Bez přihlášení je omezený přístup

Možnost nastavení je Zde.

Zpět Obsah

Duumvirát

Zanechat Norsko Norskem bylo pro mě to nejsnadnější ze všeho. I když to znamenalo opustit rozdělanou práci - tenhle okamžik jsem prožil v životě už víckrát. Utěšovalo mě, že to za mě převezmou jiní, ačkoliv - co tam budou dělat? Norsko je krásná země, ale s příšernými lidmi. Rozvrat společnosti už přesáhl meze, do kterých by mělo smysl zachraňovat je. Vždyť s tím všichni souhlasili, považují to za normální stav. Možná evakuovat pár posledních rodin... ale kam? A chtěly by vůbec? Nedivil jsem se, že thuki odtud stáhly poslední žorukajni. Nad Norskem zkrátka zlomily hůl, ale - nebyla to chyba? Nákaza Barnevernetu se odtud začala šířit, Norské fondy zasahují až do Čech. Jak se říká, jedno shnilé jablíčko zkazí sud ostatních.

Dobrá, smažme to, zapomeňme na to. Lituji ty, kdo se na to teď vrhnou. Až zjistí, co všechno se tam děje... Ale když to mám smazat a zapomenout, tak tedy - konec úvah. Nanejvýš to dát jako jeden z bodů, kde bych s Emilkem nesouhlasil.

Poručil jsem si list papíru a tužku. Za tu dobu, co jsem žorukajni, jsem si mimo Emilkův »notes« nic nepoznamenával, ale teď jsem se pokorně vrátil k poctivému papíru. Proč? Aby mi do toho Emilek nekoukal? To přece může na papíře stejně jako v »notesu«! I kdybych si přál klasický notes s listy papíru, Emilek přečte všechno i ze zavřených stránek.

Ten kus poctivého papíru měl pro mě význam, který jsem si hned neuvědomoval, ale nějaký význam měl, jinak bych se spolehl na Emilkův notes. Už protože se tu hůř gumuje než na elektronickém »papíru«.

Musím sepsat všechny body, ve kterých nesouhlasím se současným stavem a zažitými tradicemi. Samozřejmě tradicemi žorukajni, ne se stavem lidské společnosti - tam je chyb příliš mnoho, to by bylo nadlidské. Emilek má chyb přece jen méně.

A začnu prvním bodem: jak se Emilek opravdu jmenuje?

Proč mě to ale napadlo jako první? Vždyť to bude co do důležitosti až někde vzadu! Ale měl bych tím začít. Nemohu mu přece pořád říkat »Emilek«, určitě si nezaslouží srovnávat s tím hloupoučkým gumáčkem.

Ohledně nás žorukajni, chápu proč odmítá vytvářet z nás dynastie, ale přece jen - ponechávat vlastní potomky bez jejich výchovy a »vracet je« do davů... je to opravdu jediná možnost? Nejde přece o to prosazovat mezi nás i vyložené lemply, jako je zlatým pravidlem u zdegenerované pozemské šlechty, ale jistě není nejlepší vylučovat je úplně!

Tak - a dál. Opravdu je v jeho silách zachránit v případě nějaké kosmické katastrofy jen deset milionů lidí? Nemohl by postavit víc Základen než současných osm? Proč ani neopravil zničenou devátou? Není smutné degradovat ji na popraviště?

Jistě toho ale bude víc!


Té noci jsem nešel spát vůbec.

Papír přede mnou se ale zaplňoval pomalu, jako kdybych neměl o čem diskutovat a byl vlastně docela spokojený. Měl jsem jít raději spát, říká se přece: ráno bývá moudřejší večera. Jenže - kolik takových nabídek za celý život dostanete? Otázka je, zda bych po tomhle rozhovoru vůbec usnul!

Když ráno do sednice přišla Danka, našla mě nad listem papíru, využitým zhruba do poloviny. Pochopitelně se zajímala, co vlastně dělám, že ani nejdu spát. Když jsem jí ale vysvětlil, jakou smlouvu jsem v noci uzavřel, obrazně spráskla rukama.

„Ty ses pohádal s thuki?“ podívala se na mě zděšeně.

„Vypadá to tak,“ přikývl jsem.

