Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Brexit - marné hledání britské demokracie

Jaroslav Thraumb Dne: Červen 28, 2016

Bezprostředně poté, co si Britové sami odhlasovali vlastní odchod z EU, se začaly objevovat hlasy mnoha tzv. »remainers«, zastánců setrvání, kteří referendum zpochybňují resp. se snaží o jeho opakování.

Brexit je realitou. Osobně jej, i bez ohledu na jeho krátkodobé a střednědobé kriticky negativní dopady, vítám, protože jsem odjakživa explicitně euroskeptický, respektive se obecně stavím do opozice jakékoliv umělé definitivní institucionalizaci, v kterou se zvrhla i Evropská unie. Ponechme ale nyní stranou moje nebo veřejné mínění o tom, je-li rozhodnutí Britů politicky či ekonomicky korektní, a věnujme se na chvíli tomu, jak se k tomuto demokratickému rozhodnutí národa postavili sami proevropští Britové.

Titulek článku by možná bylo lepší nazvat »Marné hledání respektu některých Britů vůči britské demokracii«. Bezprostředně poté, co si Britové sami odhlasovali, ač velmi těsným výsledkem, vlastní odchod z Evropské unie, se totiž začaly objevovat hlasy mnoha tzv. »remainers«, zastánců setrvání, kteří referendum zpochybňují, resp. se snaží o jeho opakování.

Přirozeně, vždyť v západní konzumní společnosti, kde lidé vyrůstají prakticky v nepřetržitém boji o teritorium, konkurenční výhodu či jen společenské postavení, lze očekávat vzdor do posledního dechu i na úkor důstojného zakončení kampaní, ať už těch výherních, nebo (častěji) těch poražených. Není tedy výjimkou, že po mnoha parlamentních volbách všude v Evropě žádají zástupci poražených stran o přepočítávání hlasů, snaží se všemi prostředky zdiskreditovat systém voleb nebo jinak (a často velmi neprofesionálně) zbrojí proti nepříznivému výsledku.

Britové se k tomu postavili trochu jinak, zdánlivě kreativněji. Namísto aby se zastánci setrvání v EU snažili najít způsob, jak zpochybnit již proběhnuté referendum (a je ku podivu, že ty snahy zatím nebyly, vzhledem k historicky nejtěsnější volbě v dějinách možná nejen Británie, ale i celé Evropy), hledají mechanismy, jak zajistit referendum nové. Pod argumenty, nad kterými komukoliv s elementární soudností zůstává rozum stát.

Tito Britové k referendu přišli a odvolili svou preferovanou možnost, setrvání v EU. Účastí ve volbě tak zároveň dali i formálně souhlas se systémem referenda, protože kdyby s ním nesouhlasili, zákonitě by jej museli bojkotovat. Dovolím si malou analogii pro sportovní fanoušky. Na konci fair play přátelského utkání fotbalu, kde dojde k remíze, se obě strany se souhlasem všech dohodnou, že o vítězi rozhodnou penalty. Mužstvo, které v penaltách regulérně prohraje, nepodá soupeři ruku a uznale nepokývne hlavou, ale začne kopat okolo sebe, sledovat videozáznam z utkání a hledat záchytné body, na jejichž základě by si vynutili opakování celého zápasu?

A o to přesně se teď snaží zastánci setrvání v Unii. Namísto důstojné a sportovní gratulace soupeři, který byl silnější, ač jen o pouhou jednu jedinou penaltu (respektive o 3,8%), a snahy smířit se s prohrou a pomalu se připravovat na její důsledky, kopou okolo sebe a snaží se zneužít svého respektovaného postavení tím, že z demokratické volby, která podle všeho skutečně proběhla demokraticky, učiní volbu podmíněnou iracionálními pravidly bez jediného stavebního kamene, jež by jejich argumentaci podpořil.

Přesněji řečeno, »remainers« chtějí nové referendum a žádají, aby do té doby, dokud některá z možností nezíská alespoň 60% hlasů při 75% účasti, byla vyhlašována stále nová a nová referenda. Pomineme-li fakt, že se Británie dělí skutečně na velmi těsné (a často relativně radikální) tábory a oněch zhruba 8-10% občanů, jež by bylo potřeba přesvědčit ke konvertování na opačnou stranu, je pořád několik milionů lidí s vlastním subjektivním míněním, které bude velmi pravděpodobně ve většině případů nezvratné, klíčovým problémem je spíš to, že před referendem relativně důstojná kampaň zastánců setrvání se po pro ně negativním výsledku změnila v ostrý a nesportovní hon za nedemokracií.

Proč? Zádrhel je v tom, že zastánci setrvání měli lepší výchozí pozici z toho pohledu, že jejich názor znamenal status quo. Je potřeba si uvědomit, že Británie nepatří politikům, ale lidu. A je-li vyhlášeno referendum pro lid, pak má rozhodnout většina. V tomto případě je pak většina byť třeba jen 50,1% občanů. A je lhostejné, je-li jejich rozhodnutí politicky správné nebo nikoliv. I kdyby bylo velmi špatné a i kdyby mělo uvést zemi do hluboké krize a všichni by to věděli, většinová vůle po legitimně vyhlášeném referendum znamená, že je tato vůle vůlí Británie. Tak jakýchpak 60%? Kde se vzalo toto číslo? Je odhadnuté? Nebo vychází z předpokládaného počtu mylných hlasování? Nebo z počtu těch, kteří svou volbu považovali za protest a nemysleli jí vážně? Nebo jde snad o iracionální domněnku, že konzervativní status quo by měl mít o deset procent větší váhu, než jakákoliv diametrální změna?

Ani jedno z toho. Je to zkrátka jen smutně nedůstojná snaha o nové vítězství, které je však předem prohrané. Britové šli k referendu, aby zvolili jednu ze dvou možností. A jestli jedno nebo deset procent z nich nevědělo, pro co hlasuje, jestli dvacet nebo čtyřicet procent z hlasujících omylem zaškrtlo chybnou možnost, v tuto chvíli už nehraje roli. Důležité je, že proběhlo demokratické a legitimní referendum, ve kterém si Britové zvolili jasný exitus z Evropské unie. Udělali to, protože je to jejich vůle. Výkřiky zastánců setrvání a jejich kopání okolo sebe nevyvolá v britském parlamentu vlnu svědomí a vyhlášení nového referenda. Jen ještě víc prohloubí propastnou jámu mezi oběma tábory, která se v Británii - a potažmo v celé Evropské unii - začala pomalu ale jistě propadat už vyhlášením referenda, a svou hloubku jen umocnila, když v referendu zvítězil brexit.

Jsem si jist, že i v opačném případě by zastánci brexitu stejným nebo podobně nedůstojným způsobem bojovali proti tomu, co už je minulostí, a snažili se prosadit podobné mechanismy, které by jim daly ještě kousek naděje. Ale proč? Britové musí přijmout volbu Británie. Je to volba, která leccos změní, ale také volba, kterou si zvolil lid. A má-li Británie patřit lidu, musí se volbě lidu přizpůsobit. V opačném případě by to totiž nebyla volba demokratická a Británie by nebyla demokratickou zemí.


Poznámka SW:

Tato úvaha zapomíná na jednu skutečnost. Toto nedemokratické jednání je přece v Evropské Unii docela »normální«! Viděli jsme to při prosazování Lisabonské smlouvy, kdy se bafuňáři EU rozhodli pro ně nepříznivé referendum opakovat tak dlouho, dokud nebude podle jejich představ.

Precedentem bylo opakování referenda o Lisabonu.

Zastánci setrvání se zkrátka rozhodli toto jednání napodobit s vědomím, že už jednou mělo úspěch. Když EU jednala nedemokraticky už dříve, proč by měla najednou jednat demokraticky, že?

A proč se tomu vůbec divíme?

 


Zpět Obsah Dále


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od jiho: 11/12 v 08:19 na téma: §Manu : 2 SW: "Milicionáři je snadno rozeznávali podle hlasů, mutujících k vyšším polohám. " Pokud vím, tak v dospělosti ani chirurgicky provedená kastrace už nevede k posunu hlasu "k vyšším polohám". Že by »genetické počitadlo« vracelo do dětství? :-D11.12 SW: Ano, je mi to známo, je to tak (poprvé jsem se s tím setkal v rodokapsu "Nobody"). Jenže: "Japonská příšera" způsobuje i sesychání některých orgánů... (nejen toho jednoho......

Domů
Statistiky

"Zamysli se!" (komentáře)

Téma=§Brexit Hlasoval 1, celkem 5 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

11.12.2017 v 16:19 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

08.11.2016 v 19:07 id: 1241759

2 VPJVM: Jakmile ale volený (a zejména nevolený!) Parlament rozhodne proti vůli lidu, je to konec demokracie. Připomínám, že polovina Parlamentu (Sněmovna Lordů) není vůbec volená. Zkrátka se ukázalo, že referendum je jen vějička na voliče bez nejmenší váhy a Británie opět potvrdila, že není demokracií, ale čistou plutokracií.


3. Jméno: VPJVM

 

Info: z PC

 

08.11.2016 v 18:49 id: 1241758

Pokud vím, tak ve Velké Británii o podobných záležitostech vždy rozhodoval parlament. Pro Brexit, pokud vím, ani nebyla většina všech voličů, ale jen většina těch voličů, kterým to nebylo jedno. Takže s tím "koncem demokracie" to nebude tak horké.

 

Mimochodem, nedávno jsem četl, jaké názory má německý poslanec Cem Özdemir (známý podporou rezoluce, že se Osmanská říše dopustila na Arménech genocidy) na situaci na Blízkém východě. Například kritizoval Turky a Araby, že ve válce v Sýrii ignorovali Islámský stát. Také prý prohlásil, že Saúdská Arábie je kořenem islámského terorismu.


4. Jméno: SW

 

Info: Václav Semerád, Vesničan

 

03.11.2016 v 23:53 id: 1241129

Sbohem - demokracie v Británii!

Tak nám Nejvyšší soud Velké Británie potvrdil, že demokracie je vlastně takový cár papíru a to, o čem rozhodli lidé v referendu MUSÍ ještě projít Parlamentem, který má jako jediný právo vůli lidu třeba i úplně zavrhnout.

Je to prý tak závažný krok, že o tom nemůže rozhodovat lůza, ale pouze zastupitelé (včetně nevolených lordů).

Britové to celkem správně ohodnotili - tři soudce, kteří tento rozsudek vynesli, označili za nepřátele lidu (enemies of the people). Je to prakticky největší útok na základy demokracie v Británii v poslední době.

Sbohem - demokracie v Británii!



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky dnes: §Manu včera: §Kejv

27.04.2017 15:10