Bez přihlášení je omezený přístup

(Přihlášení)

Přihlášení je dobrovolné, nechceme od vás číslo kreditní karty. Je ale užitečné - především pro vás.

Pro náhodné návštěvníky se totiž tato stránka musí chovat velice opatrně. Základní nastavení nesmí nikoho urazit, pohoršit ani mravně zkazit. Říká se tomu dětský filtr nebo také dětská pojistka. Na této webové stránce přihlášení usnadňují COOKIE. Dnes je módou dotazovat se uživatelů, zda s nimi souhlasí. Já na ně jen upozorňuji, dají se přece ve všech prohlížečích zakázat. Kdo je má povolené, přihlašuje se jen poprvé, každé další přihlášení zajišťují COOKIE. Nadstandardní prvky této stránky jsou totiž dostupné jedině po přihlášení. Máte-li na svém počítači COOKIEs zakázané (hlouposti se meze nekladou), nebo máte pitomý "chytrý telefon", který COOKIEs neumí, můžete se nouzově připojovat ke "svému nastavení" vždy jen po dobu pobytu na této stránce pomocí jména (nicku) a hesla. Tak se můžete přihlásit i když si COOKIEs neuváženě smažete (jde to velice snadno!). Při přihlášení nickem+heslem se neuváženě smazaná COOKIE obnoví, proto si buď nick+heslo někam zapište, nebo použijte něco, co nezapomenete. Pozor - nick musí mít aspoň 2 platné znaky, heslo 4 znaky, v nicku i heslu jsou povoleny jen číslice, písmena (včetně diakritiky) a znaky  _ - . 

Pokud sem napíšete vlastní nick+heslo (aby se Vám dobře pamatovalo), získáte možnost diskutovat i nastavit si některé parametry této stránky (např. dětskou pojistku).

Přihlášení umožňuje: nastavení jmen hrdinů, volbu jiných konců románů, počítají se vám přečtené knihy, stránka vás neoslovuje neosobně "milý návštěvníku" a zobrazí se i spousta jinak skrytých položek  MENU . Po úspěšném přihlášení tento panel zmizí a máte-li povolené COOKIE, nebude vás obtěžovat (buzerovat) ani při příští návštěvě. Je mi to líto, ale tak to vyžaduje Policie České republiky.

Dříve to tato stránka dělala podle IP adresy. To je dnes ovšem zakázáno. Proč? Prý to je "osobní údaj" a jejich shromažďování je trestné. Proto jsem kontroly zrušil. Je mi líto, ale pokud tohle skutečně vyžaduje Evropská unie, od které spoustu podobných pitomostí (a mnohdy ještě větších) tak radostně přejímáme, já tomu říkám latinsky "buzerace", česky "obtěžování". Jenže Policie může udělovat pěkně mastné pokuty a vymáhat je i pomocí exekutorů, dokonce mi tím už vyhrožovala, takže mi nezbývá než ustoupit násilí.


K základnímu přihlášení slouží následující políčka: Nick: a Heslo: Můžete buď ponechat, co zde "vymyslel" automat ("Q-datumčas"), nebo si je změnit podle libosti. Pak stačí stisknout .

Podrobnější nastavení zajišťuje formulář zde.

Zpět Obsah Dále

O právu na směšnost a jednom zmizelém blogu

Vybojoval druhé místo na Slavíku nácek, nebo nový Kryl? Měl by být Banga prezidentem jmenován řádným profesorem historie? Blog Lucie Provazníkové byl smazán, protože nepsala o vařeníčku.

Jsou věci, bez nichž se dokáži po dlouhou dobu celkem bez problémů obejít. Davy lidí, skupinové výlety, smoothies, sociální sítě, inline brusle, kolektivní sporty, pohanka, chytrý telefon, Česká televize, Český rozhlas, Česká pošta, „hytlermarkety“ a playlisty naprosté většiny rádií. Faktem nicméně zůstává, že čas od času jsem okolnostmi přinucen s některou z těchto položek s větší, či menší mírou dobrovolnosti obcovat.

Do této kategorie řadím i hudbu. Na žebříčku mých životně důležitých potřeb není příliš vysoko a představa, že neseženu lístky na Chinaski, tuto Českým rozhlasem mimořádně oblíbenou kapelu, mne nijak nestresuje. Na koncert vybrané vážné hudby bych teoreticky zavítal mnohem raději, ovšem pouze v případě, že by vystoupení uměleckého tělesa nenavštívílo více než deset lidí. Jinými slovy, pokud už zatoužím po hudebním prožitku, poslouchám většinou věci, jenž producenti masové zábavy ignorují.