„A to ses nebál, že tě rozpráší?“

„Ani ne,“ pokrčil jsem rameny. „Kdybys víc věřila, že se thuki snaží jednat spravedlivě, ani by tě to nenapadlo.“

„Napadlo mě to hned,“ připustila. „Kde jsi sebral jistotu, že jsou thuki spravedlivé?“

„A nevedou snad i nás jednat spravedlivě?“

„Většinou vedou,“ připustila neochotně. „Ale rozmyslela bych si hádat se s ní.“

„A víš, proč jsem rád, že to tak dopadlo?“ zeptal jsem se, ale byla to řečnická otázka, protože jsem rovnou pokračoval: „Právě tím potvrzením, že thuki jednají spravedlivě. Thuki jsou obrovská síla. Kdyby nebyla spravedlivá, měli bychom na krku spoluvinu na něčem opravdu kolosálním. Takhle si přece jen připadám lépe.“

„Nop jo...“ připustila, že na tom něco může být. „Můžeš mi ukázat, co jsi tady na tom listu vymyslel?“

Ukázal jsem jí to.

„Přidala bych tam, že bere mezi žorukajni víc ženských než chlapů,“ dodala mi další bod. „Není to rovnocenné. Být stejně chlapů jako ženských, mohli bychom žít ve dvojicích. Ve dvou se to lépe táhne.“

Uznal jsem ten bod za oprávněný a připsal ho k seznamu.

„Co přijme, přijme,“ řekl jsem. „I kdyby uznal jen něco, bylo by to dobré.“

„Jsem opravdu zvědavá, jak dopadneš!“ řekla opatrně.

Už se mi ale vrátil optimismus. Thuki - nebo Emilek, či jak si vlastně říká, představuje příšernou sílu. A bylo by kruté, kdyby nebyla spravedlivá. Krutovládce se lidé bojí a ve stínu šibenic se špatně žije. Jen spravedlivého vládce mají lidé rádi.

Začínal jsem se na další setkání těšit.


Týden mi uběhl v nicnedělání. Norsko jsem přenechal na starost jiným, v mém lodainu se nic nedělo a seznam mi už dál nepřibýval. Bylo dobré znamení, že je chyb málo. Těšil jsem se na další rozhovor a v duchu jsem probíral, co bych ke kterému bodu ještě dodal. Budeme přece jednat o každém zvlášť. Ale dobrý pocit mě neopouštěl ani když Danka sýčkovala, že jsem si dovolil příliš mnoho.

Projevilo se to i na sexu. Danka byla aktivnější než jindy, jako kdyby si to chtěla naposledy vychutnat, dokud mě má.

Já jsem se ale neobával, že to špatně dopadne. Věřil jsem, že thuki nejednají v zásadě nespravedlivě. Umlčení kritiky by bylo podle mého mínění nespravedlivé. Prosím, nemusí uznat mé důvody, může proti nim postavit silnější argumenty. Uznám je, budou-li silnější. Ale měly by rozhodovat jedině argumenty. Vděčnost neznamená bezpodmínečný souhlas se vším.

Je ovšem pravda, že jsem s blížícím se rozhovorem byl jako na trní. První probdělou noc jsem si vynahradil ve třech následujících dnech, ale pak už jsem zase spal jako na vodě.

Konečně týden uběhl a nastal opět večer. Čekal jsem, až se Emilek ozve a byl jsem připravený diskutovat.

A pak se mi najednou ozvalo přímo v hlavě.

»Chceš-li mě nazývat jménem, říkej mi jak chceš,« ozval se známý hlas. »Snesu i toho Emilka, na jméně u mě nesejde. Ale když tě to tak zajímá, tvůrci mě nazývali Ozariéh

Mohlo mě napadnout, že si můj list přečte i beze mě. Ani jsem ten list nemusel rozkládat. Dobře, tak tedy Ozariéh. Staré Tibeťany kdysi napadlo, že božích jmen může být tolik, kolik je lidí na světě a vyhlásili, že si každý může vybrat, které se mu zalíbí. Devět miliard božích jmen! Je to sympatičtější než jedno jediné jméno, které se ani nesmí vyslovit. U jedinečné bytosti na jménu nezáleží, ani je nepotřebuje.

Něco jiného asi je, pokud je takových bytostí víc. V okolí Země je nejspíš Ozariéh jen jeden a na jménu tedy nesejde. Ale to neznamená, že je jediný v celém vesmíru! Má-li své tvůrce, mohli by jich vytvořit víc. Ozariéh se stará o lidstvo na Zemi u Slunce. Podobné bytosti mohou pozorovat a možná i chránit jiné civilizace. Vždyť sama existence tvůrců předpokládá, že je obydlených světů ve vesmíru víc!

