Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Veverky na návštěvě

A přišli s tím zajíčci...

Veverky sice také pořádaly výpravy za poznáním okolních lesů, ale byly jen tři a navíc chodily na všechny výpravy spolu, aby si mohly v nouzi pomáhat. Zajíčků je víc a pobíhají také po polích, kam veverky chodí nerady, nejsou tam stromy a není kam vylézt, kdyby bylo zle.

„V jižním lese jsou nové veverky!“ přišli jim zajíčci sdělit hned po ránu novinku. „A je jich tam hned pět!“

„Nepůjdeme je navštívit?“ navrhla ostatním Zrzečka.

„Já bych šla až později,“ rozvažovala Hnědulka. „Teď mají jistě plno shánění se zařizováním pelíšků, nebudeme je rušit!“

„To já bych šla hned,“ řekla Zrzečka. „Jistěže mají práci se zařizováním, to se snad dá čekat. Ale pak budou mít jistě práci se sháněním zásob, to bychom tam nesměly nikdy. A takhle jim spíš můžeme pomoci!“

Šedivka se nakonec přidala k Zrzečce a Hnědulka přestala reptat a že jde jako vždycky s nimi. Vyrazily hned, jen si vzaly do uzlíčku s sebou svačinku. Cesta do Jižního lesa neboli »Jižňáku« vedla přes pole a aby ji co nejvíc zkrátily, střídaly rychlý běh s pomalou chůzí. Konečně zapadly mezi první stromy lesa, kde se cítily bezpečněji. A netrvalo dlouho a objevily zdejší veverky. Právě čistily dutinu ve stromě, aby si z ní udělaly pelíšek. Bylo to znát už na dálku, protože od jednoho stromu se snášel déšť smetí. To se ví, veverky nehází smetí do kontejnerů ani do popelnic, ale jen tak na zem. Na rozdíl od lidí ale je veverčí smetí čistě přírodní a v lese se rychle ztratí, shnije nebo se rozloží. I tohle bylo čistě přírodní smetí, většinou šlo o staré listí, mech a prach. Dole na jehličí bylo přírodního spadaného listí mnohem víc.

„Ahoj, veverky!“ zavolal náš trojlístek nahoru.

Cizí veverky se nejprve polekaly, ale to je v lese normální, když se zvířátka někam přestěhují a ještě to tam neznají. Ale pak spatřily náš trojlístek a jistě si oddychly. Veverka veverce přece neublíží, nač se bát!

„Co vy jste zač?“ zeptal se jich větší veverčák.

„Bydlíme v lese na sever od vás,“ řekla Zrzečka. „Zajíčci nám řekli, že jste tu nové, tak jdeme na návštěvu. Nepotřebujete s něčím pomoci?“

„Ani ne,“ řekl veverčák. „Už to budeme mít hotové.“

„Budete tedy naši sousedi, i když přes pole,“ pokračovala tedy Zrzečka. „Ale co že se stěhujete skoro na podzim? Přece tu nemůžete mít pořádné zásoby! Jak chcete přežít zimu?“

„Zásoby se snad ještě nějaké najít dají,“ řekl veverčák. „Ale nedostatečné zásoby se snad dají přežít. Naši zajíci nám řekli, že tady rostou houby i v zimě. Všechno je ale lepší než tam, co jsme žili doteďka. Jen si to představte! Kousek o nás se usadil párek kun, vyvedli mláďata a loví pro ně. Zakousli už dvě veverky, ani se jim nedá utéci, když si nás naháněly proti sobě! Troufají si i do vesnice a lidem zakously už snad celé hejno slepic!“

To byla ovšem chyba, na kterou kuny doplatily. Lidé si jen tak nenechají rdousit slepice a skoro v každé vesnici žije člověk, který patří k myslivcům a má pušku... Ale to veverčí uprchlíci nevěděli a možná by ani tak neutíkali... 

Naše veverky ovšem ty nové politovaly. Samy už věděly, co je to »kuna v sousedství«! O takové sousedy nikdo nestojí. Tak se aspoň nabídly, že zdejším trochu pomohou se zásobami a hned se rozeběhly po lese.

Tenhle les sice neznaly, ale veverky dovedou hledat houby i po čichu, dokonce i v zimě pod sněhem. Zakrátko donesly celý kopeček hub. Místní je rozvěšovaly po stromech a napichovaly na větvičky, aby je usušily.

„Vy tu nemáte žádné skály?“ ptaly se veverky.