O Českém slavíku, jehož neexistenci bych rovněž přežil bez větší újmy na zdraví, vím tedy zhruba tolik, co většina obyčejných lidí. Dá se na něj celkem pěkně použít parafráze výroku bývalého anglického fotbalového internacionála Garyho Linekera: „Slavík je soutěž umělohmotných figur z českého šoubyznysu, z nedostatku fantazie často řazených do kategorií zpěvák/zpěvačka, kterou vždy vyhraje Karel Gott.“ Tímto našemu tradičnímu vítězi, jehož prvenství patří k adventu stejně jako věnce gratuluji, přeji pevné zdraví a konstatuji, že na rozdíl od mnoha soutěžících alespoň umí zpívat.

Kdo z těchto vždy prorežimních šašků zvítězí v jakési pofidérní soutěži, kdo se přitom ztrapní, kdo koho urazí, popudí, pochválí, nebo vypíská, by mne nechalo jako vždy dokonale netečným, nebýt jedné pozdější související události.

Mezi mé oblíbené blogery patří Lucie Provazníková, až do předvčerejška publikující na iDnesu. Neztrácejte čas případným gůglením jejího blogu - už neexistuje, byl smazán vrchním cenzorem a strážcem ideové čistoty zmíněného blogerského serveru - bratrem zmíněného zneuznaného zpěváka.

Lucie Provazníková je půvabná, vzdělaná a navzdory mladému věku zcestovalá žena, která psala čtivé články, z nichž byla patrná značná zkušenost a velká orientace ve zpracovávaných tématech. K psaní blogu ji donutila, podobně jako mne, stále absurdnější společenská situace a stále sílící dobroserská propaganda, gradující během loňské invazní vlny nechtěnců.

Stihla napsat pouhých šestnáct článků, v nichž se často věnovala například právě imigrační tématice a z nichž bylo jasně čitelné, že ví, o čem píše. Byly fundované, slušné, nešířily nenávist a xenofobii, nehlásila se v nich k nacismu a nepopírala holocaust - pouze psala prostá kritická fakta, jenž nebyla k mání z oficiálních zdrojů. Bylo-li to žádoucí, vždy dokládala zdroje svých informací. Také z nich bylo jasně čitelné ještě něco - tichý a urputný souboj se zmiňovaným cenzorem a jeho klakou domovních důvěrnic.

Svůj poslední článek nazvala „Ortel českého národa“ a reagovala v něm na mediálně přepopularizovaný divadelní výstup „zpěváka“ jménem Radek Banga na Českém slavíku. Zmíněný pán zřejmě neunesl fakt, že se sám v soutěži nijak zvlášť dobře neumístil a při vystoupení jednoho z medailistů se ztrapnil přibližně stejně, jako jím vypískaný „nácek“ Ortel se svou pirátskou košilí. A jak zpívá Karel Kryl „a bylo jim to málo“, takže později ještě český národ paušálně obvinil z xenofobie, rasismu, nacismu a učinil mu velmi pěknou, byť značně nepřesnou a kapičku zmatenou přednášku z historie nacistické organizace známé pod názvem Waffen SS.

Někdo na fejsbůku k oné jeho šaškárně lakonicky napsal, že ve svobodné zemi musí mít pan Ortel stejné právo zesměšnit se, jako má pan Banga, což podepisuji. Lucie si, zřejmě na rozdíl od naprosté většiny kritiků Ortela, poslechla jeho písně a pak také nakoukla pod tvůrčí pokličku odborníka na symboliku lebky, načež veřejnost seznámila se svými závěry. Uplatnila kritické myšlení a na jeho základě vyslovila názor, se kterým můžete a nemusíte souhlasit, v tom spočívá kouzlo skutečné svobody projevu.

Já nijak nezpochybňuji právo vlastníka serveru iDnes libovolně nakládat s jeho obsahem, ale pokud nestojí o volnou soutěž myšlenek a názorů, ať to laskavě jasně a veřejně deklaruje. Společenská polemika o tom, zda je text „jeden černej kluk hledal takle šuk“ lepší než „pro Alláhovu slávu uříznou ti hlavu“, by díky tomu mohla probíhat nerušeně.

Hlavní admin a zároveň cenzor blogů na serveru iDnes se jmenuje Patrik Banga, bratr Radka Bangy. Blog Lucie Provazníkové není ani zdaleka první, jenž zmizel a já mám s cenzorskou činností Patrika Bangy rovněž osobní zkušenost.

Lulina 30.11.2016

 


Zpět Obsah Dále

25.05.2017 10:04