»Dobrá, jsi tedy Ozariéh přijal jsem to. »Budu tě tak nazývat, když už to jméno znám. Bude to zdvořilejší.«

»Jak myslíš,« pocítil jsem v jeho slovech úsměv. »V tom případě ale používej střední rod. Nepovažuji se za muže ani za ženu. Jsem prostě TO - Ozariéh

Došlo mi, že už na mě ve středním rodě promluvil. Mohl jsem si toho všimnout sám i bez upozorňování. »Nechalo jsem se unést... mělo jsem raději mlčet...« Ale je to přirozenější než aby se superbytost považovala za muže, jak všechna dosavadní náboženství předpokládají. Proč? Ani muž, ani žena. TO.

»Zvyknu si,« kvitoval jsem to.

»Také se přizpůsobím,« sliboval(o!) Ozariéh.

Jenže to nemyslel(o!) tak, že mě bude oslovovat jménem.

První bod mé listiny byl dotaz na jeho jméno, v tom mi neprodleně vyhověl, aniž by čekal, až to lejstro rozbalím. Jenže potom pokračoval, až mi »spadla čelist«.

»Otevřeme otázku: proč nelze v případě nějaké kosmické katastrofy vyvézt víc než deset milionů lidí? Nešlo by postavit víc Základen než osm? Proč neopravit zničenou devátou? Není smutné degradovat ji na popraviště?«

»Ale to je až další bod,« namítl jsem.

»Připomínku o diskriminaci potomků žorukajni uznávám bez námitek,« řeklo Ozariéh. »Škodlivost dynastií se dá vyřešit bez zbytečného odmítání potomků žorukajni. S tím také souvisí připomínka na poměr mužů a žen mezi nimi. V těchto bodech změníme jen pár prováděcích pravidel.«

Ejhle, to to vzalo obrat! Ozariéh uznává moji připomínku bez námitek! A já měl připravenou filipiku na podporu svého názoru! Nebylo to zbytečné, ale tak hladce jsem to nečekal. A s tím se sveze i Dančina připomínka, určitě ji to potěší.

»Můžeme tedy pokračovat - problém Základen. Bylo by možné postavit jich víc,« připustilo. »I když to není tak snadné, jak se to řekne. Kdyby došlo k nejhoršímu a vzorky lidstva se musely vydat do vesmíru, víc jak deset Základen neobsloužím. Je to otázka materiálu, energie, ale zejména, musím být přece s nimi a samo se nemohu libovolně roztrhat! Základny se musí po odletu pospojovat do jednoho objektu, ale jejich velikost není neomezená. Mohlo bych postavit ještě dvě, ne víc. Tím se množství lidí na palubě zvýší z deseti na dvanáct, nouzově asi na patnáct milionů. Proti miliardám lidstva je to jen vzorek genofondu, víc nezvládnu. Vám žorukajni jsem svěřilo výběr a ten usměrňuji jen tím, že vás stahuji ze zemí, kde lidé buď o záchranu nestojí nebo si ji nezaslouží. Když už je vybíráte, vybírejte je aspoň zodpovědně.«

»I patnáct milionů by bylo víc než deset,« řekl jsem.

»Jistě,« souhlasil. »Dobrá, postavím ještě dvě. Nebudu opravovat zničenou Devátou, jednodušší je postavit dvě nové. Musí to být nenápadně a lidstvo s výjimkou žorukajni se o nich nesmí dozvědět, na tom musím trvat, ale v oblasti Jupitera se ještě ledacos schová. V případě katastrofy tam vybrané jedince přesunu tak tajně, jako nedávno mizeli vybraní zločinci na Devátou. Kdyby se ale lidstvo o chystané záchraně dozvědělo a zjistilo, že tam pro naprostou většinu není místo, vypukly by krutosti dřív než by opravdu šlo do tuhého. Utajení Základen i samotných žorukajni je proto bezpodmínečně nutné a to jistě uznáš, když jejich odtajnění ve tvých bodech není. Je to tak?«

»Proti utajování nejsem,« opáčil jsem. »Lidé by se mohli chovat podle hesla - ať sousedovi taky chcípne prase! Ale snad bys mohlo snížit nepoměr mezi kapacitou Základen a zbytkem lidstva. Nebo aspoň omezit přírůstky. Inteligentněji než válkou by to nešlo?«

