Bez COOKIEs je omezený přístup!

Zpět Obsah

Veverky na návštěvě

A přišli s tím zajíčci...

Veverky sice pořádaly výpravy za poznáním okolních lesů, ale byly jen tři a navíc chodily na všechny výpravy spolu, aby si mohly v nouzi pomáhat. Zajíčků je víc a pobíhají i po polích, kam veverky chodí nerady, nejsou tam stromy a není kam vylézt, kdyby bylo zle.

„V jižním lese jsou nové veverky!“ přišli jim zajíčci sdělit hned po ránu novinku. „A je jich tam hned pět!“

„Nepůjdeme je navštívit?“ navrhla ostatním Zrzečka.

„Já bych šla později,“ rozvažovala Hnědulka. „Teď mají jistě plno shánění se zařizováním pelíšků, nebudeme je rušit!“

„To já bych šla hned,“ řekla Zrzečka. „Mají práci se zařizováním, to se snad dá čekat. Ale pak budou mít práci se sháněním zásob, to bychom tam nesměly nikdy. A takhle jim spíš můžeme pomoci!“

Šedivka se nakonec přidala k Zrzečce a Hnědulka přestala reptat a že jde jako vždycky s nimi. Vyrazily hned, jen si s sebou do uzlíčku vzaly svačinku. Cesta do Jižního lesa neboli »Jižňáku« vedla přes pole a aby ji co nejvíc zkrátily, střídaly rychlý běh s pomalou chůzí, lidé tomu prý říkají »indiánský pochod«. Konečně zapadly mezi první stromy lesa, kde se cítily bezpečněji. A netrvalo dlouho a objevily zdejší veverky. Právě čistily dutinu ve stromě, aby si z ní udělaly pelíšek. Bylo to znát už na dálku, protože od jednoho stromu se snášel déšť smetí. To se ví, veverky nehází smetí do kontejnerů ani do popelnic, ale jen tak na zem. Jenže veverčí smetí je čistě přírodní a v lese se rychle ztratí, shnije nebo se rozloží. I tohle bylo přírodní, většinou šlo o staré listí, mech a prach. Dole na jehličí bylo přírodního spadaného listí mnohem víc.

„Ahoj, veverky!“ zavolal náš trojlístek nahoru.

Cizí veverky se nejprve polekaly, ale to je úplně normální, když se zvířátka někam přestěhují a ještě to tam neznají. Ale pak spatřily náš trojlístek a jistě si oddychly. Veverka veverce přece neublíží, nač se bát!

„Co vy jste zač?“ zeptal se jich větší veverčák.

„Bydlíme v lese na sever od vás,“ řekla Zrzečka. „Zajíčci nám řekli, že jste tu nové, tak jdeme na návštěvu. Nepotřebujete s něčím pomoci?“

„Ani ne,“ řekl veverčák. „Už to budeme mít hotové.“

„Budete tedy naši sousedi, i když až přes pole,“ pokračovala tedy Zrzečka. „Ale co že se stěhujete takhle na podzim? Přece tu nemůžete mít pořádné zásoby! Jak chcete přežít zimu?“

„Zásoby snad nějaké ještě najdeme,“ řekl veverčák. „I nedostatečné zásoby se snad dají přežít. Naši zajíci nám řekli, že tady rostou houby i v zimě. Všechno je ale lepší než tam, co jsme žili doteďka. Jen si to představte! Kousek o nás se usadil párek kun, vyvedli mláďata a loví pro ně. Zakousli už dvě veverky! Nedalo se jim utéci, naháněly si nás proti sobě! Troufají si i do vesnice a lidem zakously už celé hejno slepic!“

To byla chyba, na kterou kuny doplatily. Lidé si jen tak nenechají rdousit slepice a v každé vesnici žije někdo, kdo patří k myslivcům a má pušku... Kdyby to veverčí uprchlíci věděli, možná by neutíkali... 

„Nejdřív kuny chytily takového tuláka, toho nebyla velká škoda. Jen se nám válel v pelechu, sbírat houby nechtěl a jen by se nechal krmit,“ řekla šedohnědá veverka. „Byl tak přejedený, že ani utíkat nemohl. Kuna ho zakousla snad jen dva stromy od jeho doupěte.“

„Slobodan!“ vyhrkla Šedivka.

