Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah

Uznání

Ačkoliv se »organizace Murders with warnings« rozrostla, zůstávala pro statisíce agentů, kriminalistů a policistů všech zemí světa nedosažitelná. Armáda pronásledovatelů se s postupujícím časem ztenčovala. Bylo stále těžší zdůvodňovat její existenci bez sebemenšího výsledku. Jen některé státy tvrdošíjně platily tisícům lidí za další zbytečné a marné pátrání po organizaci, která dala Zemi - mír. Pravděpodobnost odhalení však byla tak nepatrná, že jsme se ho přestali bát. Nejblíž prozrazení jsem byl při přepadení kavárny loupeživými Ukrajinci, když je zblízka zlikvidoval. Tato událost naštěstí zapadla a nikomu už nepřipadala zajímavá.

Tím lépe!

Zásahy »MWW« se současným kriminálním zkušenostem natolik vymykaly, až byly prakticky nepostižitelné. Nebyl jediný případ, kdy by se je podařilo překazit. Oběti měly jen jedinou možnost, jak se zachovat - uposlechnout varování a ukončit své zločinné působení. Nerozhodovalo, zda je trestné i podle platných zákonů. »MWW« se právnickými kličkami nezdržovala, ale skutečně nestranní pozorovatelé se teď stále častěji vyjadřovali, že máme pravdu.

Potíž je, že soudy žádné země nikdy nepotrestají válečné zločiny spáchané vlastní armádou. Státy to naopak často oslavují jako zásluhy. Válečné zločiny trestá vždy jen vítězná strana, ale jen na straně poražených. Jsou to však spíš akty kruté pomsty než spravedlnosti. Před námi vítěze nikdo nikdy netrestal. V tom jsme byli první a zatím pořád jediní. Nás nemohl nikdo považovat za vítěze - vítěz se přece nemusí skrývat.

Právní systémy všech zemí světa nás považovaly za zvlášť nebezpečné teroristy. Nejmírnější sazbou by byla doživotní ztráta svobody. Jak ubývalo válečných jestřábů, naše akce se mírnily, ale i tak bychom při dopadení a usvědčení nemohli čekat milost. Co to ale znamenalo? Podle mě jsme napravovali pokřivenou spravedlnost. Čím to ale bylo, že byla křivá ve všech zemích? Asi protože se všude na světě uznává jen »právo silnějšího«. Vítěze nikdo nesoudí, ani se toho neodváží. Vítězům tak procházejí libovolné zločiny. Státy tvrdě trestají drobné zločince, ale ty nejtěžší hromadné vrahy oslavují jako vítěze.

Anglický generál Wellington prý krátce po Waterloo prohlásil, že největším neštěstím hned po prohrané bitvě je bitva vyhraná. Postavili jsme se tedy proti vítězům a připravili jsme jim osud poražených. Tak, aby mezi nimi nebyl příliš velký rozdíl. Je třeba tvrdě ztrestat každého, kdo zahájí válku, bez ohledu na to, zda ji prohraje nebo vyhraje. Jedině tak se dá očekávat, že si to tihle zločinci rozmyslí. A s trestem nečekat na výsledek války - nedopřát stvůrám ani pocit radosti z vítězství! A také už nikdy nepřipustit označování ničení a zabíjení za »dobře vykonanou práci«. Vandalismus všeho druhu obvykle zaměňují s tvořivou prací vítězové, je tedy třeba změnit i jejich uvažování.

A když už se to považuje za »práci«, aspoň ji označit jako »špinavou«. Musíme tak chápat i naši činnost. A to i když je zaměřená pro dobro lidstva jako celku. Proto musíme všichni - kromě »špinavé práce« - tvořit i něco užitečného. Jinak bychom se od profesionálních vrahů nelišili.

I když je někteří nazývají hrdiny.


Ačkoliv jsme měli bydliště poměrně vzdálená, zavedl jsem tradici hlásit si mezi sebou, co kdo z nás právě dělá.

Nemuseli jsme se kvůli tomu navštěvovat a nepotřebovali jsme si to mezi sebou sdělovat ani pomocí mobilních telefonů s rizikem odposlouchávání. Místo toho jsme využívali telepatie. Ta se odposlouchávat nedá, neboť pozemská věda o telepatii neví zhola nic a nedokáže ji ani detekovat.

Mobilní telefony mají možnost pořádání konferencí, kdy několik účastníků sdílí společné spojení a mohou se proto domlouvat všichni dohromady, nejen dvoustranně. Telepatie má tu možnost také. Stačilo spojit se s jiným telepatem za trvání jednoho spojení. Dohodl jsem tedy uspořádat si každý večer konferenci. Když se toho dne nic nestalo, popřáli jsme si jen dobrou noc a rozpustili se. Většinou jsme si však nějaké novinky sdělovali. Tak jsme byli vlastně všichni v obraze, co se děje ve světě i doma.