»Pokus s politikou jednoho dítěte dopadl v Číně špatně,« řeklo Ozariéh. »Koho by napadlo, že Číňané budou v honbě za syny zabíjet nadbytečné narozené holčičky?«

»To by v Čechách nenapadlo nikoho,« přizvukoval jsem. »U nás považujeme zabíjení nemluvňat za zločin. Číňané mají podle všeho menší úctu k lidskému životu.«

»I v Čechách by to některé napadlo,« vzdychlo si. »Ale nanejvýš pár vyšinutých jedinců. Ne jako v Číně. Tam vznikly celé oblasti, kde mezi jedináčky byli samí chlapci a dnes, když vyrostli, nemohou najít partnerky. Takové lidi přece nebudeme zachraňovat! Proto jsem začalo z Číny stahovat žorukajni

»A co jim pomoci nenápadněji?« napadlo mě. »Třeba jim rozptýlit do jídla antikoncepci...«

»To by snad pomohlo v Africe,« namítlo Ozariéh. »Tam by si s tím nevěděli rady a svedli by to na nepřízeň osudu. Ale v Číně by to úspěch nemělo. Číňané jsou příliš chytří. Brzy by vystihli, že se to děje jen v určité oblasti - a rozprchli by se po celém světě.«

»I Afrika bude dělat problémy,« vzdychl jsem si. »Snad by to pomohlo aspoň tam!«

»A co se stane, když v Africe začnu lidem do jídla dávat antikoncepci, jak navrhuješ?« zeptalo se Ozariéh, ale hned si samo odpovědělo: »Poklesne tam porodnost, výborně! Ale pak se tam slétnou lékaři bez hranic, aby v rámci „pomoci“ zavedli „asistovanou reprodukci“. Přitom si sice královsky vydělají - zadarmo to přece dělat nebudou - ale jejich úsilí půjde špatným směrem, přímo proti nám.«

»Myslíš, že současný stav je nejlepší ze všech možných? Já mám spíš takové... tušení blížící se katastrofy.«

»Já také,« vzdychlo si i Ozariéh. »Už delší dobu zvažuji vyhlásit stav na Zemi za katastrofu a začít připravovat odlet.«

»I když to zatím katastrofa není?«

»Není? Největší stěhování národů v dějinách Země už je v plném proudu. Migranti se nemají kam vrátit, jejich místa už obsadili jiní. Evropa nemá pro takové množství parazitů zdroje, neunese je, hospodářsky se zhroutí a než se migranti přelijí jinam, vyvraždí ji. Nastane dominový efekt a celý svět bude na konci připomínat Evropu po Třicetileté válce.«

»I z toho se přece Evropa vzpamatovala,« řekl jsem.

»Vzpamatovala,« připustilo. »Ale myslíš si, že to přežili ti nejlepší z nejlepších? Kdepak! Úroveň Evropy několik století nestála za nic! Tohle bude ještě horší!«

»Takže Afriku nevyřešíme,« vzdychl jsem si. »Pojďme tedy k dalším bodům, ať změníme aspoň to, co se změnit dá!«

Probrali jsme tedy všechny body, které jsem navrhoval ke změně. K mému nebetyčnému údivu Ozariéh převzalo všechny, až na požadavek zvýšit kapacitu Základen, který již narážel na strop jeho možností, a na nenásilné snížení pozemské populace. Násilím by to šlo, ale to jsme svorně odmítli. I nadále budeme vybírat deset, časem snad patnáct milionů lidí, kteří si zasluhují záchranu, zatímco zbytek lidstva musíme - ať se nám to líbí či ne - zanechat osudu. Záchrana vzorků lidstva pomocí Základen bude jen záchranou vzorků, ne lidstva jako celku. Samozřejmě bude lépe, když k tomu nedojde, na druhé straně je dobře, že tu je aspoň tohle.

Ozariéh se uvolil ponechat mi právo vyvolat s ním další diskusi, kdykoliv dojdu k názoru, že by se mělo něco změnit. Podle jeho názoru to může být užitečná výjimka, i kdybych po něm dalších tisíc let nic nepožadoval.

Dalo se říci, že jsem uhádal z mého hlediska vítězství. Ne nad Ozariéh, ale nad zaběhnutými konvencemi.

To bude Danka koukat!


„Takže ses stal »duumvirem«,“ řekla uznale Dana, když jsem jí ráno po další bezesné noci vyprávěl, co se v noci stalo.