„Vy jste ho znaly?“ podívala se na ni šedohnědá.

„Byl u nás v zimě,“ špitla Zrzečka, taky jí bylo Slobodana líto.

„Proč není s vámi?“ zeptal se jich veverčák.

„Neměly jsme pro něho dost zásob,“ řekla Zrzečka.

„A pomáhal vám, když jste ty zásoby schraňovaly?“ zeptala se hned šedohnědá. „U nás nehnul ani packou!“

„K nám přišel až v zimě,“ přiznala Hnědulka. „Byl strašně vychrtlý a pořád by jen žral.“

„Jako u nás,“ řekla šedohnědá. „Toho lenocha škoda nebyla, ale po něm si kuny vyhlédly Knoflenku s čumáčkem jako knoflík, té byla škoda. Byla taková čiperná... ale dvě kuny byly na ni moc. Pak jsme se sebrali a pryč, co nejdál od těch dravců!“

Naše veverky ovšem ty nové politovaly. Samy už věděly, co je to »kuna v sousedství«! O takové sousedy nikdo nestojí. Aspoň se nabídly, že zdejším pomohou se zásobami a hned se rozeběhly po lese. Tenhle les sice neznaly, ale veverky dovedou hledat houby i po čichu, dokonce i v zimě pod sněhem. Zakrátko donesly celý kopeček hub. Místní je rozvěšovaly po stromech a napichovaly na větvičky, aby je usušily.

„Vy tu nemáte žádné skály?“ ptaly se veverky.

„Ale jo, jsou na druhém konci lesa,“ ujistily je místní. „Ale na skalách nic neroste, jen mech a ten není jedlý.“

„Ale mohla by tam být jeskyňka,“ namítla Zrzečka. „My si houby sušíme v jeskyňce. Neprší tam a houby krásně a rychle schnou!“

„To by stálo za pokus,“ mínila veverka, které říkali Šiškozubka. Vypravila se tedy s naším trojlístkem ke skalám a opravdu tam na jedné skále objevily nevelkou, ale suchou jeskyňku.

„Tady se dají houby sušit i když prší!“ chválila ji Zrzečka.

„Ještě kdyby se sem dalo lépe šplhat,“ vzdychla si Šiškozubka. „Šplhat na skálu je horší než na stromy. Jde to, ale špatně.“

„Tak si sem pořiďte lanovku!“ navrhla Zrzečka.

Ale Šiškozubka nevěděla co to je a naše veverky všechny pozvaly na sousedskou návštěvu, že jim ukáží, co je to lanovka a možná jim seženou i lano, aby si mohly postavit svoji.

Jenže místní veverky si jen vzdychly.

„Návštěvy by se nám líbily, ale teď tu opravdu máme málo zásob,“ řekla ta, co s nimi šla ke skále. „Jeskyňku využijeme, až bude deštivo, ale teď by nás jen zdržovala.“

Nedalo se dělat nic jiného než jim to uznat. Pak jim celé odpoledne pomáhaly snášet další houby, ale k večeru se už musely rozloučit.

„Přijdeme ještě jednou zítra a přineseme vám provázek na tu lanovku,“ slíbily Zrzečka.

Pak se rychle vydaly přes pole, aby byly do tmy doma. To se ví, ráno se vypraví na druhou návštěvu.

Snad jim ještě zbylo dost prádelních šňůr i na druhou lanovku!

Veverky si přece pomáhají!


Hned ráno prohrabaly staré zásoby a opravdu našly pořádné klubko provázku.

„Nepojedeme autem?“ navrhla Hnědulka. „Uvezeme pak i kolečka a krabici! Baterie nám snad ještě vystačí a máme jen tak jezdit po lese nebo je rozumně využít?“

Byl to dobrý nápad. Každý ví, že baterie se časem zkazí, i když je uchováváte v suchu. Veverky je měly v jeskyňce, kde sice sucho bylo, ale zato tam občas svítilo sluníčko a bylo tam horko. Na sušení hub je to ideální, ale baterkám horko vadí stejně jako vlhko. Vzaly jich proto s sebou raději víc a vyrazily. Autíčko jelo pomaleji než když veverky spěchají a navíc vezlo náklad. Proto se na něm vezla jen řidička a druhé běžely za autem. Aby to bylo spravedlivé a zařídily si všechny, střídaly se po třetině cesty. Do lesa ale vjely v pořádku, jenže tam se musely zastavit.