Až jednoho večera, když jsme se rozešli a zrušili spojení, jsem znenadání pocítil začátek dalšího spojení. Kdosi se ke mně hlásil. A nebyl to nikdo z nás. Znamenalo to prakticky jedinou možnost - musel to být mimozemšťan.

U telepatického spojení se nečeká na svolení, podobné zvednutí sluchátka nebo stlačení tlačítka. Ke spojení prostě dojde a když je to nevhod a volaný nechce být vyrušován, může je se zdvořilou omluvou zrušit. Telepatické spojení nezná obsazovací tón, neúspěšný pokus se projeví jen krátkou bolestí hlavy. Do »konference« zvenčí nevstoupíte, musí vás zavolat někdo zevnitř. Telepatie nemá tolik vymožeností jako mobily, například nezná zprávy SMS, ale proti mobilům má i výhody. Dosáhne kolem celého světa, nedá se odposlouchávat a je zadarmo.

Když mě ale zavolal někdo, koho jsem nečekal, roztřásla se mi kolena. Přesto jsem se ohlásil.

„Přejete si něco?“ zeptal jsem se zdvořile.

„Přeji dobrý večer,“ ozvalo se mi v hlavě.

Byl to on - mimozemšťan. Podle hlasu i podle intonace.

„Jste zase tady, na Zemi?“ zeptal jsem se ho.

„Jsem,“ ujistil mě. „Smím vstoupit do vašeho domu?“

„Vstupte kdykoliv se vám zachce, je to váš dům, já ho jen užívám,“ ujistil jsem ho. „Jste tu vždycky vítán.“

Neočekával jsem, že se objeví přímo u mého stolu, ale ani jsem se tomu nedivil. Měl opět vzezření mladíka, jako když jsem ho spatřil poprvé. Ono na té masce zřejmě moc nezáleží, i když pod ní může být ledacos. Důležité je, jestli spolu můžeme vyjít po dobrém nebo ve zlém. Mimozemšťané s námi do této chvíle vycházeli v dobrém a snad neměli důvod postoj měnit. Svědomí jsem měl vůči nim čisté.

„Rád vás vidím,“ uvítal jsem ho. „Takže opět na Zemi?“

„Jsem tu jenom na skok,“ odvětil. „Přišel jsem se rozloučit. Je to snad zdvořilé.“

„Rozloučit?“ podivil jsem se. „Říkal jste minule...“

„Říkal jsem, že odcházím na kontrolu,“ doplnil mě rychle. „Ukázalo se, že pobyt ve vašem světě je pro nás škodlivější, než jsme si původně mysleli. Takže odejdu na delší dobu, vrátím se nejdříve za pět set let vašeho času. Neodolal jsem ale, abych se u vás ještě předtím neobjevil.“

„Pět set let?“ vzdychl jsem si. „To už se neuvidíme?“

„Možná ano,“ opáčil. „Ovrósje prodlužuje vašemu druhu život nad osm set let. Je tedy možné, že se ještě sejdeme. Ale nezůstanete celou dobu bez dohledu. Pokus s vámi je tak slibný, že vás chceme pozorovat nepřetržitě. Nebudeme se projevovat ani vám překážet, ale pochopte, jste pro nás příliš cenný pokus.“

„Upřímně řečeno, předpokládám, že mě sledujete,“ přikývl jsem. „Když ne vy, pak jiní. Očekávám to a nic proti tomu nemám. Dali jste mi příliš velkou moc, než aby to mohlo zůstat bez kontroly. Zatím jste mi přece v ničem nebránili.“

„Ani nebudeme,“ ujistil mě. „Dohodli jsme se nezasahovat, i kdybyste jednal proti svým dosavadním zásadám. Už jsem říkal, překvapuje nás, jak je dodržujete.“

„Vynasnažím se dodržovat je i nadále,“ slíbil jsem mu.

„Uzpůsobili jsme stodolu této chalupy, aby se doplňovaly úbytky všeho, co do ní vložíte,“ pokračoval. „Zřejmě jste si toho nedávno všiml - ale přestal jste toho využívat. Proč?“

Aha - takže to byl od nich úmysl, došlo mi. Stříbrňák na misce Faustova domu je tedy zkouškou. Jsem snad první, kdo takovému pokušení odolal?

„Nechci se odlišovat od ostatních lidí,“ řekl jsem. „I tak je provoz vaší chalupy velice levný. Proto si chci poctivě vydělávat aspoň na jídlo.“

„Už jsem říkal, že se tím od ostatních lidí lišíte nejvíc,“ pokrčil obrazně rameny. „Ale je to jen vaše rozhodnutí. My jsme vám to chtěli jen usnadnit.“

„Usnadnili jste nám to dost,“ řekl jsem. „Ale nechceme se odlišovat od našich sousedů a rozhodli jsme se nevyužívat nezasloužená privilegia. Každé privilegium by nás vzdalovalo od schopnosti vcítit se do našich sousedů. A kdo se nedokáže vcítit do obyčejných lidí, stává se rychle tyranem. Vidíme to pořád na našich zástupcích, původně zvolených, aby se starali o blaho lidí. Jakmile získají výsady, starají se jen o sebe.“

„Ano, tím se nejvíc lišíte,“ přiznal. „Pokračujte v tom tedy podle uvážení.“

„Budeme,“ slíbil jsem mu.

