmami. Ale Čechy to nebyly. Naštěstí, když se konečně vymotaly z letiště, objevily stromy a ejhle, na nich byly dokonce veverky! Honem k nim, ty snad budou něco vědět!

Veverky se naštěstí mezi sebou dorozumí všude. Ty zdejší našemu trojlístku vysvětlily, že si při zpáteční cestě jistě spletly letadlo, protože místo do Prahy doletěly do Moskvy.

„Máte tady aspoň lesy?“ zeptala se Zrzečka zaraženě.

„O lesy v Rusku nouze není,“ vysvětlovala jí místní zrzavá veverka. „Lesů je tu dost a nás veverek je v nich také hodně. Ale náhodou jsem slyšela, jaké je to u vás. A buďte rády, že jste doma v Čechách! Ne že by to tady nebylo špatné, žít se tu dá docela dobře, ale vám by se tu asi moc nelíbilo.“

„Zatím to tady vypadá dobře,“ namítala Zrzečka.

„Jo, v létě!“ souhlasila ruská veverka. „Ale počkejte, až sem vtrhne zima! Všude metr sněhu, mráz až to praští a navíc tu vyjí hladoví vlci! Není snadné být veverkou v Rusku! Radši se vraťte, doma je doma!“

Veverky nakonec usoudily, že má pravdu. Doma je doma! U nás nemáme palmy, ale ani hladové vlky. Jen ještě jak se domů dostanou? Stačí drobný omyl a poletíme třeba do Japonska! Kdo ví, jestli i tam jsou místní veverky tak ochotné pomáhat!

Naštěstí to ruské veverky zvládly. Doprovodily trojlístek až k letišti a pak poslouchaly hlášení letištního rozhlasu. Když se ozvalo: »Cestující do Prahy ať se připraví...« řekly našim třem, aby nezaváhaly a pokusily se odletět zrovna tímhle letadlem.

Veverky nastoupily, opět se rychle schovaly pod sedadla, kam se za letu cestující nedívají, a celou cestu se těšily, že se snad už konečně vracejí domů. Pak letadlo přistálo a veverky poznaly letištní budovu.

Hurá, jsme doma!

Čekala je ještě další podzemní dráhou a po ní dálkový autobus, ale tentokrát si dávaly velký pozor, aby ani omylem nenasedly do špatného dopravního prostředku. A když po vystoupení poznaly známé městečko, všechny tři by nejraději políbily asfalt autobusového nádraží.

„Máme o čem povídat skoro jako Slobodan,“ řekla Zrzečka. „Ale co je to platné, doma je doma!“

Ostatní s ní vřele souhlasily...

 


Zpět Obsah Dále

30.08.2018 14:30