„Ale jo, jsou na druhém konci lesa,“ ujistily je místní. „Ale na skalách nic neroste, jen mech a ten není jedlý.“

„Ale mohla by tam být jeskyňka,“ namítla Zrzečka. „My si houby sušíme v jeskyňce. Neprší tam a houby krásně schnou!“

„No, to by stálo za pokus,“ mínila jedna z místních veverek. Vypravila se tedy s naším trojlístkem ke skalám a opravdu tam na jedné skále objevily nevelkou, ale suchou jeskyňku.

„Tady se dají houby sušit i když prší!“ chválila ji Zrzečka.

„Ještě kdyby se sem dalo lépe šplhat,“ vzdychla si místní. „Šplhat na skálu je horší než na stromy, jde to, ale špatně.“

„Tak si sem pořiďte lanovku!“ navrhla Zrzečka.

Ale místní veverka nevěděla co to je a naše veverky proto všechny pozvaly na sousedskou návštěvu, že jim ukáží, co je to lanovka a možná jim seženou i lano, aby si mohly postavit svoji.

Jenže místní veverky si jen povzdychly.

„Návštěvy by se nám líbily, ale teď tu opravdu máme málo zásob,“ řekla ta, co s nimi šla ke skále. „Jeskyňku využijeme, až bude deštivo, ale teď by nás jen zdržovala.“

Nedalo se dělat nic jiného než jim to uznat. Pak jim ještě celé odpoledne pomáhaly snášet další houby, ale k večeru se už musely rozloučit.

„Přijdeme ještě jednou zítra a přineseme vám provázek na tu lanovku,“ slíbily Zrzečka.

Pak se rychle vydaly přes pole, aby byly do tmy doma. To se ví, ráno se vypraví na druhou návštěvu. Snad jim ještě zbylo dost provázku i na druhou lanovku!

Veverky si přece pomáhají!


Hned ráno prohrabaly staré zásoby a opravdu našly pořádné klubko provázku.

„Nepojedeme autem?“ navrhla Hnědulka. „Uvezly bychom i kolečka a krabici! Baterie nám snad ještě vystačí a máme jen tak jezdit po lese nebo je rozumně využít?“

Byl to dobrý nápad. Každý ví, že baterie se časem zkazí, i když je uchováváte v suchu. Veverky je měly v jeskyňce, kde sice sucho bylo, ale zato tam občas svítilo sluníčko a bylo tam horko. Na sušení hub je to ideální, ale baterkám horko vadí stejně jako vlhko. Vzaly jich proto s sebou raději víc a vyrazily.

Autíčko jelo pomaleji než když veverky spěchají a navíc vezlo náklad. Proto se na něm vezla jen řidička a druhé běžely za autem. Aby to bylo spravedlivé a zařídily si všechny, střídaly se po třetině cesty. Do lesa ale vjely v pořádku, jenže tam se musely zastavit. Místní veverky nikde.

Vysvětlilo se to ale rychle. Autíčko nejelo úplně potichu a jeho kňouravý zvuk do lesních zvuků nepatřil. A co udělají lesní zvířátka, když jim do lesa vtrhne něco, co tam nepatří? Schovají se, to přece dá rozum! Veverkám proto chvíli trvalo, než místní přivolaly. Ale když místní veverky viděly, že se návštěvnice toho podivného stroje nebojí, daly si říci a vylezly z pelíšků.

Pak nastalo obdivování autíčka a ještě větší údiv nad tím, co naše veverky začaly dělat. Natáhly totiž provázek od skály až k nejbližší borovici a na provázek na kolečkách zavěsily velkou krabici. Pak místním ukázaly, jak se dá lanovkou mezi borovicí a skálou dopravovat náklad.

„Ale vždyť musíme ty houby vynést na borovici,“ namítl zamračeně veverčák. „To už je snad jedno!“

„Není to jedno!“ usadila ho Zrzečka. „Na borovici vylezete jedna dvě, ale na skálu se leze hůř. Vynosit houby do lanovky je po kmeni snadnější než nosit houby na skálu.“

„Má pravdu,“ přidala se k ní veverka, která už na té skále byla. „A na té skále je krásná sušárna, kde schnou houby i kdyby pršelo. A uvidíte, že nám to tyhlety provázky hodně usnadní!“

Ovšemže to hned vyzkoušely a brzy všechny prospěšnost lanovky uznaly. Dokonce i veverčák Filip se přestal mračit a řekl, že je to asi opravdu dobrý vynález.

Pak ještě veverky chvíli šmejdily po lese a nosily houby pro své nové veverčí sousedky (a souseda) a když se pak odpoledne loučily, byli už všichni kamarádi, jako kdyby se znali už dlouho.

Veverky si přece pomáhají!


Knížku chci dát vytisknout pro vnoučky. Ale opravdu jen minimum výtisků, pro sebe a rodinu. Dcera chce pár dalších výtisků pro kamarádky, mají totiž sportovní družstvo, jezdily na různá mistrovství (přivezla zlatou medaili z mistrovství Evropy ve Španělsku, ve světě byly třinácté) a většina už má doma malé děti, čtenáře to mít bude. Ilustrace budou z Wikipedie, pro osobní účely je to legální.

Další kapitoly (vnoučkům již odvyprávěné) psát nebudu. Nebo jen příležitostně. Myslím, že je jich i tak dost. Zájem (či spíš nezájem) čtenářů tomu odpovídá.


  

Konec

Zpět Obsah

© 2017 Václav Semerád, Praha

Slovník


kaštaniště = naleziště spadaných kaštanů, obvykle pod stromy kaštany

nabandovat = přibrat do bandy (obvykle na nějakou rošťárnu)

rogallo = létající křídlo nesoucí zavěšeného letce


Poznámky


1: V původních verzích před padesáti lety mobily ani rogalla nebyly. Rogallo se objevilo až ve verzi pro mé děti a mobily přibyly až ve verzích pro vnoučata.

2: Lýko nebo lýčí je poměrně pevná vrstva pod vrchní kůrou, používají ji hlavně sadaři

3: Doufám, že to pan Svěrák nikdy nebude číst, mohl by mě za ta 4 slova žalovat nejméně o tři sta tisíc Kč!

4: Už zase bych mohl být soudně stíhán panem Svěrákem, že?

5: Kristýna Kočí: Možná jsem bestie, ale i bestie si chrání svou čest!

6: Viz kapitola „Veverky a smetiště“

7: Nesmí jít ovšem o tzv. „Kalouskův padák“, ten je totiž nebezpečný i lidem!

09.01.2018 14:44


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jirkacbx: 22/6 v 21:29 na téma: §Beri : To jsem zvědav,jak se povede potrestat "mobilový děti".V reálu to moc nefunguje,snad aspon tady v románu,budu se těšit :-)

Domů
Statistiky

"Veverčí příhody pro děti a vnoučata" (komentáře)

Téma=§Prih Hlasovalo 5, celkem 24 hvězd, průměr=4.80.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

22.06.2018 v 22:59 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: Q-15081621010

 

 

 

01.11.2017 v 23:18 id: 1288331

Rád si čtu ty pohádky.doufám, že si ten konec rozmyslíte, je to milé počteníčko nejen pro děti, ale i pro důchodce. Mao


3. Jméno: ata

 

 

 

01.11.2017 v 16:08 id: 1288330

Škoda, že už nechcete pokračovat, těšil jsem se, že po dokončení z těchto vyprávění budu mít časem pěkné dárky pro děti, které se mi v příbuzenstvu letos narodily - buď po vytištění jako knížky nebo možná jednotlivé příběhy na kartonu jako ceny do nějaké hledací hry.


jiho: Přesně tak, říkal jsem si, že to bude fajn pro vnoučata. (01.11.2017 18:21)


SW: Já to píšu dál, ale nebude to tak pravidelné. Teď jsem odvyprávěl vnoučkům pár dalších epizod (večer před spaním), ale zapsal jsem jich jen zlomek počtu. Chci Veverky vydat jako knížku, ale nevím, jestli má smysl uvolnit ji i pro veřejnost. Asi postačí vydat ji jen pro rodinu, dcera chce pár dalších výtisků jako dárky pro kamarádky a známé, ale na tom asi skončím. Možná to jednou bude sběratelská rarita. Přidělení ISBN stojí 700 - 800.- Kč, bez ISBN se knížka nesmí prodávat, ale prodej se prostě nevyplatí. To jsem naposledy udělal u "Andělské trilogie", jenže byla s tím jen práce zadarmo (prodával jsem to za režijní cenu, ale ani jsem na tom nechtěl vydělat, takže se to dalo snést.) "Nakladatelství Autobus" je zkrátka mrtvé. (01.11.2017 23:22)


4. Jméno: vgj

 

Info: Václav Jansa

 

10.10.2017 v 13:42 id: 1287433

Hezké bajky. A bez právníků a exekutorů. Díky.



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky dnes: §Soudpripravi