Místní veverky nikde. Vysvětlilo se to naštěstí brzy. Autíčko nejelo úplně potichu a jeho kňouravý zvuk do lesních zvuků nepatří.

Veverky pomáhají sousedům

Veverky pomáhají sousedům

A co lesní zvířátka udělají, když do lesa vtrhne něco, co tam nepatří? Schovají se, to dá rozum! Veverkám chvíli trvalo, než místní přivolaly. Ale když místní viděly, že se návštěvnice toho divného stroje nebojí, daly si říci a vylezly z pelíšků. Pak nastalo obdivování autíčka a ještě větší údiv nad tím, co naše veverky začaly dělat. Natáhly totiž provázek od skály až k nejbližší borovici a na provázek zavěsily krabici jako kabinku. Pak místním ukázaly, jak dopravovat náklad lanovkou mezi borovicí a skálou.

„Ale vždyť musíme místo vynášení hub pořád točit klikou,“ namítl zamračeně veverčák Filip. „To už je snad jedno!“

„Není to jedno!“ usadila ho Zrzečka. „Na skálu se špatně leze. Lanovkou taháte jen houby, nelezete s nimi. Je to s menší námahou.“

„Má pravdu,“ přidala se k ní veverka, která už na té skále byla. „A na té skále je krásná sušárna, kde houby uschnou i kdyby venku lilo. A uvidíte, že nám to tyhlety provázky hodně usnadní!“

Ovšemže to hned vyzkoušely a brzy všechny prospěšnost lanovky uznaly. Dokonce i veverčák Filip se přestal mračit a řekl, že je to asi opravdu dobrý vynález.

Pak ještě veverky chvíli šmejdily po lese a nosily houby pro nové veverčí sousedky (a souseda) a když se pak odpoledne loučily, byli už všichni kamarádi, jako kdyby se znali od malička.

Veverky si přece pomáhají!


  

Konec

Zpět Obsah

© 2017 Václav Semerád, Praha

Knihu koupíte na Nová Forma

Slovník


kaštaniště = naleziště spadaných kaštanů, obvykle pod stromy kaštany

nabandovat = přibrat do bandy (obvykle na nějakou rošťárnu)

rogallo = létající křídlo nesoucí zavěšeného letce

Anotace


Tohle povídání jsem vymýšlel už dávno. Nejprve pro svého mladšího brášku, když byl malý (už bude brzy taky důchodce, je to už 50 let...). Pak jsem to vyprávěl svým dětem, hned vedle pohádky „O koblížkovi a lišce“, kterou jsem odříkal cestou do školky a ze školky nejméně tisíckrát, jenže ty už z toho dávno vyrostly, vždyť i nejstarší vnučce už bylo 18. Teď to tedy vyprávím nejmladším vnoučkům předškoláčkům a má to pořád úspěch. Podotýkám, je to (asi jako „Koblížek“) především pro děti předškoláčky, i když jsem to kdysi po večerech vyprávěl i školákům. Možná se to někomu bude hodit, dospělým to může poskytnout materiál k večernímu čtení dětem před spaním.

Těch »epizod« byly za ta léta stovky a i když jsem je opakoval (pro každou generaci znovu od začátku), pořád je o čem povídat. Tak mě nekamenujte, vnoučkové jsou zrovna ve věku, kdy je to nejvíc baví a povídám jim to dnes, dřív než z toho zase vyrostou. Nevím, zda se dočkám ještě další generace...:-)

Poznámky pod čarou


1 V původních verzích před padesáti lety mobily ani rogalla nebyly. Rogallo se objevilo až ve verzi pro mé děti a mobily přibyly až ve verzích pro vnoučata.