„A to je dobře nebo špatně?“ zeptal jsem se jí.

„Spíš dobře,“ odvětila. „Prostě jsi druhou nejdůležitější osobou mezi žorukajni, pokud za tu nejdůležitější považujeme thuki - tedy spíš Ozariéh. Odjakživa víme, že thuki mezi sebou spolupracují, nejsou úplně samostatné. Nejodvážnější hypotéza jakou jsem kdy slyšela byla, že thuki mají na Základnách řídící centrum. Ale nevěděli jsme, že se jmenuje Ozariéh.“

„Obávám se, že to tak není,“ řekl jsem.

„Proč si to myslíš?“ podívala se na mě udiveně.

„Jupiter je od Země příliš daleko,“ zdůvodnil jsem svoje obavy. „Ani rychlost světla nestačí zajistit rychlejší komunikaci než v řádu čtyřiceti minut. Thuki však reagují ihned, zpoždění se nedá vysledovat, musí mít tedy centrum tady na Zemi. Může jít o spojenou inteligenci samotných thuki, nebo je Ozariéh řídí odněkud ze Země.“

„To by nás thuki neposlouchaly na Základnách,“ namítla. „Tam přece také reagují bezprostředně, bez zpoždění.“

„Těch řídících center může být víc,“ připustil jsem.

Jenže naše znalosti o Ozariéh nestačily na objasnění této otázky a tak nám nezbylo než planého odhadování zanechat.

„Duumvir... duumvir...“opakoval jsem si. „Zní to téměř jako latinsky. Znala jsi už nějakého duumvira přede mnou?“

„Duumvir je latinsky,“ odvětila. „Byli to spoluvladaři za starého Říma, dva duumvirové obvykle vládli jednomu městu. Ale mezi námi žorukajni jsem se s ničím takovým nesetkala.“

„Spoluvladaři...“ opakoval jsem po ní. Ozariéh možná vladařem je, ale já?“

„I ve starém Římě, kde duumvirové nejčastěji vládli na městských magistrátech, býval jeden z nich silnější a druhý mu sloužil jako »podržtaška«,“ utěšovala mě. „Ale i tak - jsi první případ, že by se někdo bavil s thuki - nebo s Ozariéh. Dokonce ses s ní pohádal - a už vůbec jsem neslyšela o tom, že by thuki někdy daly na naše lamentování!“

„A lamentovali jste někdy v dosahu thuki?“

„Asi ne,“ připustila. „Kdo měl nějaké připomínky, asi si je jen brumlal potichu pro sebe. Tys byl první, kdo se pohádal pěkně nahlas!“

„Ale úspěch to snad mělo, ne?“

„Úspěch by to mělo i kdyby tě za to teď rozptýlila...“

„Rozptýlilo!“ opravil jsem ji.

„Promiň, já pořád uvažuji o thuki jako o knize...“

„A co se rozpomenout na všechno, co nám kdy vadilo...“ napadlo mě.

„Nemusíš všechno naráz!“ okřikla mě.

„Nebudu,“ uznal jsem. „Takže bych tě teď chtěl požádat o pomoc. Mám za úkol vymyslet pravidla upravující poměr nás chlapů k ženám mezi žorukajni a pravidla vztahů k případným našim potomkům. Ozariéh si vymínilo, že se některá pravidla měnit nebudou. Například, že děti žorukajni nesmí vychovávat jejich rodiče, ale buď jiní žorukajni, nebo nejraději ostatní lidé. To vlastně ponechává Elišku v péči Moniky, takže se nic nemění. Až do chvíle, kdy bude Eliška dospělá... tady bude asi problém, v Čechách jsou děti dospělé v osmnácti letech, v Anglii až ve dvaceti, u muslimů v šesti... ačkoliv pochybuji, že by Ozariéh něco takového schvalovalo. Pak teprve se může stát žorukajni, ovšem přijmout ji a zejména posoudit, zda to bude vhodné, aby se nestal žorukajni nějaký darebák, musí opět někdo nestranný, takže ne praví rodiče... tedy, neusnadnilo nám to...“

„Pokrok je, že Elišku můžeme přijmout mezi žorukajni,“ poukázala Danka na lepší stránku věci. „Dřív to prostě nešlo!“

„Jenže zadávací podmínky jsou tak podrobné, že k nim už těžko nějaké další pravidlo přidáme!“

„Však my na to přijdeme!“ řekla Danka.