„Přeji si - ale i vám - abychom se ještě setkali,“ řekl. „A byl bych rád, kdyby to bylo stejně přátelské jako doposud.“

„Budeme se snažit,“ ujistil jsem ho.

„Tak tedy - na shledanou v lepších časech!“ řekl a zmizel.

Ruku mi nepodal, ale to ani nebylo nutné. Bylo mi jasné, že nám fandí. Budeme v tom tedy pokračovat. Mimozemšťané nás budou sledovat - nedivím se jim, nebude nám to vadit a bude to jen dobře. Každý člověk by měl žít s vědomím, že ho pozoruje někdo z vyšší úrovně. I to už tady bylo. Asi by bylo lépe, kdyby se dozor aspoň občas projevoval. Kdyby člověka upozornil na chyby. Ale možná je lepší, když to jen vím.

Budeme tedy pokračovat.

Největší darebáky jsme už eliminovali, ale zbylo jich ještě dost a dost.

Zaměříme se i na ty menší.


 © Václav Semerád, Nová Ves 2015

Konec

Zpět Obsah

© 2015 Václav Semerád, Nová Ves

Slovník


agajku = příkaz odsunutí do mimoprostoru

ginloš = opačný příkaz k navrácení

matroš = materiál (slangově)

omerta = mlčenlivost za každou cenu - základ Mafie

osanarhe = kamínek osudu woodoo

02.10.2017 16:36


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jaxx: 15/12 na téma: §Svet : Svět vedle jsem ukončil po 15. kapitole, nějak se mi nedostává nápadů, jak pokračovat. Pokračování mám uložené, časem se k němu snad vrátím. Prosím SW o opravu v tabulkách, aby se v nabídce neukazovala jako poslední 19. kapitola, ale 15. Takže zbývá Imperium2, nyní tam vybublává na povrch Romská republika řečená Thagaripen, což je romsky Království. Budu na chudáčky brutální... A pomalu krystalizuje další román, doufám, že nynější román Mentzlových...

Domů
Statistiky

"Woodoo" (komentáře)

Téma=§Wood Hlasovalo 8, celkem 36 hvězd, průměr=4.50.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

17.12.2017 v 13:06 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

18.07.2015 v 10:37 id: 435005

2 14: Vrátil bych se od RPG a filosofických úvah do reality našeho světa. Obávám se, že ji nejlépe vystihuje citát (Woodo, kap.4):

Je to smutná a hloupá věc: Člověk se musí stát revolucionářem jen proto, aby mohl být slušným. (David Harris)


3. Jméno: 14

 

Info: Klidný

 

18.07.2015 v 09:39 id: 434849

A pár příkladů z té stránky, které by mohlo zdejší osazenstvo znát:

 

"Tato tropa plně působí v seriálu Lišák Vuk. Příběh se soustřeďuje na Vuka, a tak se bere jako hodný, i když zabíjí a požírá hodně (zjevně inteligentních) zvířat a systematicky ničí majetek jednoho člověka. Lovec se zároveň bere jako Hlavní padouch, přestože zabíjí lišky jen proto, aby ochránil svůj dobytek."

Proboha, Lišák Vuk! Jedna z věcí, které jsem viděl jako kluk :)

 

"Ve filmu Ztracený svět: Jurský park Sarah a Nick sabotují žoldáky najaté společností, která vlastní dinosaury. Pravda, tým žoldáků vyslaný, aby pochytal dinosaury, si nebral zrovna servítky, ale sabotáž, kterou ti dva provedli, je přímo či nepřímo zodpovědná za každého mrtvého člověka v tom filmu. I potom, co žoldáci ty dva zachrání před smrtí, Nick to použije jako příležitost k sabotování Rolandovy zbraně. Zabít dinosaura je podle všeho špatné i tehdy, když řádí ve vašem táboře a zabíjí vaše muže. A nebylo to tak, že by tu byla v sázce příroda. Dinosauři byli vytvoření v laboratoři a zavlečení do časového období, které pro ně nebylo vhodné. Už skutečnost, že vůbec existují, by mohla pro ekosystém znamenat katastrofu. To byl celý smysl prvního filmu a v knize Ztracený svět je to ještě více zdůrazněno, ale filmaři na to z nějakého důvodu úplně zapomněli."