2 Lýko nebo lýčí je poměrně pevná vrstva pod vrchní kůrou, používají ji hlavně sadaři

3 Doufám, že to pan Svěrák nikdy nebude číst, mohl by mě za ta 4 slova žalovat nejméně o tři sta tisíc Kč!

4 Už zase bych mohl být soudně stíhán panem Svěrákem, že?

5 Kristýna Kočí: Možná jsem bestie, ale i bestie si chrání svou čest!

6 Viz kapitola „Veverky a smetiště“

7 Nesmí jít ovšem o tzv. „Kalouskův padák“, ten je totiž nebezpečný i lidem!

29.11.2018 13:45


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od VlastimilČech: 24/4 v 17:38 na téma: §Paza : Nejvíc obdivuju tu přímou řeč. To je jako by jeden ty lidi, nebo děti úplně slyšel!

Domů
Statistiky

"Veverčí příhody pro děti a vnoučata" (komentáře)

Téma=§Prih Hlasovalo 6, celkem 29 hvězd, průměr=4.83.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

 

 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: dvastavosumnáct = (nejsi robot?)    (5 příspěvků).  

 (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: §Admin

 Přidat přílepek!?

25.04.2019  id: 1306355

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 329 e-mailu 25.04.2019 00:00 :

Změna v "Pážata" 24.04.2019 0957------2203

Vtip dodán 24.04.2019 1242

Kapitola 08 dodána k "Pážata". 24.04.2019 1519

Změna v "Magická díra" 24.04.2019 1604

Změna v "Imperium 3" 24.04.2019 1913-1929   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)


3. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 Přidat přílepek!?

17.09.2018 v 13:50 id: 1294978

Knížka o veverkách je vytištěná. Vlastně je to má nejstarší knížka, kdysi jsem ji vyprávěl bráškovi, když byl malý. Táta mi kdysi slíbil, že mi k ní namaluje obrázky, ale když jsem s tím za ním přišel, omluvil se, že už se mu třesou ruce a malovat nemůže. Slíbil jsem mu, že to ale nezahodím a konečně je to venku! A děkuji Barboře za obrázky "omalovánkového" typu, které si mohou děti domalovat.


4. Jméno: Q-15081621010

 

 

 Přidat přílepek!?

01.11.2017 v 23:18 id: 1288331

Rád si čtu ty pohádky.doufám, že si ten konec rozmyslíte, je to milé počteníčko nejen pro děti, ale i pro důchodce. Mao


5. Jméno: ata

 

 

 Přidat přílepek!?

01.11.2017 v 16:08 id: 1288330

Škoda, že už nechcete pokračovat, těšil jsem se, že po dokončení z těchto vyprávění budu mít časem pěkné dárky pro děti, které se mi v příbuzenstvu letos narodily - buď po vytištění jako knížky nebo možná jednotlivé příběhy na kartonu jako ceny do nějaké hledací hry.


jiho: Přesně tak, říkal jsem si, že to bude fajn pro vnoučata. (01.11.2017 18:21)


SW: Já to píšu dál, ale nebude to tak pravidelné. Teď jsem odvyprávěl vnoučkům pár dalších epizod (večer před spaním), ale zapsal jsem jich jen zlomek počtu. Chci Veverky vydat jako knížku, ale nevím, jestli má smysl uvolnit ji i pro veřejnost. Asi postačí vydat ji jen pro rodinu, dcera chce pár dalších výtisků jako dárky pro kamarádky a známé, ale na tom asi skončím. Možná to jednou bude sběratelská rarita. Přidělení ISBN stojí 700 - 800.- Kč, bez ISBN se knížka nesmí prodávat, ale prodej se prostě nevyplatí. To jsem naposledy udělal u "Andělské trilogie", jenže byla s tím jen práce zadarmo (prodával jsem to za režijní cenu, ale ani jsem na tom nechtěl vydělat, takže se to dalo snést.) "Nakladatelství Autobus" je zkrátka mrtvé. (01.11.2017 23:22)


6. Jméno: vgj

 

Info: Václav Jansa

 Přidat přílepek!?

10.10.2017 v 13:42 id: 1287433

Hezké bajky. A bez právníků a exekutorů. Díky.



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek