Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

Mašínové - hrdinové nebo gauneři?

Vladimír Kapal, 6.8.2010 blog.idnes.cz

Milan Paumer - vyznanenaný vrah

Milan Paumer - vyznanenaný vrah

(Jak poznal Milana Paumera Vladimír Kapal)  

Milan Paumer 2007

Před několika lety se Milan Paumer odvážil přijet na besedu do jámy lvové - do Čelákovic, kde stále žije sestra strážmistra Honzátka i jeho dvě děti. Všichni tři se přišli podívat do očí člověku, který byl u toho, když bratři Mašínové podřízli chloroformem omámeného otce dvou dětí.

Nemohu Milanu Paumerovi upřít odvahu. To, co se na něho valilo, bylo jak příval a bylo to pochopitelné, přišli totiž i žijící známí a kamarádi Honzátka, ale také dost lidí, kteří činy skupiny obhajovali. Pravda, všichni obhájci se narodili nejdříve kolem roku 1989.

Po velmi bouřlivé diskuzi, kterou jsem popsal v článku do Polabského TOKU, jsem seděl s Milanem Paumerem více než hodinu a povídal jsem si s ním. Chtěl jsem totiž publikovat i rozhovor. Ten rozhovor nakonec nevyšel, nenapsal jsem ho. A proč? Protože jsem na to, co mi Milan Paumer říkal, chtěl co nejdříve zapomenout, dělalo se mi z toho špatně. Pár příkladů. Na mou otázku, zdali se on a bratři Mašínové někdy cítili vinni, že Mašínův strýc, který jim na své jméno koupil motocykl a s ním pak vyráželi na své akce, dostal doživotí, odpověděl:

„A proč bychom se měli cítit vinni? Byla to válka a on byl oběť, to se stává.“

Zeptal jsem se také proč se nepokusili spáchat atentát na nějakého představitele komunistické moci.

Odpověď zněla, že o tom ani neuvažovali. Jediné co chtěli, bylo získat zbraně, peníze, prostřílet se na západ a vstoupit do amerických jednotek Rangers. 

To se jim nakonec podařilo a všichni tři se, podle slov Paumera, dobrovolně přihlásili do války ve Vietnamu. V řeči jsem se dozvěděl, že se on i bratři Mašínové, kteří jako mladí chlapci dostali v roce 1945 vyznamenání od prezidenta Beneše za pomoc jejich otci při protifašistickém odboji, chtěli dostat do vznikající zvláštní jednotky Československé armády. Podle Milana Paumera ani jeden z nich neprošel testy a do jednotky se nedostali, a tak se rozhodli, že se prostřílí na západ. Paumer mi pak líčil, jak proběhlo přepadení transportu peněz. Pokladník jim peníze již vydal, ale ve voze jel náhodou nějaký milicionář, který chtěl krádeži peněz zabránit, tak ho jeden z Mašínů bodl nožem a zranil, nato probodl i pokladníka, který prý chtěl sáhnout po pistoli. Akce v Čelákovicích pak probíhala tak, že Mašíni vtrhli do služebny SNB, nic netušícího strážmistra omámili chloroformem, svázali do kozelce a šli si pro samopaly a munici. Když odcházeli, policajt se začal probouzet a sténat, a tak ho, svázaného a ještě omámeného, podřízli. Milan Paumer vyprávěl, že on měl za úkol hlídat venku před strážnicí, aby je někdo náhodou nevyrušil. Nesměli existovat svědci. Naštěstí je nikdo nevyrušil. Ptal jsem se, co by dělal, kdyby k němu přišlo malé děcko a začalo by si ho prohlížet, jak to děti u neznámých lidí dělají.

„To by mělo smůlu,“ zněla lakonická odpověď. 

„Mám tomu rozumět tak, že byste třeba šestileté dítě zabil?“ zněla má další otázka.

„Mělo by prostě smůlu,“ opakoval svou prvotní odpověď. 

Na závěr jsem se ho zeptal, kdy on a bratří Mašínové byli v životě nejšťastnější. Prý v době války ve Vietnamu, tam prý mohli zabíjet komunisty ve velkém a moc prý ho mrzelo, že nevypukla třetí světová válka západu s východem, aby mohli přijet s americkou armádou do Československa a tady si to vyřídit s bolševiky.

Po celou dobu mého povídání s Milanem Paumerem jsem se snažil najít v něm aspoň kousek lidství, soucitu, pocitu lásky. Nenašel. Na většinu otázek odpovídal, alespoň mně to tak připadalo, naučenými frázemi, jakmile z role vypadl, zaznívala slova o uctívání násilí, permanentní válce a velice často opakoval slova zabít, zabíjet. Milan Paumer pak vyprávěl další příběh. V době kdy jejich trojku naháněli v NDR vojáci a policisté po prozrazení na jednom malém nádraží, ležel s Paumerem Ctirad Mašín na kraji lesa ve škarpě, byla noc. V tom se na světlejším horizontu objevila postava vojáka. Byl od nich prý na dvě stě metrů. Voják tam jen tak postával a Ctirad prý řekl Paumerovi, aby se díval, jak umí střílet z pistole. A opravdu na jedinou ránu vojáka zastřelil. Paumer se přímo rozplýval Ctiradovým střeleckým uměním. Ten voják byl shodou okolností velitel jednotky.

Pro všechny mladší diskutéry, kteří se do mne jistě pustí jen pár informací. Jsem ročník 1949, syn otce, který v roce 1950 dostal za protistátní činnost Jáchymov s visačkou MUKL, pro ty mladé, znamenalo to: Muž Určený K Likvidaci. Otec přežil, v pětapadesátém ho pustili, ale na následky uranu předčasně zemřel. Duch nenávisti ke komunistickému režimu jsme podědili s bratrem oba dva, byli jsme činní v odporu proti režimu, okusili jsme si i komfort vyšetřovací vazby, bratr i vězení a já nesměl publikovat.

Takže mne nikdo nemůže nařknout z komunistického myšlení, ale i přesto, poté, co jsem hovořil osobně s Milanem Paumerem a poznal ho jako člověka hloupého, necitelného, s výrazným násilnickým aspektem a láskou k zabíjení, nemohu a nechci činy této skupiny schvalovat. Vrah, zůstane vždycky vrahem. A podříznout omámeného a do kozelce svázaného nepřítele i ve válce, by se podle ženevských konvencí z roku 1929 trestalo kulkou ve všech armádách. Nebo by se aspoň mělo (ono se tak většinou neděje). Pokud namísto toho dostanou vyznamenání, svědčí to jedině o morální zvrhlosti těch, kdo je udělují (Topolánek, Vondra).

Stydím se za všechny špinavce, jako (dnes už bývalého) premiéra Topolánka i za Vondru a všechny potentáty, kteří se snaží z vrahů udělat hrdiny. A také za všechny darebáky, kteří Mašíny obdivují. A pokud jich je v Čechách opravdu 15% - stydím se za dost velkou část národa.

Je to můj názor a nehodlám od něho ustupovat.

 © Vladimír Kapal, pátek 6. srpen 2010 20:27 blog.idnes.cz


Co k tomu dodat? Prakticky nic. Ledaže bych to podepsal.  

Pokud mají být jejich činy posuzovány mírovými měřítky, zasluhují si za hromadné vraždy doživotí.

Pokud mají být posuzovány jako válečná (partyzánská) činnost, zasluhují si za válečný zločin kulku u nejbližší zdi.

Medaili jim může dát jen stejný gauner. (Což se i stalo.)

 Václav Semerád

 


Zpět Obsah Dále


Poslední zdvořilý příspěvek ve Fóru (klikněte si) je od SW: 24/9 v 18:57 na téma: §Romány : Udělal jsem si inventuru knížek podle počtu stránek. Tiskárna má limit 500, trilogie Andílek se tam vešla jen s odřenýma ušima.Knihy, které se do limitu v A5 nevejdou, jsou: Zoidée, Schizofrenik, Léčitelka, Přítel, 4.říše, 4.Země, Jupiterský duch, Kniha, Rusalky, Skřítci, Orizemě, Zuznelai... je jich nějak moc, že?Zoidée se sice vešla do 288 stránek, jenže při velikosti písmenek bleších 9 (tu chybu už nikdy neudělám).25.09 jiho: Velikost...

Domů
Statistiky

"Zamysli se!" (komentáře)

Téma=§Masinove Hlasovali 3, celkem 15 hvězd, průměr=5.00.

Nahoru!
Knihy, úvahy

  

1. Jméno:

 

 

 

26.09.2018 v 09:14 id: 000000

*** Zrušeno ***


2. Jméno: Robo-mailek

 

Info: hláška sama zmizí

Téma: §Admin

  Smazat!?

26.09.2018  id: 1294992

Robotek Emailek hlásí: rozeslal jsem za Autobus 309 e-mailu 26.09.2018 00:00 :

Změna v "Beridaz" 25.09.2018 1259   (Příspěvek dnes v poledne zmizí!)



Komentáře

Víc komentářů tu není.

Začátek


Přílepky dnes: §Romány včera:

07.07.2018 16:44