 

"Série Lensman od E. E. Smithe toto předvádí. Činy různých protagonistů jsou konzistentně vychvalovány -- včetně jednoho člověka, který se chová jakou soudce, porota a kat, zkázy celých planet/slunečních soustav/civilizací, ať už s civilisty nebo bez nich, různé ošklivé prostředky tajných (nebo i zjevných) válek, mučení, mentálního znásilnění, atd. V příběhu se říká, že pouze paragoni Nezkorumpovatelné čisté čistoty mohou být Lensmeny (a že Arisiané aktivně odstraňují ty, kteří tohoto standardu zcela nedosahují, předtím, než doopravdy dostanou Čočky), ale tak nějak to autorovi prostě musíme věřit."

 

"Protagonisté Anne McCaffreyové se běžně chovají k ostatním postavám jako svině a projde jim to. Často je to znázorňováno jako jakási zobecněná vada (například o Killashandře a Lesse z Drakenů z Pernu se ví, že mají velice malou trpělivost), ale ve většině konkrétních případů příběh celkem jasně ukazuje, že "ten (Určený) Hajzlík si o to koledoval". V Křišťálové linii Killashandra více než jednu stránku ponižuje jednoho vědce pouze za to, že byl pedant a dal nové látce jiné jméno než ona, a Dělají si z toho srandu. O několik stránek dál je toto ošklivě ospravedlněno popisem toho, jak se vědci a jeho partnerovi udělalo ve vesmíru špatně a pozvraceli celou loď, která je přivezla."

 

"V Hobitovi Medděd chytí v lese skřeta a vrrka a vyptává se jich na jejich cíle. Poté, co odpoví, usekne skřetovi hlavu a stáhne vrrka z kůže. Ani hrdinové, ani příběh Meddědovy činy nezpochybňují, protože je to hodný hoch a skřeti a vrrci jsou Vždy zmateně zlí. Zajímavé je, že ve filmové adaptaci Hobit: Šmakova dračí poušť je podobná scéna, kde elfí král Thranduil zabije zajatého skřeta potom, co ho vyslechne, ale tentokrát to Legolas svému otci vytkne."

 

"Tato tropa se objevovala v seriálu Robin Hood, a to až do neuvěřitelné míry. Jakkoli mohl být občas Robin hajzlík, každý, kdo miloval Robina, byl dobrý, a každý, kdo Robina nenáviděl, byl zlý. Konec."

 

"Mnoho hráčů Stolních RPG, zvláště těch, kteří se nezajímají o "role-playing" aspekty hry, má tento přístup. Cokoli, co udělají, je zcela ospravedlnitelné (včetně zabíjení inteligentních bytostí a kradení jejich věcí -- též známo jako "vloupání"), zatímco NPCčkům se snaží pomstít za sebemenší prohřešek. Také se to může podivným způsobem objevit i u kráčů, kteří se o roleplaying zajímají: pokud je jedna z postav zločinec, ostatní hráči, třebas Zákonně dobří, budou takovému hráči ochotní daleko více odpustit a důvěřovat, než kdyby se tímto způsobem chovalo NPCčko. To, do jaké míry jim odpustí, je založeno primárně na tom, že chtějí hrát s kamarády, ale nechtějí je nutit hrát postavu, kterou hrát nechtějí. Plus, Nikdy nedělte družinu."

 

"Ve hře Final Fantasy VII se objevuje vysloveně podivný moment, kdy planetě hrozí srážka s obřím meteorem a padoušská korporace Shin-Ra vymyslí plán, jak této katastrofické události zabránit. Hrdinové jejich plán okamžitě sabotují s tím, že McGuffin, který chtějí použít, by byl bezpečnější a lépe využitý v jejich rukou. Co je ještě podivnější, když se plán Shin-Ra pokazí, Barrett poznamená 'Tak nějak jsem doufal, že to bude fungovat'. Kromě toho během hry zabijete nesčetné množství jejich poskoků. Jedinou výjimkou jsou Turkové, kteří vždycky přežijí, aby vás mohli v budoucnu znovu otravovat."

["McGuffin" je obecný termín pro jakýkoli předmět, který je životně důležitý pro příběh, ale jinak zas tolik nezáleží na tom, co to přesně je]

 

"Hra Phantasy Star IV se tomuto postavila s Chazovým proslovem typu Vynadat staříkovi. Velké světlo stvořilo život v systému Algo čistě jen proto, aby držel ve vězení Zlo zavřené v plechovce, ale Chaz prohlásí, že pokud budou bezmyšlenkovitě poslouchat plán Světla, není mezi služebníky Temnoty a služebníky Světla dohromady žádný rozdíl kromě toho, na které straně mříží se nacházejí. Chaz nakonec celou tu věc Světlo proti Temnotě zavrhne a rozhodne se, že bude raději bojovat, aby chránil lid systému Algo."