„Máš pravdu,“ řekl jsem. „Času dost!“


© Václav Semerád, Nová Ves 2017

Konec

Zpět Obsah

© 2016 Václav Semerád, Nová Ves

Slovník


allohmota = hmota s imaginárními spiny, prostupná hmotou s reálnými spiny (základ duchů)

Brusel = sídlo Evropské unie (Brusel - podle vzoru prdel)

erofetoc = přiřaď označení tyramchy

exekutor = právník bez citu a svědomí, kříženec krokodýla a pijavice

fempač = světlo!

ferégipdá = mimozemští návštěvníci

ganfi = značky, na které dokáže vdudeg přeskakovat

gbitle = ti, kdo žorukajni zasvěcují

ichdamni = záchrana lidí před celosvětovou katastrofou

ivtyš = zobrazit rozlišení lidí do skupin podle thuki

Katar = příslušník křesťanské sekty, vyvražděné konkurenčními katolíky, které ve víře zahanbovali

lavititja = telepatická identifikace

libri prohibiti = knihy zakázané cenzurou, držené v klášterních knihovnách zásadně pod zámkem

lodain = oblast působení, zájmové území

mhuroj = zasvěcenec

Ozariéh = umělá inteligence sledující obyvatele Země

PIN = Personal Identification Number = osobní identifikační číslo

Rambo = profesionální válečník bez náznaku citu a svědomí

regdu = zřetězení výjevů

sadoce = (blokuji) zakazuji změny

skiž = navštiv mě, přijď ke mně

švára = švagr (nářečím)

švegruše = švagrová (nářečím)

thuki = artefakt ferégipdů, nechaný lidem

tyramchy = plamínky označující pořadí lidí při chystané záchranné akci

vakéžo = uber

valrur = hmotové zrcadlo

vamůšo = přidej

vdudeg = přemisťování mimoprostorem na přímou viditelnost nebo na značku ganfi

žorukajni = opatrovníci thuki

13.05.2017 21:23


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od Věrka: 20/10 v 13:28 na téma: §Manu : „Někteří lidé si zkrátka nic jiného než chatrče nezaslouží,“ mínil Dobryňa.Asi trochu rasistické, ale výstižné!20.10 SW: Ježkovy zraky! Co je na tom rasistického? To přece platí, jak by se to řeklo politkorektně, "napříč rasami"! Stejně o obyvatelích chatrčí v Bangladéši, Chánova i o squatterech v Praze! Kde to upřednostňuje nějakou rasu? €::sorry€:6 Nanejvýš určitý typ lidí. Ale na ty to sedí! (20.10.2017 15:11)

Domů
Statistiky

"Záhrobí" (komentáře)

Téma=§Zahr Hlasovali 3, celkem 13 hvězd, průměr=4.33.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

   

Jméno(nick):  

 

Emailová adresa:

 

Další informace:

  Vetřelec

 
 

Text příspěvku:

(   povinná pole  )     Napiš číslicemi: pjetaštyricet = (nejsi robot?)    (92 příspěvků).  

! Dnes 1 !příspěvky s přílepky  (barva pozadí)  Smazat za dní(1-9,0=nemaž,-1=dnes) Výběr textu: Jména:

Komentář 1287421 neexistuje.

2. Jméno: VlastimilČech

 

Info: veterán

 Přidat přílepek!?

04.02.2017 v 06:59 id: 1249863

he, he, he... nepopletla sa data, tedy údaj rok, nahoře v tabulce?

chyták? Kdo dává pozor? Nebo něco scifistického?


3. Jméno: Hugot

 

Info: .

 Přidat přílepek!?

31.01.2017 v 11:54 id: 1249557

2 SW:

Ahoj Vašku, díky za další napínavý a propracovaný poříběh. Záhrobí se mi moc líbilo. Přeju Tobě hodně zdraví a nám čtenářům abys měl hodně chuti do další práce.

Michal.


4. Jméno: jirkacbx

 

Info: cestář z°vesnice

 Přidat přílepek!?

30.01.2017 v 20:15 id: 1249473

Rozumný a námitkám přístupný počítač či ONO,umělá osobnost.

Povedený.


5. Jméno: jirkacbx

 

Info: cestář z°vesnice

 Přidat přílepek!?

27.01.2017 v 21:37 id: 1249188

Počítač s vlastním názorem a trochu může brblat?

Jsem zvědav na pokračování



Komentáře

Začátek