 

"Ve freewarovém RPG Paradise Blue je hráč na straně Hnutí odporu, které plánuje převrat proti králi. Nikdy během hry se příběh nepokouší vysvětlit, proč by měl být vůdce hnutí odporu králem a současný král vlastně ani nevypadá jako tak špatný člověk; jeho jediná opravdová velká vada je, že jeho zástupce je absolutní mizera. Hnutí odporu jsou ti dobří prostě jen proto, že protagonista pracuje pro ně."


4. Jméno: 14

 

Info: Klidný

 

18.07.2015 v 09:11 id: 434658

2 Galloth: Myslím, že to, nač si stěžujete, je to, co TVTropes nazývají "Morálka centrovaná na protagonistu" (http://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/ProtagonistCenteredMorality)

(Poznámka: Věci s náhodnými Velkými písmeny v tomto překladu jsou názvy dalších trop a odkazy v originálním článku.)

 

"Hurá! Lidé, jejichž jména znám, jsou zachráněni!"

Elan, Order of the Stick (zatímco allosaurus požírá tucty nepojmenovaných poskoků)

 

"Je pouze přirozené, aby spisovatel viděl věci ze Sympatického úhlu pohledu protagonistů. Vzhledem k tomu, že protagonisté často fungují jako vypravěči a postavy s Úhlem pohledu, jejich perspektiva má tendenci mít na dílo větší dopad než perspektiva jakékoli jiné postavy -- jejich myšlenky se překrývají s vyprávěním, jejich pocity tvarují situaci a jejich priority určují příběh. To, jak se berou různé události, bude zabarveno tím, jaký mají vztah k protagonistovi, k věcem, které miluje, k lidem, na kterých mu záleží. Je těžké představit si příběh, který by byl vyprávěn jiným způsobem.

 

Jenomže někdy se zdá, že se tento úhel pohledu rozlévá jako kaňka a zabarvuje to, jak se všechno chová a myslí. Takové dílo pak spadá pod Morálku centrovanou na protagonistu -- stav, kde se zdá, že samotné předivo fiktivního vesmíru vidí na nějaké hluboké kosmické úrovni věci z úhlu pohledu protagonisty. Jedna každá sympatická postava, symbolismus, vyprávění, všechno postavy posuzuje jako hodné chvály, odsouzení nebo indiferentnosti podle toho, jak moc jsou oblíbení u "těch hodných". Sám protagonista zdánlivě nemůže udělat nic špatného, a i kdyby se snad našel někdo, kdo by s tím nesouhlasil, je to očividně lump.

 

Předpokládejme například, že je tu postava, která po tisícovkách vraždí nevinné vesničany, ale kdysi pomohla zachránit Hrdinovu matku prostě proto, že si myslela, že je sexy; Hrdina takovému člověku snadno odpustí, koupí mu drink a možná ho dokonce přizve do svého týmu. A potom tu máte jinou postavu, která běžně zachraňuje sirotky z hořících budov, ale jednou využil slávu, kterou tím získal, k tomu, aby protagonistovi odloudil jeho Lásku. Takovým člověkem se bude opovrhovat. Tohle samo o sobě by byla pouze ukázka nedokonalého hrdiny -- posledním dílkem skládačky je skutečnost, že příběh je krátkozraký. Neobjeví se žádné varovné známky toho, že je protagonista nespravedlivý k hrdinovi, který zachránil všechny ty lidi. Nikdo mu neřekne, že je neuctivý k památce tisíců obětí masového vraha. Nevymstí se mu to. Protagonista se v podstatě chová, jako by to, v určitých ohledech, bylo opravdu Celé o něm a Autorský trakt vypravěče s ním může docela dobře souhlasit.

 

Jako vždy, tropy nejsou špatná věc. Toto může být efektivní nástroj: věci znalý autor toto použije pod několika vrstvami fiktivního obsahu a kontextu, aby své čtenáře zlákal k souhlasu s tím, že protagonista učinil morálně správná rozhodnutí, a přitom dovolí subtilně ukázat, že tomu tak ve skutečnosti nebylo. Stejně tak může tuto tropu přehnat a tím čtenáře zlákat k tomu, aby odsoudili zdánlivě morálně zkažená rozhodnutí protagonisty, a potom nechat příběh vyvinout tak, aby to naznačovalo, že ve skutečnosti jednal moudře. Čtenáři, kteří tyto nuance objeví (spíše v tom prvním případě než ve druhém) se mohou naučit řadu důležitých věcí o integritě svého vlastního morálního kompasu a tím benefitovat. U příkladu v záhlaví této stránky se jedná o záměrnou Disonanci hodnot použitou ke komediálním účelům: v tomto kontextu autor uspěl.

 

Toto může být generátor jak Určených hrdinů, tak Určených padouchů, pokud si publikum všimne, že je nějaká postava posuzována pouze podle úzkého výřezu svých aktivit. Padouši, kteří se tímto způsobem údajně "napraví", mohou být Karmičtí Houdiniové, i když to není nezbytné. Jeden z definujících znaků Mary Sue, především pak Jerk Sue.

 

Protagonista může být díky tomu naneštěstí pokrytec v tom smyslu, že hlavní postava udělá něco špatného a projde jí to, zatímco jiná postava udělá totéž a je za to potrestána.

 

Specifický typ Morální disonance, který může vést k Porouchanému ponaučení. Často umožněno díky Psychologické projekci. Srovnejte s tropami Milión je statistika, kdy je možné omluvit milión mrtvých, ale ne smrt jediné osoby, která má jméno a objevila se v příběhu. Srovnejte také s Vždycky zachraň holku, kdy klade protagonista dobro své lásky nad cokoli jiného. Podtropa Selektivního vynucování a nadtropa Co je to vlastně poskok?. Viz též Pravidlo empatie. Kontrastujte s Co to má bejt, hrdino?, kdy jiná postava protagonistu konfrontuje s jeho pochybným chováním, Morální krátkozrakost, kdy se postava pokouší toto invokovat, ale příběh s ní nesouhlasí, a Pokrytecký humor, kdy si příběh z dvojího standardu postavy Dělá srandu.

 

Nemusíme říkat, že co se týče toho, jak my lidé vnímáme svět, je tato tropa větší Pravda v televizi, než je nám milé přiznávat.

 

POZNÁMKA: Toto je tropa "in-universe". Existuje pouze tehdy, když příběh ignoruje špatné věci, spáchané protagonisty nebo dobré věci spáchané antagonisty. Pokud příběh postavu prezentuje jako jasného hrdinu nebo padoucha, ale někteří fanoušci toto ignorují, jedná se o Špatně zaměřený fandom."


5. Jméno: Galloth

 

Info:

 

18.07.2015 v 00:23 id: 433016

SW: Problém je že možná ani já nevím, jak to doopravdy myslím. Mám určitý pocit, ale jeho vyjádření se mi nedaří. Proto možná mé příspěvky působí rozporuplně. Já nevnímám negativně to, že se rozhodl zastavit války. Ani to, že pro zastavení válek zabíjel. Ale možná spíše to, že nejprve zabíjel na základě informací z novin a televize, což jsou prostředky, které jak se později ukázalo hodně lhali a působilo to na mne, jako by spousta těch lidí, které zabil mohla být v zásadě dobrá (myšleno, že jejich snaha byla medii překroucena, či špatně pochopena, rozhodovali se bez dostatečných znalostí). Později, když získal možnost číst myšlenky, tak zabíjel i ty, kteří doposud nic neprovedli s tím, že by to stejně v budoucnu provedli.

 

Nejde o právo z pohledu zákonů. Spíše se zeptám tebe. Co udělal hrdina špatného? Kdy udělal chybu kvůli které někdo zemřel? Zabíjel jak na běžícím pásu, ale ani jedna chyba (aspoň tak to působí na mne). Přitom ve spoustě případech, to mohli být lidé, kteří upřímně věřili tomu, že svět dělají lepším místem. Že se rozhodli pro to menší ze dvou zel. V podstatě stejně, jak se rozhodla hlavní postava, akorát s horší technologií a tedy i horšími výsledky. Přesto, nikdo takový se tam nevyskytl. To je asi to co myslím tím, že hrdinu chráníš.

 

Docela dobře se mi četl třeba Gurroa (GSMB2) nebo jupiterský duch. Ale neumím pojmenovat, v čem je rozdíl třeba toho JupDucha od Woodoo. Proč mi je Pepek sympatičtější než hlavní postava woodoo.


6. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

17.07.2015 v 23:08 id: 432784

Když to myslíš takhle... pak hrdina "Woodoo" nebyl v právu nikdy. Na počátku jen uvažoval, že by někomu přál smrt, ale když tuto možnost doopravdy dostal, necouvl (se zbabělou poznámkou, že to tak nemyslel). Znamená to, že začal vraždit naprosto uvědoměle. Musel vědět - a také že věděl, že je to ve všech právních systémech světa zločin, věděl, že po něm půjdou všechny složky "pozemské spravedlnosti" a že nemůže v případě dopadení čekat milost. Kdo tady ale udělal chybu? Obávám se, že "všechny složky pozemské spravedlnosti", které ve vztahu k válce všechny selhávají na celé čáře!

Prakticky všichni zabití byli z pohledu platných právních systémů daných států nevinní jako lilie Všichni! Všechna ta neviňátka ale buď zlu (válce) přímo sloužila, nebo je podporovala.

Výjimkou byli lupiči Ukrajinci v kavárně, proti nim by se bránit mohl, tam by to byla oprávněná sebeobrana. Ačkoliv - kdoví! Naše právo a zvyky lidojedů... Především to ale nemohl přiznat, protože by tím poskytl stopu. Musel to tedy zapřít a spoléhat na to, že vyšetřovatel (kterému nic jiného nezbude) to prostě odloží.

Pokud to na někoho působí negativně, pak nevím... já totiž zastávám názor, že všichni ti "nevinní" byli (a i ve skutečnosti JSOU) vinní. Přinejmenším morálně. Odmítám i názor, že morálka může být různá. Válka je v každém případě nemorální, neboť je to nejmasovější porušení přikázání "Nezabiješ!". A její podpora je nemorální také.

Hrdina dostal na začátku návod (šumafuk že od mimozemšťana): Válkám zabráníš jedině likvidací klíčových osob. Máš možnost - jdi!

Takže "Woodoo" je vlastně od počátku do konce volba menšího zla, ne? Jenže ta volba je setsafra odůvodněná a opačná volba by byla dokonce nemravná. Ergo - hrdina tak jednat prostě musí! A to i když se mu nechce!


7. Jméno: 14

 

Info: Klidný

 

17.07.2015 v 22:45 id: 432613

2 SW: No, nesouhlasím s tím, že je to nutné pro román psaný v ich-formě. Protože ta ich-forma, to nemusí být nutně hrdina, to je jen protagonista.

 

Tak například Sherlock Holmes je celý psaný v ich-formě. Ale není to ich-forma Sherlocka Holmese (který je tam evidentně hlavním hrdinou), ale doktora Watsona, který jeho dobrodružství komentuje. (Protože velký detektiv se v ich-formě dost dobře psát nedá -- čtenářům by to poskytlo příliš mnoho informací a vyřešit záhadu by pak bylo snadné.)

 

Na druhou stranu, co taková Vražda Rogera Ackroyda Agathy Christie? Tenkrát tam použila ich-formu takovým způsobem, že to zůstalo ještě léta kontroverzní.

 

Ovšem propůjčit ich-formu někomu vysloveně zlému a nesympatickému, to je obtížné. Vyžaduje to dokonalé pochopení psychiky takové postavy, přestože se (doufejme!) diametrálně liší od psychiky autory.


8. Jméno: Galloth

 

Info:

 

17.07.2015 v 22:13 id: 432591

Ano přiznávám se k autorství obou citátů. To co jsem myslel v prvním citátu bylo to, že postava zabila člověka, který nic neudělal. Co kdyby těsně před střelbou zjistil, že to nedokáže? Ale ona se rozhodla a zabíjela. Proto na mne působila negativně. Sama v tom ale dilema necítila. A co je důležité, i mimozemšťané ji to odsouhlasili. Avšak ne jako chybu, ale jako to, že byla v právu. Takže hrdinovo pojetí spravedlnosti se neslučuje s mým, ale on sám se nepohybuje v šedé zóně. Není vystaven pokušení udělat něco, špatného aby zabránil ještě většímu zlu. Všimni si, že neříká bylo to špatné, ale alternativa byla ještě horší. Říká že byl v právu a mimozemšťan s ním souhlasí. Fakt že připouští že to bylo na hraně to možná do šedé zóny staví.

 

To co jsem v posledním citátu myslel šedou situací je volba mezi dvěma špatnými variantami. Kdy postava, a to je právě to důležité, vnímá obě možnosti jako špatné. Ale rozhodne se pro menší zlo. Ovšem z vědomím, že páchá zlo. A to je právě okamžik, kdy dochází ke korupci mocí protože dochází k posunu morální hranice. A ke korupci nedojde v jednom okamžiku. Je to postupný proces, kdy se ta hranice po malých krůčcích stále posouvá a posouvá.

 

A nebo tady právě předvádím v praxi jak to funguje a snažím se vytvořit logickou strukturu k tomu, abych omluvil svou vlastní chybu.

 

Navíc, pokud se podíváme na příspěvek ID227612, ve kterém se uvádí, že hrdina nesnáší pojem collateral damage a že by nikdy nezabil nevinné, dokud by nespáchali zločin a později tato omezení již nemá a zabije jak pilota dronů, který ještě nikomu neublížil či mladého důstojníka (rozmluva z mimozemšťanem v kapitole 13: až na toho mladšího důstojníka, který čerstvě přišel z výcviku u Američanů... Toho myslíte? Ale ten se už na vraždění vyloženě těšil jako dítě na hračku! Kdo dobrovolně vstoupil do armády Kalifátu, musel přece vědět, že bude vraždit, nebo k vraždění vydávat rozkazy). Tak musím uznat, že k určitému posunu hlavního hrdiny došlo.

 

Mimochodem v ID431986 nekritizuji hrdinu, ale uvádím rozdíl mezi světy různých sci-fi, který spočívá v tom, že mnoho jiných autorů své postavy "manipuluje" tak aby se projevily různé špatné lidské vlastnosti, ty se naopak snažíš své postavy nedostávat do situací, které mají jen špatné a horší řešení. Takže na nich není korupce mocí tolik vidět.


9. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

17.07.2015 v 19:40 id: 432150

Nejprve citát: Ani ho nepostavis do sede situace. Jak by volil, kdyby mohl zachranit 20 000 000 nevinych životu za cenu jednoho jineho nevinneho života? Opravdu by nechal všechny umřít, protože je proti collateral damages? Necitil by se jako vrah? Mohl je preci zachranit. A kdyz by je zachranil a toho jednoho obetoval, proc je hranice 20 milionu a ne 10 milionu? Kde ma nastavit spravnou hranici? A kdo je vlastne neviny? (ID=431986)

Druhý citát: Na mne totiz ta postava celkove pusobi dosti negativne. Prijde mi, ze v podstate vzdy musi mit pravdu. Fakt, ze zatim nikdy neudelala chybu (popripade si nasla zduvodneni - sice nic neprovedl, ale uz se na to tesil, takze je to jako kdyby provedl) musi mit na jeji ego obrovsky vliv. Takze je logicke, ze pokud nekdo o jejich slovech pochybuje, tak pujde pres mrtvoly, jen proto, aby mela pravdu. (Unos urednika, ktery ji nechtel prodat pozemek obce a ktery byl ve skutecnosti v PRAVU) (ID=291315)

Tyto citáty (od téhož autora) jsou ve zjevném rozporu. Hrdina přece zvolil záchranu nevinných životů (počet neurčený) za cenu likvidace jednoho "nevinného" pilota dronu (teprve se k vraždám chystal, takže byl ve smyslu práva nevinný, že?) A necítil se jako vrah? Ale cítil, vždyť moc dobře věděl, že podle všech paragrafů je už vrahem mnohonásobným a v mnoha státech mu hrozí až dvacetinásobný trest smrti. Není to přesně tento modelový případ? Otázka je, zda to můj hrdina řešil konzistentně, ale to mi samotnému nějak uniká... Byla to chyba, byť "odůvodněná" či jen "zdůvodněná"? Nebo to bylo správně? Jednou se ti nelíbí, když zasáhl, pak mu vyčteš, že by nezasáhl, že jsem ho vlastně nikdy do takové situace nedostal... to je konzistentní?

Ještě k tomu úředníkovi, který "byl v právu"... v jakém právu? Že odmítal prodat obecní majetek? To by snad ještě v právu byl, jenže on s ním hodlal spekulovat přes bílého koně do vlastní kapsy - to už přece v právu nebyl! Ani náhodou! Neříká se tomu "tunel"? A věděli to jak chlapi včetně hrdiny, tak i ten úředník. A co se týče "únosu"... byl to vůbec únos? Dá se hodinové zastavení času považovat za únos? Toť otázka! Vsadím se, že to v žádném paragrafu není a jen tak nebude!

Ještě k tomu, že hrdina musí mít vždy pravdu. Problém je, že pro román psaný v ich-formě (tj. hlavní hrdina je současně vypravěčem) je právě tohle typické a víceméně nutné. Málokde si mohu dovolit hrdinu láteřit sama na sebe (Ty idiote, cos to provedl?). Hrdina se totiž většinou vidí kladně (a to i v knize "Mein Kampf"!). Jen když lituje, že udělal chybu, může si sám trošku vynadat, ale ani pak to nemyslí vážně. To by se také musel sám trestat a to už jsou případy pro psychiatry (například Glum z Pána prstenů nebo skřítek Dobby z Harry Pottera, který se sám bije a pálí si prsty žehličkou...) Nemusí být přece každý schizofrenik.


10. Jméno: Galloth

 

Info:

 

17.07.2015 v 18:45 id: 431986

SW: Rozdil mezi Tvym hrdinou a ostatnimi je v tom, ze Ty mu chybu udelat nedovolis. Ani ho nepostavis do sede situace. Jak by volil, kdyby mohl zachranit 20 000 000 nevinych životu za cenu jednoho jineho nevinneho života? Opravdu by nechal všechny umřít, protože je proti collateral damages? Necitil by se jako vrah? Mohl je preci zachranit. A kdyz by je zachranil a toho jednoho obetoval, proc je hranice 20 milionu a ne 10 milionu? Kde ma nastavit spravnou hranici? A kdo je vlastne neviny? Toto jsou otazky, ktere by musel resit realny hrdina v realnem svete a vetsina lidi by je proste nedokazala vyresit konzistantne. Fakt, ze by byli zodpovedni za neci smrt by jejich uvazovani posunul a priste uz by se rozhodovali trochu jinak. A nakonec by je moc zkorumpovala. Mozna nekorumpuje absolutni moc, ale velka a limitovana moc. Protoze clovek udela chybu, pak si tu chybu omlouva a postupne dela dalsi a dalsi chyby a to omlouvani je snazsi a snazsi. Tvy hrdinove chyby nedelaji.



Komentáře

Začátek